Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spící hrozba. Napětí okolo uprchlických táborů v Řecku roste, hrozí prý radikalizace migrantů

Spící hrozba. Napětí okolo uprchlických táborů v Řecku roste, hrozí prý radikalizace migrantů

Úmluva Evropy s Ankarou o zadržování uprchlíků na území převážně asijského státu má své trhliny. Jednou z nich je pouze pět kilometrů široký průliv, který dělí turecké pobřeží od řeckého ostrova Chios. Migranti stále překonávají pomyslný stupínek ke svobodě, v Řecku ale končí v detenčních zařízeních a napětí tak opět plíživě roste.

Zoufalí jsou běženci, kteří místo kýžené svobody dosáhli pobytu v jednom ze dvou uprchlických táborů. „Dá se říct, že mě sem zanesla výhodná geografická poloha,“ říká Nigerijec Samuel Aneke, který úžinu překonal před rokem v červnu. „Ale rozhodně jsem neočekával, že se ze mě stane vězeň,“ dodává muž, který v současnosti chystá podání své druhé žádosti o azyl.

Ta první byla zamítnuta, Aneke chce ale bojovat dál. Trpí plicním onemocněním, na které má lékařské potvrzení, navíc se důvodně obává, že jakmile překročí hranice vlasti, přijde o život. „Milice Fulani po mě šly,“ vypráví reportérům deníku The Guardian o teroristické skupině, která byla před dvěma lety zařazena co do nebezpečnosti na čtvrté místo na světě. Horší jsou už jen Islámský stát, Boko Haram a Šabáb.

„Zabili mého otce a dvě sestry a mám u sebe úmrtní listy. Podám si další žádost,“ říká Nigerijec, který má na krku památku na setkání s islamistickými hrdlořezy – jizvu, na místě, kde jej útočníci pořezali nožem. Čekání na Chiosu jej ale zmáhá. „Podmínky jsou velice špatné,“ popisuje situaci v táboře Souda. „Stalo se i to, že jednoho dne bylo každému v táboře velice špatně z jídla. Tehdy dokonce došlo k malému povstání,“ líčí Samuel Aneke.

Nejen uprchlíci jsou ale nuceni žít na hraně zoufalství. Existence dvou přeplněných detenčních zařízení na ostrově, kam přicházejí každý měsíc stovky dalších lidí, škodí původním obyvatelům ostrova. Příjmy místních v minulosti tradičně pocházely především z turistického ruchu. S přílivem migrantů ale postupně charterové lety přistávají na zdejším letišti stále méně. Dříve vyhledávaná letoviska najednou zejí prázdnotou.

„Může se stát cokoliv, visí to doslova na vlásku,“ upozorňuje Makis Mylonas, který pracuje jako policejní poradce na místní radnici. „Ostrovy Chios, Samos, Lesbos, Kos, Leros byly obětovány, aby se Evropě podařilo zadržet uprchlíky, než vstoupí na její území,“ vyjmenovává další místa, která pomalu ale jistě kvůli migrační krizi mizí z ohniska zájmu dovolenkářů.

Napětí roste na straně jedné mezi samotnými obyvateli detenčních zařízení Souda a Vial na ostrově. Ti jsou okolnostmi nuceni sedět na místě a čekat na výsledek azylového řízení. Nemají co na práci, což jen prohlubuje jejich zoufalství. Lidskoprávní organizace zaznamenaly v uprchlických táborech sebepoškozování, psychické potíže i pokusy o sebevraždu. Nejistota a obavy o budoucí osud mohou podle některých vést i k radikalizaci migrantů.

Současně se vyskytují stále častěji známky nespokojenosti původních ostrovních obyvatel se stávající situací. Jak napětí eskaluje, objevují se stále častěji i útoky proti běžencům. Minulý týden použili ultrapravicoví radikálové k napadení stanového uprchlického tábora Souda zápalné lahve.

„Je to stav nouze,“ přiznává otevřeně starosta Chiosu Emmanouil Vournous. „Ostrov potřebuje, aby se situace zklidnila, a také potřebuje zavést opatření. Ve chvíli, kdy stojíme na křižovatce dějin, tváří v tvář píšící se historii a určujícím geografickým podmínkám, musíme být schopni pochopit skutečnost,“ říká politik.

Pro něj by zavedením potřebných opatření bylo vybudování druhého detenčního zařízení na ostrově, které by nahradilo stávající provizorní tábor Souda. Starousedlíky ale trápí obavy, že by se po jeho výstavbě stal z ostrova ještě větší magnet pro běžence, než je tomu v současnosti.

„Pro místní je to katastrofa,“ líčí Manolis Sideratos, kterému patří benzínka ve městě Chios. „Z jednoho konce na druhý, náš ostrov je teď synonymem pro zoufalé uprchlíky. Jak proti tomu budete protestovat, označí vás za fašistu. Přitom vše, co říkáme, je, že by naše ostrovy měly přestat sloužit jako filtr pro Evropu. Určitě existuje legální cesta pro lidi, jak opustit místa, jako je Sýrie?,“ zamýšlí se pumpař.

Jedním z mála světlých momentů pobytu utečenců na Chiosu tak zůstává školní docházka, která umožňuje dětem prchajícím před válečnými útrapami být znovu dětmi. Více než dvě stě žáků navštěvuje zdejší lekce poskytované ze strany učitelských dobrovolníků. To je ale jediný kousek naděje na ostrově, který hledí do budoucna s obavami. „Další velká vlna z Turecka a bude složité to zvládnout,“ říká Mylonas z radnice. K němu se přidává humanitární pracovník Nick Millet: „Takhle to nemůže vydržet napořád. Přijde bod, kdy se něco stane.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744