„Slyšel jsem jeho kroky, cítil jsem jeho dech.“ Mrazivé svědectví z istanbulského klubu | info.cz

Články odjinud

„Slyšel jsem jeho kroky, cítil jsem jeho dech.“ Mrazivé svědectví z istanbulského klubu

Turecko se 1. ledna dočkalo smutného prvenství. Tragédie v istanbulském klubu Reina byla prvním teroristickým útokem roku 2017. Zemřelo při něm 39 lidí, většinou cizinců. Ti, kteří přežili, teď postupně začínají vyprávět, čím vším si prošli a co jim zachránilo život. Ven se dostávají i další příběhy obětí.

Reina byla jedním z jeho domovských klubů, teď na ni má DJ Abdulláh Sarac úplně jiné vzpomínky. Ve chvíli, kdy do baru vtrhl stále neidentifikovaný útočník, byl za mixážním pultem. A pak počítal každou vteřinu.

Prázdné nábojnice dopadaly na nábytek, poté i na nás. Vyměnil čtyři zásobníky. Říkal jsem si, ať je to ten poslední.
Abdulláh Sarac

„Já a můj kamarád Ufuk jsme byli v prostoru pro DJe. Byla 1:17, akorát mi přišla zpráva od mé přítelkyně, proto jsem věděl, kolik bylo. Chtěl jsem jí odepsat. V tu chvíli bylo v klubu 700 nebo 800 lidí, tančili, bavili se. Najednou jsem uslyšel výstřel. Začali jsme panikařit,“ vypověděl DJ tureckému listu Hurriyet.

Jeho kamarád ho v ten moment strhl za pult, do prostoru, kam se jen stěží oba vešli a schovali. Ufuk mu i dal ruku přes pusu, aby byl potichu. V ten moment už pachatel střílel v podstatě nonstop. V jednu chvíli stál těsně vedle nich.

„Slyšel jsem jeho kroky, cítil jsem jeho dech. Znovu začal střílet. Prázdné nábojnice dopadaly na nábytek, poté i na nás. Vyměnil čtyři zásobníky. Říkal jsem si, ať je to ten poslední. Střelba ale pořád neustávala. Byl tam ale sám, žádného spolupachatele neměl.“

Sarac říká, že byl jedním z těch, kdo útočníka zřetelně slyšel arabsky zakřičet Allahu akbar (Bůh je veliký). A to nejméně třikrát. Policii uslyšel asi pět nebo deset minut poté. „Vyzvali ho, aby se vzdal. On neodpovídal. Slyšel jsem dva nebo tři další výstřely. Řekl jsem Ufukovi, že to nepřestane, že tam zemřeme.“

Z místa úkrytu vyšli až asi po hodině, když se k nim dostaly speciální složky. Cestou viděli spoustu krve, mrtvé a zraněné.

Sarac tvrdí, že ochranka klubu hrozbu teroru nepodcenila. Možnost útoku na Nový rok si připouštěla. Cestou do práce potkal i 15 policistů, bezpečnostní opatření byla vysoká. Nemůže proto uvěřit, že k masakru došlo a že je pachatel stále na svobodě.

„Policie přijela pozdě. Stanice je přitom velmi blízko klubu. Je těžké to pochopit. Jak mohl ten muž utéct? Proč si ho nikdo nevšiml?"

V médiích se mezitím objevují i příběhy samotných obětí. Pro 18letou Leannu Nasserovou z Izraele byl výlet do Istanbulu první cestou do zahraničí.  Její otec ji nechtěl pustit, přesvědčila ho až Leanny teta.

„Její otec byl proti tomu. Říkal, že je Istanbul příliš nebezpečný a že by jezdit neměla. Ona na tom trvala, věřila, že se jí nic nestane.“ Ještě z klubu poslala na sociální síť Snapchat své selfie.

 

Podobně odletěla na konec roku do Istanbulu také další oběť střelce, Libanonka Rita Chamiová. Na svůj facebookový profil před cestou napsala krátký status, ze kterého teď mrazí. „Doufám, že se budu v Turecku bavit. V nejhorším případě zemřu při výbuchu a setkám se znovu se svou matkou.“ Její matka zemřela před čtyřmi měsíci na rakovinu. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud