Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sonda do krize na Slovensku: Hraje se o Fica. Politolog načrtl rozvržení politických sil

Sonda do krize na Slovensku: Hraje se o Fica. Politolog načrtl rozvržení politických sil

Stávající slovenská politická krize, která akcelerovala o víkendu dramatickými projevy prezidenta i premiéra, je především hrou o budoucnost Roberta Fica. Podle politologa Lubomíra Kopečka, který se slovenskou politikou dlouhodobě systematicky zabývá, to však hned nemusí znamenat konec stávající koalice. Pokud by ale situace dospěla k předčasným volbám, upozorňuje na dlouhodobé trable slovenské pravice, které spočívají v její roztříštěnosti. „Pokud bude po případných volbách možná aritmetická středopravá většina, nepůjde o většinu programově příliš soudržnou,“ upozorňuje Kopeček v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ.

Týden po tragické události vystoupili v neděli před slovenskou veřejností prezident i premiér. Situace se jeví poměrně dynamická a dramatická. Ustojí to podle vašeho odhadu vláda?

V tuto chvíli se hraje především o osobu premiéra. Pád jeho vlády ještě nutně neznamená konec stávající vládní koalice. Koneckonců jsme to zažili v minulosti také v České republice, kdy se vyměnil pouze premiér, a vládní koalice pokračovala v původním složení. V případě Slovenska nicméně v tuto chvíli platí, že premiér je klíčová osoba největší vládní strany, tj. Směru. Robert Fico je pro svou stranu hodně důležitý.

Fico Směr založil a vede ho už téměř dvě desetiletí. Sám ale před časem hledal nějakou exit strategii, tedy přijatelnou jinou pozici, a před dvěma roky se ucházel o post prezidenta. Je proto možné, že on sám se v určitý moment dopracuje k rozhodnutí, že je lepší ve funkci premiéra skončit.

Má podobná kauza ve slovenské politice nějakou analogii?

Je dobré připomenout, co se dělo kolem skandálu Gorila v letech 2011 až 2012, kdy se ve veřejném prostoru objevila vážná podezření, že dochází ke zneužívání státní moci pro soukromé obohacení. Nebylo tam sice napojení na mafii, ale týkalo se to podezření ze zneužívání veřejných zdrojů a privatizačních machinací. Gorila vyvolala velké veřejné protesty. Fico tehdy byl do tohoto skandálu zapletený, ale ustál to. Tehdejší situace se lišila tím, že bylo před volbami, Fico byl v opozici, a hlavně nebyl ústřední osobou tohoto skandálu.

Dále jsou tu staré analogie z devadesátých let, kdy na Slovensku vládl Vladimír Mečiar. Tehdy se objevilo více záležitostí připomínajících banánovou republiku, jako byl únos syna prezidenta Kováče tajnou službou. Tady se mimochodem objevilo doložené podezření o propojení podsvětí a některých lidí z tajné služby.

Několik týdnů zpět, obzvlášť s ohledem na výsledky našich sněmovních a prezidentských voleb, se tady o Slovensku hovořilo jako o snad poslední standardní zemi ve střední Evropě. Slýchali jsme, že jsou tam poměry ve srovnání především s Polskem a Maďarskem, avšak také už v porovnání s námi, výrazně lepší. Uběhlo několik týdnů a veřejnost je konfrontována s tím, že je Slovensko zkorumpovaná země prolezlá mafií. Co nám unikalo tehdy, a co nám uniká teď?

Nezměnilo se nic, až na to, že propukl velký skandál. Předtím převládala optika, že dochází k degradaci demokratických institucí v Polsku, v Maďarsku, a Česko působí jako politicky velmi nestabilní. Slovensko z tohoto srovnání vycházelo vcelku dobře. Vražda novináře tento image země změnila, týdny, a pokud budou předčasné volby, tak možná měsíce, učiní tato událost Slovensko politicky nestabilní zemí.

Je třeba připomenout, že v posledních patnácti letech nenastal ve slovenské politice žádný zásadní zlom, který by změnil směřování země. Od voleb v roce 2006 většinu času vládl Robert Fico, volby zde byly soutěživé, stát nějakým způsobem fungoval. Avšak neznamená to, že by zde nebyly velké problémy. Například stav soudnictví je na Slovensku ve srovnání i s Českou republikou tristní. Panuje v tom obecný konsenzus a přiznává to občas opatrně dokonce i sám Fico. Rozhodování soudů je mnohdy nevypočitatelné a soudcovská nezávislost někdy dost pochybná.  

A pokud jde o další instituce?

Problematický je také stav médií, a netýká se to pouze těch soukromých, ale také veřejnoprávních. A vzhledem k tomu, že slovenský mediální trh je ještě menší než ten náš, těžko zde můžeme mluvit o médiích jako vlivném hlídači demokracie. Vůbec největším problémem Slovenska je ale podle mne atmosféra ve společnosti. Zatímco česká občanská společnost je poměrně aktivní a fungující, na Slovensku převládá pasivita, nechuť se nejen politicky, ale také občansky angažovat.

Řekl bych, že ficovské Slovensko je zemí, která prožívá jakousi zvláštní kocovinu. A to dlouhodobě. Současná krize je svým způsobem výjimečná v intenzitě, v tom, jak se lidé mobilizují. Je ale otázka, jak dlouho to vydrží, a zda to k něčemu produktivnímu povede.  

V tomto smyslu tedy ona tragická událost vyjevila cosi latentního, co bylo na Slovensku přítomno, i když třeba skrytě, anebo jde spíše o zlomovou událost? Je spíše vyvrcholením nějaké dlouhodobé tendence anebo diskontinuitou?

Nevím, jestli jde o nějakou zlomovou událost, na to je zatím příliš brzo soudit. Je tady ale jeden důležitý trend. Pokud se podíváte na Roberta Fica jako na klíčovou figuru, zjistíte, že jeho popularita v posledních letech setrvale klesá, byť mírně. Totéž platí o jeho Směru, i on se potýká s dlouhodobým úbytkem voličů. Strana je kvůli dlouholeté vládní roli politicky vyčerpaná a zatížená celou řadou problematických kauz a skandálů.

Jinak řečeno, Směr je u moci příliš dlouho, což pochopitelně způsobuje erozi jeho důvěryhodnosti a podpory. Tento trend lze doložit nejenom na srovnání výsledků parlamentních voleb, ale třeba i na výsledcích nedávných župních voleb, což je obdoba našich krajských voleb. Směr ty volby jednoznačně prohrál.

Pokud se celá situace vyvine v předčasné volby, je otázka, zda se na Slovensku formuje síla, v jejíž možnostech je Směr porazit také v parlamentních volbách. Ficova strana vyhrála čtvery volby v řadě, a přestože hovoříte o její klesající podpoře, je fakt, že ty poslední volby vyhrála s více než dvojnásobným ziskem hlasů před druhou Slobodou a Solidaritou Richarda Sulíka. Ve volbách v roce 2016 se navíc do parlamentu dostalo osm stran, stranická scéna je tam tudíž značně nepřehledná a roztříštěná.

Řeknu to zjednodušeně: velkým problémem slovenské politiky je, že se středo-pravá část stranického spektra neustále přeskupuje a drobí. V této části stranické soustavy už delší dobu neexistuje jeden středně velký nebo dokonce dominantní subjekt, nýbrž několik malých. Některé z nich mají sice delší kontinuitu, dvě až tři volební období, avšak zároveň platí, že jejich podpora je velmi proměnlivá.

Nestabilita napravo od středu podle mne bude pokračovat i v dalších volbách. Je evidentní, že vztah voličů k těmto stranám je slabý. Většina současných parlamentních stran z této části spektra nemá vybudované větší územní struktury a jsou to vesměs strany, které mají minimum členů. Ty strany tak mohou sice jednou i opakovaně ve volbách uspět, ale těžko mohou přežít trvale a ztělesňovat tak nějakou silnou a realistickou alternativu vůči Směru. Jde vesměs o stranické projekty jednoho schopného politika, s kterým to stojí a padá.

Pokud se tedy bavíme o středu a pravém středu slovenské politiky, které strany jsou aspoň vzdáleně jeho součástí?

Liberálně konzervativní Sloboda a Solidarita (SaS) Richarda Sulíka. Velkým problémem této strany ale je, že její předseda sedí v Evropském parlamentu a značnou část své komunikace s veřejností realizuje skrze sociální sítě. Nedělá to rozhodně špatně, ale pochopitelně je to věc, která se musí odrazit na fungování celé strany.

Obyčajní ludia a nezávislé osobnosti je projektem člověka, který se dodnes, přestože jde o stranu, která je v parlamentu už několikáté volební období, vymezuje antistranicky. Jde o projekt protificovský, avšak zároveň se nesnaží budovat pevnější organizační kostru, a už vůbec ne se ideově profilovat.

Ideologicky je to naprosto neuchopitelná formace. A je protestní se vším všudy: byli protestní i proti středopravé vládě Ivety Radičové v letech 2010 až 2012, a to byli de facto součástí jejího parlamentního zázemí. Je to prostě nápaditý, promyšlený ale pro vládní působení zcela nevhodný subjekt.

A pokud jde o další strany? Například Sme Rodina – Boris Kollár?

To je podobná záležitost v tom, že opět jde primárně o stranu postavenou na jednom člověku. Rozdíl je, že ve volbách v roce 2016 vsadil Kollár na to, že je hlavně díky slovenskému bulváru známý. Je to takový exhibicionistický „multiotěcko“, který má čtyři ženy a s nimi snad deset dětí. Připojil k tomu protiimigrační apel, a přestože jde o bizarní kombinaci, ve volbách v roce 2016 to zafungovalo.

Most – Híd?

Tady je třeba připomenout Stranu maďarské koalice, kterou vedl Bela Bugár. V jednu chvíli přestal být předsedou, načež se rozhodl, že si založí svoji vlastní stranu. A to je Most – Híd. A zatímco předtím byly ve slovenské politice slovenské a maďarské strany, on založil stranu, která – jak už napovídá její název – má spojovat.

Nejde o špatnou ideu, navíc Bugár v minulosti reprezentoval – a v tomto případě používám záměrně raději minulý čas – ve slovenské politice něco jako záruku solidnosti. Problémem je, že Most vstoupil po posledních volbách do koalice se Směrem, čímž částečně naboural smysl vlastní existence. Je to v tuto chvíli strana s nejasnou budoucností, která se asi bude potýkat s problémem, jak překročit ve volbách pětiprocentní klauzuli.

Poslední nad pětiprocentní hranicí skončil v minulých volbách Sieť…

Sieť už neexistuje. Původní ambicí byla velká pravicová strana, což se ukázalo jako politická sci-fi. Kolabovat tato strana začala už před volbami v roce 2016, kdy se její lídr dost nešťastně vyjádřil o možné koalice se Směrem, čímž naboural smysl její existence. Když se po volbách ukázalo, že skutečně Sieť je ochotná jít do koalice s Ficem, ztratila důvod své existence a rychle se rozpadla.

Tudíž už je současná koalice složená ze tří stran?

Ano, po kolapsu Sieťe většina jejích poslanců přešla do klubu Mostu – Hídu a byla změněna koaliční smlouva. Tady je mimochodem asi zásadní moment vývoje aktuální politické krize. Pro Fica je podle mého soudu klíčové, zda udrží pohromadě koalici. Hlavní riziko pro něj není vůči němu kritický prezident, nýbrž loajalita koaličních poslanců.

Jeden z původních poslanců Sieťe a tedy dnes poslanec Mostu – Hídu už oznámil, že z klubu odchází. Bugár i Fico budou pod obrovským tlakem a může se snadno stát, že to neustojí a koalice ztratí většinu. Třetí vládní formace, Slovenská národní strana, zatím zjevně volí vyčkávací postoj.

V každém případě, pokud vláda tuto krizi přežije, což samozřejmě možné je, tak bude hodně oslabená. V tuto chvíli je to pro ni více než nekomfortní situace.

