Slovenské volby: změnu chtějí všichni. Otázka je, zda řešení bude liberální, nebo radikální | info.cz

Články odjinud

Slovenské volby: změnu chtějí všichni. Otázka je, zda řešení bude liberální, nebo radikální

Do parlamentních voleb na Slovensku zbývají dva týdny a situace je silně dynamická. Předvídat výsledky takřka nelze a hrozí patová situace. Dílem je to kvůli skutečnosti, že řada stran nemá dle předvolebních průzkumů jisté, že překročí pětiprocentní hranici. Klíčová teď bude mobilizace a především schopnost oslovit dosavadní nevoliče. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká sociolog Robert Klobucký s tím, že těchto nevoličů je přibližně čtyřicet procent. „Nejsem si tak úplně jistý, že jde většinově o lidi proevropské či liberální,“ dodává.

V letošních parlamentních volbách na Slovensku podle všeho posílí Kotlebova Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS). Kdo jsou její voliči? Jak byste je sociologicky charakterizoval?

Na rozdíl od minulých voleb se zdá, že jsou voliči Mariana Kotleby různorodější. Před čtyřmi lety – a ty charakteristiky budou platit i letos, jen to nebude tak jednoznačné – ĽSNS volili především prvovoliči. Ti se letos posunou o jednu věkovou kategorii výše. Mezi jeho voliče dále patří převážně muži a zároveň platí, že jsou jeho voliči oproti průměru méně vzdělaní. Pokud bychom mluvili o geografickém rozložení, a to je zajímavé, nelze tady identifikovat nějaký silný vzorec, který by poukazoval na to, že jsou voliči Mariana Kotleby výrazně více zastoupeni například v regionech, kde je silná romská komunita, chudoba nebo vyšší nezaměstnanost. Pokud to platí, tak jen částečně.

Jak byste jeho voliče charakterizoval na pravo-levé ose? Anebo jinak: kolik z nich se podle vašeho odhadu skutečně hlásí k něčemu, co bychom mohli označit za neofašistickou identitu?

Je nesporné, že ve vedení ĽSNS jsou lidé, kteří se k neofašismu explicitně hlásí, nebo ještě nedávno hlásili.

A pokud jde o voliče?

Mezi voliči jich bude malá menšina. Především je to pro ně v tomto ohledu pravicová protestní strana, která se vymezuje například proti přistěhovalcům, proti menšinám, proti liberálním hodnotám. Relativně velký úspěch této strany je daný kombinací několika faktorů. Velkou část lidí znechucuje především dlouholetá vláda Smeru a korupce s tím spojená. Zároveň lze říct, že bývalí voliči Smeru, kteří přecházejí ke Kotlebovi, jsou výrazně paternalističtí, což Kotleba v rámci své profilace výrazně akcentuje.

On chce silný stát, ale jen pro někoho. V tom se od Smeru neliší. V čem se naopak liší, jsou politické kořeny. On se skutečně hlásí k fašistickému státu. Sice je v tom již opatrnější, ta minulost ho ale doposud stíhá. Aktuálně má na krku trestní stíhání, které se týká toho, že daroval jako předseda samosprávního kraje šeky se symbolickou sumou 1488 eur. Což je odkaz k nacistické symbolice. Ve strukturách té strany je takových lidí více. Řada z nich se explicitně hlásí k fašismu.

Jinými slovy řečeno: pokud je jednou z tradic slovenské politiky národný štát, Kotleba je ten, kdo ji dnes aktivně rozvíjí a pracuje s ní?

Ano. Má s tím i problémy. Pokud dojde do televize a ptají se ho na jeho názor na tuto etapu dějin, na vojnový Slovenský štát a Tisa, nikdy otevřeně neodpoví. Pokud by se k tomu přihlásil, měl by na krku nejspíš další trestní stíhání, pokud by naopak tuto etapu našich dějin odsoudil, přišel by o část svých voličů. A především ve vedení strany by mu někteří dali najevo, že to takto není možné. Takže ano, hlásí se k fašistickému státu, nikdy to ale nemůže říct úplně otevřeně, přece jen je to vnímáno jinak než komunismus. Ten režim je vnímaný i z hlediska státních orgánů vnímán mnohem přísněji.

Robert Klobucký

Jak si vysvětlujete neschopnost demokratické opozice posílit na úkor Smeru. Kde hledat příčiny toho, že naopak posilují právě antisystémové formace?

Nemyslím si, že to úplně platí. Do jisté míry sice platí, že je slábnutí Smeru spojitou nádobou s posilováním Kotleby. Avšak platí to právě jen do jisté míry. Nemyslím si také, že Kotleba posiluje na úkor neschopné a roztříštěné liberální opozice. On posiluje kvůli tomu, že se mu na rozdíl nejen od Smeru daří oslovovat mladé voliče. S tím souvisí další faktor: sociální sítě. S jejich nástupem roste počet lidí, kteří jsou ochotni se identifikovat s antisystémovými subjekty. Mnoho z těchto lidí se předtím o politiku nezajímalo a nevolili. Až sociální sítě jim nabídly pro ně relevantní antisystémové strany a osobnosti, které je oslovily.

Pak jsou tady konkrétní či praktické programy jednotlivých stran. S čím se voliči nejvíc potýkají, čemu čelí a co v tomto ohledu nebyla schopna stávající mocenská garnitura řešit?

Podle dat, která máme k dispozici, jde o oblasti, za které je primárně odpovědný právě stát. Nežijeme sice v ekonomicky nejhorších časech, přesto jsou zde sektory, které nefungují. Selhává nám třeba zdravotnictví, potýkáme se s nízkou mírou důvěry v soudy a spravedlnost, je tady vysoká míra korupce. Jsou to věci, které voliče vcelku hodně trápí, což způsobuje volání po nějaké zásadnější změně. Dokonce i Smer, který je symbolem kontinuity, tak i ten se tváří tak, že potřebujeme nějakou podstatnější změnu. Je zjevné, že změna visí ve vzduchu. Otázka je, zda nás čeká směrem k liberálně demokratickým, anebo radikálním řešením naší situace.

Jak je na tom slovenská politika, pokud jde o konfliktní linii mezi centrem a periferií. V Česku – zdá se – tento střet posiluje. Jak je tomu u vás?

Myslím si, že je to podobné. I tady ale politici pracují ještě s jinou linií: konzervatismus vs. liberalismus. Přičemž platí, že těch konzervatismů může být několik typů. V zásadě lze ale říct, že ti, kteří se hlásí k liberalismu, se zároveň hlásí k nějaké formě globalizace, k Evropské unii, k otevřenosti vůči zbytku světa. Konzervativců je – jak jsem už řekl – více typů. Ale i ten Kotleba se s ostatními shodne na silném národním státě, na velmi silných kompetencí, které není potřeba delegovat jinam. Před časem ještě mluvil třeba také o vystoupení z Evropské unie.

V každém případě jde o klíčové téma letošních voleb. Buď globální liberalismus, anebo lokální nacionalismus. A pochopitelně to souvisí s tím, na co jste se ptal. Centrum je vždy otevřené, moderní a liberální, periferie, tedy zaostalejší regiony, tolik netěží z benefitů ekonomické transformace, s čímž souvisí její tendence k uzavřenosti a nacionalismu. A říct také musím, že tady jsou mezi jednotlivými regiony obrovské rozdíly, o dost větší, než v Česku.

Je v silách demokratických stran čelit nástupu antisystémových sil?

Otázka je, které strany budete považovat za antisystémové.

Podle některých slovenských médií mohou získat až čtvrtinu hlasů…

No, svízel je ale v tom, že některé slovenské strany lze jen stěží politologicky definovat. Většinou jde o strany jednoho muže. Jmenovat mohu Sme rodina Borise Kollára nebo OĽaNO Igora Matoviče. Jde o strany, které dělají marketing jako antisystémové formace, ale vždy se zároveň důrazně vymezují proti fašistům, anebo proti Smeru.

Jejich antisystémový osten je namířen především proti korupci a vládě Smeru, nikoli proti demokratickým základům státu jako takovým. Museli bychom si tedy ze všeho nejdřív ujasnit, koho lze vlastně označit jako antisystémovou sílu. Pokud jde o ty, ze kterých bychom měli mít oprávněně strach anebo o ty, kteří chtějí zásadně překopat liberální základy státu, tak z těch, kdo mají šanci uspět, reálně vidím pouze ĽSNS Mariana Kotleby.

Robert Klobucký

Pokud bychom se vrátili k debatě o jednotlivých proudech konzervativní politiky, jak si vysvětlujete úpadek křesťanských demokratů?

Když se zaměříme na elektorát křesťanské demokracie, jde především o starší a věřící obyvatele. Poměrně často chodí do kostela, mají relativně silný vztah k víře. A s ohledem na modernizační trendy je logické, že ubývají. Zároveň se zdá, že křesťanská demokracie trochu zaspala, nepodstoupila reformu směrem k nějaké moderní křesťansko-demokratické straně. Pravdou na druhou stranu je, že současný předseda KDH Alojz Hlina měl ambici stranu tímto směrem posunout. Zatím je na to ale sám.

KDH má velmi silné regionální struktury, disponuje slušnou vnitrostranickou demokracií, jeden člověk – byť je to předseda – má tudíž omezené možnosti, pokud jde o transformaci strany. Navíc je potřeba připomenout, že je tady poměrně široká nabídka konzervativních stran. KDH není zdaleka jediná. A platí, že i strany, které jsou považovány za liberální, často přicházejí s konzervativními tématy.

Za čistě liberální lze označit vlastně jen dvě strany: Progresivné Slovensko (PS) a Sloboda a Solidarita (SaS). Všechny ostatní jsou do značné míry konzervativní. Dokonce lze myslím říct, že dominantním tématem současného politického diskursu na Slovensku je ochrana konzervativních hodnot. A tak či onak se tomu přizpůsobují téměř všichni aktéři.

Jak s tím jde dohromady úspěch Zuzany Čaputové v prezidentských volbách?

Předně: byla to silná kandidátka. Jde o její osobnost. Přinesla změnu. Změnu v rétorice, změnu v tom, jak dělat politiku. Změnu ve stylu, v komunikaci. Což bylo velmi osvěžující. Nikdy se nepouštěla do agresivních útoků na adresu jiných politiků. Tím se výrazně odlišila. Navíc se na ní nakonec dokázala sjednotit skoro celá opozice. Ve druhém kole nakonec nemohl být kandidát Smeru věrohodný ani směrem ke konzervativním segmentům společnosti. Byl to zkrátka kariérní euroúředník, který má ke světu konzervativního voliče poměrně hodně daleko. Z tohoto hlediska to nebyl dobrý kandidát.

Parlamentní volby mohou skončit patem. Řekněte mi, umí si podle vašich šetření voliči opozičních stran představit, že by právě jejich strana za jistých okolností uzavřela povolební dohodu o vládnutí se Smerem? A co voliči Smeru? Byli by ochotni akceptovat vládu své strany s podporou Mariana Kotleby?

Řekl bych, že většina je proti Smeru a zároveň proti Kotlebovi. Podle všeho to ale nebude výrazná většina. A vzhledem k tomu, že je tady hodně stran okolo pětiprocentního kvóra, tak to nemusí nakonec skončit jednoznačným vítězstvím demokratické opozice. Mám k tomu ale ještě jednu zásadní poznámku: v posledních několika volbách na Slovensku byla účast okolo šedesáti procent.

A my ze všech průzkumů víme aspoň něco o lidech, kteří chodí volit. Je tady ale zbylých čtyřicet procent lidí, o kterých víme velmi málo. My to přesně nevíme, v těchto čtyřiceti procentech může být ale větší poměr lidí, kteří by preferovali antisystémovou stranu, než v těch šedesáti procentech, co chodí k volbám. Otázka tedy je, jak by volby dopadly, kdyby se někomu podařilo oslovit část nevoličů. Nejsem si totiž tak úplně jistý, že jde většinově o lidi proevropské či liberální.

Takže volby může do velké míry rozhodnout schopnost nalákat k nim dosavadní nevoliče...

Přesně tak. Za pozornost v této souvislosti stojí debata o strategii liberálů, kteří se rozhodli narušovat mítinky příznivců Mariana Kotleby. Otázka je, komu to prospěje a které segmenty se tak podaří mobilizovat. Tu strategii čtu ale jednoznačně tak, že se snaží mobilizovat odpůrce fašistů, přičemž je ale zřejmé, že podstupují riziko, že se jim naopak touto strategií může podařit mobilizovat k účasti na volbách právě příznivce LSNS.

Dostáváme se na úroveň spekulací, ale přesto: váš odhad tedy je, že Smer i LSNS skončí v opozici?

Podle mě to tak je narýsované. Klíčová bude účast a počet stran, které skončí pod pěti procenty. Otázkou však zůstává, zda se poměrně roztříštěné demokratické opozici podaří vytvořit efektivní vládu.

Něco podobného, jako byla v České republice tzv. opoziční smlouva, tedy nečekáte? Myslím v tom smyslu, že by nakonec někdo ze současné opozice po volbách otočil a šel do vlády se Smerem…

Ne. Očekávání změny a volání po změně je tak velké, že si to neumím představit. Byla by to zrada. Navíc je tady zkušenost, že každý, kdo spolupracoval se Smerom, na to nakonec doplatil. V tom je to u nás podobné, jako u vás s Andrejem Babišem.

Jinými slovy mi říkáte, že koaliční potenciál Smeru je v danou chvíli téměř nulový…

Úplně nulový ne. Za tradičního koaličního partnera Smeru lze označit Slovenskou národnú stranu (SNS). S ní ale dohromady většinu neposkládají. A pokud jde o případnou tichou podporu Kotleby, jednak ani to k většině stačit nemusí, za další by to bylo pro některé vrcholné politiky Smeru příliš. Přece jen jde o stranu, která má nějaké struktury, myslím, že by to vedení strany neprošlo. Úplně to nevylučuju, ale nepředpokládám to.

Jak by se v takové situaci podle vás zachovala Zuzana Čaputová?

Podle mě by si mohla dát podmínku, že pověří sestavením vlády toho, kdo jí přinese 76 podpisů. A nemusí to být tedy nutně vítěz voleb. Do hlavy jí ale nevidím.

Slovenské parlamentní volby na INFO.CZ:

Marušiak: Je to špinavá kampaň. Z Kotleby je rival Smeru, pro jeho voliče není nepřijatelný

Gyarfášová: Kotleba i Matovič těží z toho, že politici řeší hlavně sami sebe

Schmarcz: Slováci na šikmé ploše. Jak si vede svoboda projevu?

Vagovič: Fico nedokáže Kuciakovo jméno vyslovit a omluvit se. Vnímá jen, že přišel o moc

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud