Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Strach, šok a prolomené mlčení muslimek osahávaných při svaté pouti do Mekky

Strach, šok a prolomené mlčení muslimek osahávaných při svaté pouti do Mekky

„V patnácti jsem neměla sílu se otočit a uhodit saúdského policistu, který mi sahal na prsa, v padesáti vám říkám, že už toho mám dost. Mám toho dost! A dokážu se otočit a uhodit muže, který mě sexuálně obtěžuje,“ vysvětluje rázně americká feministka egyptské původu Mona Eltahawy, která na základě vlastních zkušeností a výpovědí dalších muslimek, jež během svaté pouti do Mekky zažily sexuální obtěžování, přišla na Twitteru s hashtagem #MosqueMeToo.

MosqueMeToo se dalo volně přeložit jako „i já [v] mešitě“ – nebo-li i já byla vystavena nevhodnému chování ze strany mužů, které narušilo můj tělesný prostor a mou tělesnou integritu a navíc v místě, které je považováno za posvátné, vyhrazené duchovnu a kde by se každý – muži i ženy – měl cítit v bezpečí. 

Žádný nevinný omyl

Jako první se o svém zážitku z letošní poutě do Mekky rozepsala na facebookové zdi Pákistánka Sabica Khan. Při tawáfu, sedminásobném obcházení ka’aby, krychlové stavby, o které muslimové věří, že ji zbudoval sám Abrahám a uvnitř níž se nachází posvátný černý kámen, Sabicu osahávali různí muži. „Nejdřív jsem si myslela, že jde jen o nevinný omyl. Nevšímala jsem si toho. Jenže pak jsem to ucítila znovu. Někdo se mě pokusil vzít za zadek a štípnout mě do něj,“ popisovala zážitek, který měl být vrcholem jejího duchovního života a místo toho ji nechal znechucenou, zděšenou a s pocitem, že jí někdo ublížil.

Kampaň #metoo, která minulý rok zacloumala celým světem, měla podpořit ženy, které se staly oběťmi sexuálního obtěžování a násilí. V části nejvíce medializovaných případů jako by se ale vymkla z kloubů a začaly se ozývat nesouhlasné hlasy. Měly pocit, že podobné kampaně povedou k ještě většímu odcizení v mezilidských vztazích a k tomu, že nadobro přijdeme o možnost dvořit se v mezích slušnosti preferovanému pohlaví. Problém je v tom, že tam, kde je pro někoho meze slušnosti ruka na kolínku, je to pro druhého daleko za hranou – to vybíráme ještě z dejme tomu snesitelného ranku. Jenže ono nejde jen o ruce na rameni nebo dvorné otvírání dveří. Jde o skutečné násilí. Podle zprávy, kterou v listopadu 2017 zveřejnila organizace UNICEF, bylo v loňském roce přinuceno k pohlavnímu styku nebo jiné formě sexuální aktivity devět milionů dívek ve věku 15 až 19 let. Jen jedno procento z nich dokázalo o svém zážitku promluvit a požádat o pomoc.

„Mně i mé rodině se to stalo mockrát. Když jsme se snažily dostat ke Ka’abě, muži nás štípali a otírali se o nás penisy,“ popsala svou zkušenost pro The Times sedmatřicetiletá Azíza. „Když se to stalo poprvé, bylo mi teprve devět let a nechápala jsem, co se děje. Mé sestře bylo tehdy čtrnáct, pověděla to mamince, které došlo, že nás obě osahávali.“ Podle Azízy je to při rituálech, jež tvoří hadždž, neboli pouť do Mekky, jeden z pěti pilířů islámu a čin, který by měl každý muslim (pokud mu to okolnosti dovolují) vykonat alespoň jednou v životě, naprosto běžné a dle jejích slov se s tím prostě „musíte smířit“.

Ženy obvykle tvoří na hadždži méně než polovinu poutníků. Vloni, kdy pouť připadla na přelom srpna a září, se jí zúčastnil přibližně milion žen, jež představovaly 43 % celkové počtu návštěvníků svatého okrsku. Na otevřené přiznání Sabicy Khan, jež svůj příspěvek později smazala, reagovala celá řada muslimek, které zažily podobnou situaci. Proč ale teď? Proč něco neudělaly, když se v té situaci ocitly? Dívky a ženy, jež na Sabicu reagovaly, se shodly, že se příliš styděly, než aby o tom, co se jim stalo, promluvily. Bály se ohlásit podobný čin na území Saúdské Arábie, kde bývají často za viníky sexuálních útoků označovány samy oběti, jež přeci musely útočníka vyprovokovat, jinak by se nic podobného nestalo. Podle Fatmy Mohamed, další z žen, které se svým zážitkem na facebooku svěřila, spoléhají útočníci v Mekce na „strach, šok a fakt, že ženy budou mlčet,“ a proto ve svém chování dál beztrestně pokračují.

„V patnácti jsem neměla sílu se otočit a uhodit saúdského policistu, který mi sahal na prsa, v padesáti vám říkám, že už toho mám dost. Mám toho dost! A dokážu se otočit a uhodit muže, který mě sexuálně obtěžuje,“ vysvětluje rázně americká feministka egyptské původu Mona Eltahawy, která na základě vlastních zkušeností a výpovědí dalších muslimek, jež během svaté pouti do Mekky zažily sexuální obtěžování, přišla na Twitteru s hashtagem #MosqueMeToo.

„Bála jsem se, že když budu o tom, co se mi stalo, mluvit, vrhne to na muslimy špatné světlo,“ vzpomíná na svůj zážitek Mona Eltahawy, jež o obtěžování během hadždže promluvila poprvé v roce 2013. A přesně takové reakce se později, kdy se rozhodla podpořit dívky a ženy, které mají za sebou stejný zážitek, dočkala. Kritici tvrdí, že hashtag #mosquemeetoo není nic jiného, než nástroje islamofobie a západní propagandy. Z tábora, jenž naopak Monu a všechny další ženy, které začaly o svých zkušenostech se sexuálním obtěžováním otevřeně hovořit, podporují, se ozývá, že muslimky nemohou dál mlčet a vyhýbat se tomuto tématu jen proto, že by to mohlo poškodit pověst muslimů.

„Že se mi něco takového stalo, když jsem prováděla pátý pilíř naší víry na nejposvátnějším místě islámu, mě traumatizovalo, styděla jsem se, i když jsem neudělala vůbec nic špatného,“ vzpomíná Mona v článku pro The Washington Post. „Pohřbila jsem to hluboko v sobě. Nenacházela jsem pro ten sexuální útok slova. Nikdo z mých známých o podobně hrozném zážitku nikdy nemluvil. Kdo by mi věřil, že se mi něco tak příšerného stalo na tak posvátném místě?“ S obdobnými pocity se vyrovnávaly také oběti sexuálních útoků, k nimž došlo na místech posvátných pro křesťany, a které od loňského roku označují své zkušenosti hashtagem #ChurchToo, tedy „i [v] kostele“ a jež usiluje o to, aby se kampaň #MeToo v očích veřejnosti neomezila jen na skandály hollywoodských herců a producentů.

Ticho neochrání

Když o svém zážitku promluvila tehdy už jako známá feministka a novinářka Mona poprvé, jedna z přítomných muslimek ji varovala, že by podobné věci neměla vykládat před cizinci, protože pak budou „muslimové vypadat špatně“. „Řekla jsem jí, že ne já, ale ten muž, co mě obtěžoval, způsobuje, že ‚muslimové vypadají špatně‘.“ Podruhé vystoupila s tímto tématem v egyptské televizi a podle režiséra pořadu byla první, kdo o podobné zkušenosti v egyptské televizi kdy mluvil. „Bylo to takové tabu, že můžu být ráda, že jsem si po reakcích, kterých se mi dostalo, udržela práci,“ vzpomíná Mona.

Muslimky se ocitly mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně je tu obava z přiživování islamofobie a vkládání dalšího nástroje do rukou těch, kteří s gustem přiživí obraz muslimů, jako věčně nadržených, nezvladatelných a neovladatelných primitivů. Na opačné straně je tu „komunita“, jež bude všechny muslimy hájit za každou cenu a raději donutí ženy, jež se staly oběťmi sexuální harašení, aby držely jazyk za zuby, protože by to jinak vrhlo na její souvěrce špatné světlo. A ani jedné z těchto skupin na nich ve skutečnosti vůbec nezáleží.

I když se celé #mosquemetoo může zdát přehnané, však se tam mačkají desetitisíce lidí, co čekají, vzpomeňte si, jestli se i o vás náhodou někdo třeba v přeplněném metru neotíral jinak, než jak tomu v případě natěsnaných lidí bez zájmu o okolí, bývá. A že to (nejspíš) nebylo ani trochu příjemné. Nejspíš byste se také ozvali. Protože jak pravila afroamerická básnířka, feministka a bojovnice za lidská práva Audre Lordová: „Ticho tě neochrání.“

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1