Stát chystá odvetu za pokutování českých řidičů v zahraničí. Posvítí si na doklady cizinců | info.cz

Články odjinud

Stát chystá odvetu za pokutování českých řidičů v zahraničí. Posvítí si na doklady cizinců

Česká republika přemýšlí o přísnějších podmínkách pro řidiče z jiných členských států EU, zejména z Německa, Francie a nejnověji také z Rakouska, kteří jsou na české území vysláni za prací. V kamionech by měli například vozit potřebné dokumenty v českém jazyce – podobně jako jsou k tomu nuceni čeští vyslaní pracovníci v cizině. Redakci INFO.CZ to potvrdila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, která se koncem měsíce chystá o celé záležitosti jednat se svým rakouským protějškem. Zároveň její úřad čeká na výsledky analýzy, které napoví, zda se zavedení protiopatření vyplatí. Existují totiž obavy, že by odplata stejnou mincí mohla být spíše kontraproduktivní.

„Proti praktikám, které zejména vůči řidičům má Francie, Německo a nyní i Rakousko, bychom měli konat a oplatit je stejnou mincí,“ nechala se nedávno slyšet česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Redakci INFO.CZ potvrdila, že její lidé nechávají nyní celou situaci posoudit Státním úřadem inspekce práce, a až budou mít v rukou výsledky jejich práce, rozhodnou se co dál.

Ministryně návrhem na zavedení protiopatření reagovala na překážky, které cizím vyslaným pracovníkům (včetně českých) kladou do cesty některé západoevropské státy. K nim patří zejména zmiňovaná Francie a Německo a v poslední době také Rakousko.

Tyto země zavedly zákony, které po zahraničních dopravcích chtějí, aby řidičům platili alespoň místní minimální mzdu a dodržovali celou řadu dalších pravidel. V opačném případě se vystavují sankcím.

Ještě do nedávné doby padaly pokuty pro české řidiče za nedodržení příslušných zákonů pouze ve Francii, jak však INFO.CZ informovalo, nyní je začalo rozdávat i Německo. Tuzemským dopravcům se takové kroky nelíbí, protože jim podle jejich slov komplikují podnikání. Češi jsou přesvědčeni, že západoevropské státy tímto způsobem postupují, protože se bojí konkurence.

„Například rakouský zákon o mzdovém a sociálním dumpingu umožňuje ukládat sankce za nenahlášení vyslání nebo za to, že řidič u sebe nemá dokumenty v německém překladu. Pokuta se pohybuje až v řádu několika desítek tisíc eur,“ vysvětlila redakci ministryně Marksová. „Pokuty za jednotlivé prohřešky se kumulují a probíhají o nich samostatná správní řízení. Taková výše pokut už neslouží k nezbytnému vymáhání pravidel, ale spíše k odstrašování zahraničních poskytovatelů služeb, protože ti se obávají likvidačních sankcí,“ doplnila k tomu.

Její úřad o celé věci jedná s Evropskou komisí. V loni v červnu se také Česko spolu s dalšími deseti zeměmi obrátilo na komisařku Violettu Bulcovou a vyzvalo ji, aby nepřipustila tříštění jednotného trhu EU, k čemuž podle těchto států podobné jednostranné opatření jednoznačně vede.

K pomoci, která by mohla přijít ze strany Evropské komise, je však skeptická česká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO), která se problematice dlouhodobě věnuje. Komise totiž už od května 2015 vede s Německem řízení pro porušení povinnosti a dodnes nepředstavila žádné rozhodnutí.

„Kdyby Komise už před rokem přišla s jasným stanoviskem, zda je německý zákon o minimální mzdě v souladu s unijním právem, nemuselo by k podobně vyhroceným situacím docházet. Zkoumá to již dva roky a jediné odpovědi, které se nám dostává, je to, že Komise sdílí naše obavy. To je sice hezké, ale závažné problémy našich dopravců, kteří jsou na vnitřním trhu diskriminováni, to nevyřeší,“ řekla Dlabajová INFO.CZ. Některé státy podle ní způsobené právní nejistoty využívají a přicházejí s podobnými zákony – mnohdy ještě v horších variantách.

Dlabajová souhlasí s tím, že pokud není Brusel schopen jednat, iniciativu musí převzít postižené členské státy. Na druhou stranu jako řada dalších kritiků upozorňuje na možnou kontraproduktivitu, kterou si uvědomuje i ministerstvo. „Obávám se, že návrh paní ministryně Marksové není nejšťastnějším řešením. Oplácet západním zemím stejnou mincí roztříštěnost na trhu v žádném případě nevyřeší,“ myslí si europoslankyně. „Naopak! Evropské firmy potřebují právní jistotu a předvídatelnost. Pokud se začnou přidávat další a další země, bude to znamenat definitivní konec volného pohybu služeb v Evropě,“ zdůrazňuje.

Nejbližší příležitost, jak situaci ovlivnit, bude mít Česká republika spolu s dalšími zeměmi už v květnu. Komise má v tu dobu představit návrh nové legislativy – tzv. silniční balíček. Další možností jsou také stávající vyjednávání o směrnici o vysílání pracovníků, která běží v Radě ministrů EU.

Kdo jsou vyslaní pracovníci?
Lidi jsou za prací do zahraničí nejčastěji vysíláni ve stavebnictví, zpracovatelském průmyslu a také v odvětvích služeb, jako je vzdělávání, zdravotnictví a sociální práce, či v případě služeb pro podniky (administrativa, odborné a finanční služby). V období 2010-2014 se počet vyslaných pracovníků zvýšil o téměř 45 %. Podle informací Evropské komise bylo v roce 2014 do jiného členského státu vysláno přibližně 1,9 milionu evropských pracovníků.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud