Srbsko se zřejmě jako jediná země protihitlerovské koalice rozhodla vrátit majetek Němcům, kteří byli po válce vyhnáni ze země. Jak to dopadlo? Zájem o restituce ze strany Němců byl minimální. A Srbsku zatím toto gesto nepomohlo ke snadnějšímu vstupu do EU.
Pro Čechy, kteří odmítají jakoukoliv debatu o možném odškodnění bývalých německých obyvatel, odsunutých po válce z republiky, to může znít neuvěřitelně, ale je to tak. Srbsko, země, která se aktivně postavila za druhé světové války nacistům a čelila za to mnoha nacistickým zvěrstvům, nabídla už před šesti lety německým vyhnancům, že jim buď vrátí zabavený majetek, nebo je finančně odškodní. Zájem ze strany rodin vyhnaných Němců byl ale paradoxně minimální. Ačkoliv před válkou žilo na území dnešního Srbska přes 200 000 Němců, takzvaných Dunajských Švábů, žádost o restituce si podalo do dnešního dne jen 350 jejich potomků. Důvodem jsou poměrně přísné podmínky, které musí žadatelé splnit.
„Písemná žádost musela být přeložena do srbštiny, zpracována srbskými právníky a doplněná potvrzením o tom, že žadatel nespáchal žádné válečné zločiny ani nebyl příslušníkem okupační armády,“ řekl rakouskému listu Sudetenpost předseda krajanského sdružení Dunajských Švábů v Rakousku Rudolf Reimann. Srbské úřady za tímto účelem vydávaly takzvané rehabilitační potvrzení. Mnoho vyhnanců a jejich potomků tak podle Reimanna zvažovalo, zda třeba kvůli malému poli či statku někde ve Vojvodině investovat do zpracování žádosti, které nakonec nemusí být úspěšná.
Navíc ani úspěch restituce nemusí být žádné „terno“. Cizinec musí do vráceného majetku sám investovat, což v mnoha případech představuje další výrazné náklady. Jestliže už majetek nelze vrátit, nabídlo Srbsko Němcům a dalším cizincům podle hodnoty restituce finanční odškodnění ve výši až 1,5 milionu EUR (38 milionu korun). Peníze ovšem nedostanou na ruku, nýbrž ve formě státních dluhopisů, splatných do deseti let.
