Stoupající cena demokratických protestů. Libanon svírají akutní ekonomické a sociální problémy | info.cz

Články odjinud

Stoupající cena demokratických protestů. Libanon svírají akutní ekonomické a sociální problémy

Masové protivládní protesty otřásají Libanonem od poloviny října. Pohání je hněv širokých vrstev obyvatelstva vůči politickým elitám (a rodinným dynastiím), které se po třicet let od skončení občanské války dělily o moc. Mladí, chudí Libanonci a intelektuální elity jim vyčítají nejen zkorumpovanost, ale i to, že dlouhodobě stagnující ekonomiku s třetím nejvyšším zadlužením na světě (152 procent HDP) přivedly na pokraj ekonomického bankrotu. Ten chtěla vláda řešit zvýšením jejich daní a výdajovými škrty. Na platbu úroků státního dluhu přitom padne skoro polovina rozpočtu a zemi trápí zanedbaná infrastruktura, včetně dennodenních výpadků proudu.

Vedle politické krize, jejíž řešení není v dohledu a může jako v minulosti trvat dlouhé měsíce či roky, stojí za bližší pozornost akutní ekonomické a sociální problémy. Masové občanské protesty a blokády silnic je sice nijak nezapříčinily, ale bezprostředně je prohlubují. I proto jeden z místní malých podnikatelů říká, že „jsou dobré pro zemi, ale špatné pro jeho byznys“. Současná ekonomická krize má přitom již nyní velký vliv i mimo zemi samotnou, který s jejím trváním jen poroste. Od 17. října, kdy začaly protivládní protesty, ztratilo dle odhadů své zaměstnání až 160 tisíc lidí.

Místní banky byly kvůli nedostatku likvidity nuceny na dva týdny zavřít a zastavit veškeré své operace včetně výběru v hotovosti, což se nestalo ani během 15 let trvající občanské války v zemi (1975-90). Mnohé Libanonce proto tento krok znepokojil a s napětím očekávali, co přinese jejich opětovné otevření. Finanční injekce ze strany centrální banky sice umožnila jejich současné omezené fungování, ale i to přináší velké problémy firmám a obyvatelům. Mohou vybírat ze svých účtů pouze velmi omezené prostředky a nemají dostatek hotovosti, zejména v dolarech. Libanonská libra během současné politické krize ztratila až 50 procent své hodnoty vůči oficiálně fixovanému kurzu amerického dolaru.

Nedostatek likvidity pochopitelně ochromuje podnikatelskou aktivitu i běžný život v zemi. S ohledem na devalvaci domácí měny významně rostou ceny základních potravin, Libanon jich ostatně 80 procent dováží, a úroveň chudoby. Kvůli nestablitě libanonské libry vyžaduje mnoho dodavatelů platbu za své zboží v amerických dolarech. A nedostatek dolarů i v předtím silně dolarizované ekonomice představuje skutečný problém, například pro chovatele drůbeže, kteří kupují kukuřici a sóju za světové ceny. Stavebnictví jako velký sektor a zaměstnavatel zpomalilo kvůli nedostatku valut pro nákup potřebného materiálu a surovin. Obdobně hrozí i opakování problémů se zásobováním pohonnými hmotami a časem i léky, pokud se situace v dohledné době nezlepší.

Ostatně tyto problémy jsou dobře známy z Egypta a Íránu, na který tvrdě dopadají americké sankce a devalvace místní měny. Mnozí zaměstnavatelé v Libanonu nevyplácejí část mzdy, protože nemohou vybrat z banky dostatek hotovosti. Jak se zpomaluje oběh peněz z důvodu přiškrcené likvidity, zavírají další obchody a provozovny a krizový cyklus se může dále prohlubovat.

Situace dopadá negativně jak na Libanonce, tak na přibližně milion a půl syrských uprchlíků v zemi, kteří dnes tvoří asi čtvrtinu celkové populace. Nejvíce se dotýká těch nejchudších z nich, které živí manuální práce ve stavebnictví nebo ve službách či pouliční prodej. Jejich beztak omezené možnosti si vydělat jsou silně omezeny. Měsíční příjem námezdní síly již před krizí, pokud tedy vůbec našli špatně placenou práci, se pohyboval mezi 200 a 300 dolary. Přitom Libanon je země minimálně na stejné cenové úrovni s Českem. V případě syrských uprchlíků a chudých Libanonců současná situace zvyšuje podíl těch, kteří žijí pro Středoevropana v těžko představitelné chudobě. Tu často provází další problémové jevy – chybějící školní docházka dětí, dětská práce, zdravotní potíže z nekvalitní stravy či předčasné vdávání dívek. Podle statistik OSN se až 29 procent Syřanek vdává ve věku 15-19 let.

Dění v Libanonu by každopádně mělo zajímat i ty v Evropě, kteří v této malé zemi o rozloze Jihočeského kraje spatřují užitečný nárazník syrské krize a masové migrace dále do Evropy. Nebo navzdory reálné situaci v Sýrii očekávají v dohledné době masový návrat jejich uprchlíků a zlepšení tamní ekonomické situace. 

Pro sousední Sýrii a její zásobování představuje Libanon životně důležitou spojnici s okolním světem, přes kterou proudí většina obchodu. A tato válkou zničená země pochopitelně kupuje vše, co si může dovolit. Mnozí dovozci do Sýrie přitom působí v Libanonu a obchodují přes účty v místních bankách či zde vybírají dolary, které jsou platidlem místní válečné a šedé ekonomiky. V současnosti však nemají kvůli bankovní krizi volný přístup ke svým penězům, což se projevuje i zpomalením či přímo zastavením dovozů do země. Nedostatek zboží tak aktuálně přispívá k zvyšující se inflaci v Sýrii a snižuje beztak velmi slabou kupní sílu jejich strádajících obyvatel.

Dlouholetá „krevní transfuze“ libanonské ekonomiky v podobě remitencí ze zahraničí také jako protilék na její nemoc už příliš nezabírá. Mnozí Libanonci neposílají svým příbuzným peníze, protože nemají, jak je v bance vybrat. Tedy pokud tak nechtějí učinit za oficiální kurz, který je 50 procent pod tím tržním. Navíc vysoké remitence z diaspory a od Libanonců v zemích Zálivu, zejména v Saudské Arábii, v posledních letech klesají vlivem nižší ceny ropy, částečné saudizace ekonomiky i politických neshod mezi královstvím a Libanonem, kde šiítské hnutí Hizballáh disponuje silným vlivem ve vládě. Jako ostatně během celé své moderní historie je Libanon místem, kde se projevuje rivalita regionálních velmocí a tíživé dopady jejich konfliktů.  

Politické řešení, které by ukončilo protesty a hlavně dalo zemi kompetentní a silnou vládu pro řešení nahromaděných problémů, není bezprostředně v dohledu. Ještě složitější než politická dohoda mezi protestujícími a politickou elitou země se jeví řešení hlubokých ekonomických potíží, kterým Libanon už léta čelil a které se nyní plně projevily. Před občanskou válkou v sedmdesátých letech se pro své hory, relativní bohatství a evropský vliv pyšnil pseudonymem „Švýcarsko Blízkého východu“, který dnes i s ohledem na problémy jeho bank zní poněkud paradoxně. V mnohém se zde zpodobňují složité regionální problémy, které se zpravidla přelévají z jedné země do druhé.

Autor je publicista, v zemi také pracovně působí v rámci humanitárních projektů Diakonie ČCE.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud