Články odjinud

Smrtící odkaz IS v Iráku přetrvává. Miny dál ohrožují civilisty, armáda na odstraňování nestačí

Smrtící odkaz IS v Iráku přetrvává. Miny dál ohrožují civilisty, armáda na odstraňování nestačí

Irácké město Fallúdža bylo od nadvlády radikálů z Islámského státu osvobozeno už v červnu 2016, smrtelné dědictví tu ale přetrvává i víc než dva roky poté. Když si islamisté uvědomili, že nejsou schopni město udržet pod kontrolou, začali ničit vše, co jim přišlo do cesty. Okolí poseli nášlapnými minami, stovky výbušných zařízení však v půdě stále zůstává. Obyvatelé Fallúdži proto mají neustálý strach o život svůj i svých dětí.

Právě děti patří ve Fallúdži k těm nejohroženějším. Jedna z místních škol sídlí v místě nejzuřivější frontové linie islamistů, každá cesta za výukou se tak pro děti stává nebezpečnou. Hned vedle silnice, po které chodí do školy, se nachází pás s vysokým výskytem pozemních min – provizorním ohraničením životu nebezpečné oblasti jsou přitom jen cihly s obrázky lebek a zkříženými kostmi.

Pás plný podomácku vyrobených výbušných zařízení se táhne víc než 15 kilometrů dlouhým územím, miny se tak ukrývají nejen v polích, ale i pod silnicemi nebo ve válkou zničených budovách. Nebezpečí, které číhá na obyvatele Fallúdži téměř všude, tak ovlivňuje jejich každodenní život a diktuje jim, kde mohou žít, farmařit a nechat děti, aby si hrály.

Místní se ale výuky svých dětí nechtějí vzdát – právě zprovoznění školy se po svržení Islámského státu stalo prioritou, především pak v době, kdy se do města začaly vracet rodiny s dětmi. Zpočátku výuka probíhala v karavanech, s příchodem rodin však bylo zapotřebí víc prostoru a místní začali volat po znovuotevření školního zařízení.

Dnes jsou děti o nebezpečí pravidelně informovány. „Každé čtvrteční ráno máme ve škole shromáždění. Připomeneme jim o nebezpečí min a řekneme, kterými cestami se mohou vydat,“ říká pro britský deník The Guardian zástupce ředitele školy Sami Hamad Abbás.

Ne vždy je však míra ohrožení stejná – když přijdou srážky, půda změkne a nebezpečí je o to větší. „V posledních dnech pršelo, tak jsme jim řekli, ať zůstanou doma, protože to bylo příliš nebezpečné,“ vysvětluje Abbás.

Miny dali pod matrace i ledničky

Fallúdža je však jen kapkou v moři mnohem širšího problému. Minami vyrobenými radikály z Islámského státu je totiž posetý celý sever a západ Iráku – od Mosulu po syrskou hranici. S odstraňováním min ve Fallúdži od léta pomáhá britská organizace HALO Trust, největší světová organizace zaměřená na odminování, která ke zneškodňování výbušnin cvičí i místní. Ti jsou však z příliš pomalého odstraňování min rozhořčení.

Jedním z nich je i 26letý Abdel Latíf, který kvůli nebezpečí ani nepouští děti si hrát ven. Důvod je jasný – na poli vedle jeho poničené farmy vítr a déšť odkryly desítky nášlapných min. „Byli tu lidé z irácké armády, kteří měli bomby zneškodnit, ale pak odešli a už se nikdy nevrátili,“ stěžuje si Latíf.

Dům prošpikovaný minami měl po návratu do Fallúdži i Mustafa, který byl kvůli umírněné politické orientaci v hledáčku islamistů. „Můj dům byl uprostřed válečné zóny mezi Islámským státem a iráckou armádou,“ říká pro Guardian s tím, že z jeho domova vede jen jedna cesta, kterou se dá bezpečně dostat ven.

„Islámský stát umístil miny nejen pod silnice, ale i pod zahrady. Dali je dokonce i pod matrace, pod dlaždice na podlaze nebo pod ledničky,“ říká Mustafa. „Musíme riskovat. Nemáme peníze na to, abychom se přestěhovali do jiných bezpečných oblastí, takže musíme zůstat v našich domovech,“ dodává.

Na odminování chybí peníze

Jedním z těch, kdo ve Fallúdži pomáhá s odstraňováním min, je bývalý důstojník britské armády a generální ředitel HALO Trust James Cowan. „Lidé si miny představují jako malé kulaté věci, které vyrábějí továrny národních států. Dnes jsou ale pozemní miny vyráběny improvizovaně,“ říká Cowan s tím, že namísto států dnes miny vyrábějí teroristické organizace. Tím se také zvyšuje počet způsobených neštěstí.

„Kvůli konfliktům v Afghánistánu, Iráku, Sýrii nebo Libyi sledujeme ohromující nárůst počtu obětí,“ varuje Cowan pro Guardian a upozorňuje, že kromě většího počtu zranění a úmrtí však mají nášlapné miny také rozsáhle sociální dopady – zvlášť´t pokud nejsou brzy po skončení konfliktu odstraněny.

„Nejsou to jen samotná neštěstí, která mě znepokojují, ale i efekt vysídlení. Lidé jsou příliš vyděšení na to, aby se vrátili domů,“ vysvětluje s tím, že tito lidé jsou pak velmi zranitelní. Pokud se nemohou vrátit do svých domovů, začít pracovat a obnovit své živobytí, jsou více náchylní k radikalizaci, což může vést k rozdmýchání dalšího násilí.

Úsilí organizace HALO Trust, která pomáhá s odminováním také ve městě Tikrít, však může brzy zmařit nedostatek financí. „Čelíme nebezpečí, že nám dojdou peníze. Abychom mohli práci ve Fallúdži dokončit, potřebujeme pomoc dárců,“ vyzývá na závěr Cowan.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud