Články odjinud

Srpen 1968 zlomil Čechům morální vaz, který dosud nesrostl. Komentář Pavla Novotného

Srpen 1968 zlomil Čechům morální vaz, který dosud nesrostl. Komentář Pavla Novotného

Jsem synem takzvaného osmašedesátníka. Vždy, když jsem se hlásil na školu vyšší než základní, musel jsem v přihlášce odpovědět na klíčovou otázku doby normalizační. Je Váš otec/matka členem Komunistické strany Československa, byl/a ve straně před rokem 1968 a především – zůstal/a v ní i po něm?

V jistém smyslu jsem byl už před narozením občanem druhé kategorie. Stal jsem se jím okamžikem „vstupu spojeneckých vojsk“, jak komunisté nazývali invazi armád Sovětského svazu a jeho poslušných satelitů. Mé párijství drobet vylepšovala kolonka „třídní původ“. Otec se v pubertě vyučil soustružníkem, což bylo povolání v minulém režimu vpravdě ikonické.

Osobně si nechci – a nemohu – stěžovat. V podobné situaci byly statisíce československých občanů a na rozdíl od otevřených (i statečných) disidentů si nás režim všímal jen sporadicky. Zděděné osmašedesátnictví jsem navíc coby pubescent považoval za sice drobnou, přesto výsadu. Umožňovalo mi odstup od normalizačního marasmu, co ale bylo snad ještě důležitější – dalo mi šanci nestydět se za rodiče.

V posledních dnech se o roce 1968 napsalo mnohé. Kovaní demokraté, nezřídka okázale pravičáčtí potomci komunistických rodin (snad proto) hovoří o banálním souboji dvou bolševických part, o polovičatosti i bezzubosti tehdejších reforem. A mají v lecčems svou sice ahistorickou, přesto pravdu. Vymírající levicoví idealisté hovoří o promarněné šanci. A mají svoji vzpomínku. Ti nešťastní, kteří se cítí v tomto čase i světě opuštěni, blouzní o slovanské pomoci a Matičce Rusi. A mají svoji nenávist.

V diskusích o invazi se často zapomíná na podstatné. Srpen 1968 definitivně zlomil Československu morální vaz, čehož následky pociťujeme dosud. Rezignace se rychle proměnila v cynické prospěchářství, které zrodilo charaktery typu nynějšího premiéra – i on je tak vlastně obětí invaze. V sedmnácti máte ostatně vždy jen dvě možnosti: buď rodiče nenávidíte a nadobro se s jejich názory rozejdete, nebo je nenávidíte, ale ve skrytu duše na ně zůstanete pyšní. Díky, tati.

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

 

Články odjinud