Pokud něco v posledních letech dolehlo ze slovenské politiky i k nám, bylo to působení Slovenské národní strany a především Kotleby. Tedy zbývajících dvou stran v parlamentu…

Slovenská národní strana je v tuto chvíli úspěšně resuscitovaná. V roce 2012 strana vypadla z parlamentu, přitom už v roce 2010 překonala pět procent s velkými obtíži. Dlouhé roky to byl právě její expředseda Ján Slota, kdo na Slovensku mával nejvíce nacionalistickou vlajkou, avšak současně postupem času ztrácel kredit. Předseda, který má, řekněme velmi pozitivní vztah k alkoholu a hovoří jako člověk z hospody páté cenové skupiny, není příliš dobrou vizitkou pro jakýkoliv politický subjekt.

Stávající předseda strany Danko nabídl v rámci tradiční značky Slovenské národní strany naopak slušnost, a současně zmírnil xenofobní apely. Slovenská národní strana je pořád krajně pravicovou formací, není to ale už strana extremistická. Tou jsou naopak Kotlebovci. I v tom je slovenská politika specifická: máme zde dvě krajně pravicové strany. Může to určitě nějakou dobu fungovat, protože se od sebe vcelku viditelně vnějškově liší.

Kotleba je podstatou hard core, nejdrsnější možná evropská krajní pravice. Reprezentuje nacionalismus a xenofobii dotaženou do krajnosti včetně antisemitismu. Což navíc mixuje s myšlenkami Slovenského štátu z let 1939 až 1945, který byl Hitlerovým satelitem. Podle mě je to strana zralá na zákaz.

Z tohoto základního rozvržení sil mi vychází, že je tu nalevo už dvanáct let dominantní Směr. Oproti tomu roztříštěná, nestabilní a proměnlivá až nepřehledná situace napravo od středu a dvě národovecké formace, přičemž jedna z nich je bez koaličního potenciálu.

Je dobré také poznamenat, že sice Směr zatím nemá konkurenci na levici, přesto je evidentní, že jeho voliči jsou už opravdu unavení. Kdysi byl Směr velmi populistický, ale být tolik let vládní stranou a prodávat populismus je problematické. Už tam není žádný velký étos, Směr de facto rezignoval na nějakou větší vizi, pokud za to nepočítáme Ficovu představu držet se jádra EU.

Obsahově je to trochu nejasné a hlavně nepříliš voličsky lákavé. Podle mne je tady prostor pro nějakou novou konkurenční levicovou stranu. Je to nicméně otázka nejenom politické poptávky voličů, ale také nabídky, tedy jestli někdo přijde s něčím politicky smysluplným a zajímavým.

A jak je na tom Směr personálně? Vychoval si Fico, který stranu založil a je jejím doposud jediným předsedou, své nástupce?

Pochopitelně je pro stranu otázka nástupnictví v tuto chvíli o poznání aktuálnější, než dejme tomu před dvěma týdny. Otázka jeho nástupce nebo nástupkyně je ale v tuto chvíli otevřená, jasno tady rozhodně není.

Pokud jsou pravice a pravý střed roztříštěné, lze realisticky očekávat, že se na Slovensku ustaví blok stran, který bude pro Směr znamenat odchod do opozice?

Určitě, nedávné župní volby to naznačily. Ty strany se byly schopny spojit do širšího konglomerátu a Směr porazily. Něco podobného se může stát i ve volbách parlamentních. Je tady ale jeden problematický moment a to zkušenost s vládou Ivety Radičové, která se na podzim roku 2011 rozpadla prostě na tom, že ji tvořily čtyři strany, jež těžko v řadě věcí hledaly shodu.

Nakonec se tehdy koalice rozpadla na otázce dneska už zapomenutého takzvaného Eurovalu, tedy záchranného mechanismu vytvořeného na pomoc krachujícímu Řecku. Radičová s jeho přijetím spojila hlasování o důvěře a vláda padla. Dodnes je to obrovské trauma slovenské pravice.

Lze na tom ilustrovat problém vytvoření funkčního vládního celku, který by vydržel celé volební období. Obzvláště v situaci, kdy zde máte strany, jako jsou Obyčajní ludia, kteří byli vždy postaveni výhradně na opozičním étosu. Tato strana by měla obrovský problém přesunout se do role vládní formace. Pokud bude možná aritmetická středopravá většina, nepůjde o většinu programově příliš soudržnou.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1