Spravedlnosti pomohla ulice. Zatčení mladého herce vzedmulo v Rusku nebývalou vlnu solidarity | info.cz

Články odjinud

Spravedlnosti pomohla ulice. Zatčení mladého herce vzedmulo v Rusku nebývalou vlnu solidarity

Představte si, že stojíte u metra, najednou přijdou čtyři těžkooděnci a dosti brutálním způsobem vás napadnou. Aby všeho nebylo dost, případ se dostane až k soudu, kde vás odsoudí na 3,5 roku do vězení za násilí vůči příslušníku Rosgvardije (překládáno i jako Rusgarda) a za škody, které jste jednomu z těžkooděnců způsobil. Soud přitom odmítne shlédnout záběry ze zatčení, které ukazují, jak vlastně celá událost probíhala a spolehne se jen na tvrzení dotyčných těžkooděnců. Zhruba takto podle všeho probíhal případ mladého herce Pavla Ustinova, který vyústil až v protesty různých skupin, od herců přes učitele až po tak neočekávatelnou skupinu, jako jsou kněží. Nezvyklá vlna solidarity s Ustinovem se rozjela natolik, že vlastně povinností každého, kdo v Rusku něco znamená, nebo si to aspoň myslí, a zároveň si chtěl zachovat alespoň nějakou míru popularity, bylo vystoupit na jeho obranu. 

Protesty zjevně zabraly. Prokuratura, která původně požadovala šest let vězení a ještě před několika dny trvala na hercově vině, najednou obrátila a namísto nepodmíněného trestu vystoupila s požadavkem, aby soud udělil trest, který není spojený s odnětím svobody. Podporu, byť jak to v jeho případě bývá již tradicí, poněkud svéráznou, vyjádřil i šéf samotné Rosgvardije Viktor Zolotov. Ostatně sama Rosgvardia vydala Ustinovovi pozitivní hodnocení. Podle mínění jejího šéfa by Ustinov zasloužil za svůj přečin nikoli trest odnětí svobody, ale pouze podmíněný trest.

Další z důležitých postav ruské politiky, Andrej Turčak, šéf Jednotného Ruska, případ označil za donebevolající nespravedlnost. Zdrženlivější Dmitrij Peskov pak prostě vyzval všechny, aby počkali na výrok odvolacího soudu. Zároveň také dodal, že je přesvědčen, že případ neovlivní důvěru občanů k Rosgvardiji. Nutno říci, že o této důvěře lze mít oprávněné pochybnosti. 

Tlak veřejnosti nakonec donutil státní moc ustoupit. Ustinov byl v pátek po sedmitýdenním věznění propuštěn na svobodu. Nesmí ale opustit město. 

Kauza Pavla Ustinova připomněla nedávné patálie investigativního novináře Ivana Golunova, kterému při osobní prohlídce policie podstrčila drogy. Od počátku bylo zjevné, že případ stojí na vodě – „důkazy“ v podobě fotografií nebyly pořízeny v jeho bytě, jak původně policie tvrdila, ale až účelově na stanici. Teprve pod tíhou protestů byl Ivan Golunov propuštěn. Jestliže byli v případě Pavla Ustinova hlavním motorem protestů herci, u Golunova to byli pro změnu novináři.     

Vedle toho se v Rusku odehrála také kauza amerického investora Michaela Calveye, který byl zatčen pro podvody. Případ vzbudil velké pochybnosti a nervozitu mezi investory a znovu oživil vzpomínky na kauzu Sergeje Magnitského, respektive Billa Browdera, protože Calvey byl jedním z největších zahraničních investorů v Rusku. Podle všeho se o jeho osud zajímal dokonce sám Vladimir Putin, byť ten vměšování do soudního procesu odmítl. Faktem nicméně zůstává, že byly výrazně přehodnoceny akcie, jichž se měl údajný zločin týkat a vše pravděpodobně směřuje k osvobození amerického investora.

Ruské instituce se dlouhodobě netěší velké důvěře. Prokuratura obviňuje bez pádnějších důkazů, většina lidí nicméně nemá to štěstí, jako měl Ustinov či Golunov. Pokud už se dostanete k soudu, vaše šance na to, že budete osvobozeni, dosahují 0,25 %. To je oficiální podíl osvobozujících rozsudků za rok 2018. Prokuratura, respektive šéf jejího vyšetřovacího výboru Alexandr Bastrykin označil nízké číslo osvobozujících rozsudků za důkaz kvality své práce. Problémem nicméně je, že případů, o kterých panují velké pochyby, je více než mnoho. Stačí si jen připomenout, že podobné pozdvižení vyvolalo i zatčení studenta Vysoké školy ekonomiky Jegora Žukova, které mělo podobné rysy jako kauza Pavla Ustinova.   

Případ mladého herce je dalším z řady malérů, které se navalily na ruské bezpečnostní složky, jmenovitě Rosgvardiji. Ta je už delší dobu pod palbou kritiky. Samozřejmě ale panují i pochybnosti o činnosti dalších orgánů, které mají na starosti spravedlnost vůbec.

Vůči fungování samotné Rosgvardiji protestují nejen opoziční představitelé, ale je stále více patrné, že se stává cílem kritiky ze strany konkurenčních silových složek. Její nejasný status (ostatně, není ani zřejmé, kolik má vlastně členů) a zaměření na vnitřní pořádek, stejně jako způsoby, jakými svoji moc uplatňuje, jen kritice napomáhají. 

Případy Pavla Ustinova, Ivana Golunova či Jegora Žukova ukazují i na to, že veřejné mínění má svoji silnou úlohu i v Rusku. Státní moc, alespoň v případě toho prvního a druhého, ustoupila protestům a zjevně nesmyslná obvinění stáhla. Do značné míry se tak v souboji dvou strategií z nedávných protestů v Moskvě, kdy na jedné straně stála síla, která měla zastrašit každého protestujícího, a na straně druhé právě snaha probudit veřejné mínění, překlápí pomyslné misky vah na stranu té druhé v pořadí. Problémem nicméně je, že sílí pocit, hraničící s jistotou, že jedinou možností, jak se domoci spravedlnosti, není soud, ale ulice. A taková situace nemůže vyhovovat vůbec nikomu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud