Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Strach z ruské invaze v Pobaltí roste. Estonská vláda se proto odhodlala k dosud nevídaným krokům

Strach z ruské invaze v Pobaltí roste. Estonská vláda se proto odhodlala k dosud nevídaným krokům

V Estonsku žije na hranicích s Ruskem mnoho Rusů a baltské země nikdy nedůvěřovaly Kremlu ohledně jeho úmyslů v regionu. Nejmenší pobaltská země má obavy z toho, že by se i u nich mohl odehrát scénář, který známe z Krymu a východní Ukrajiny. Proto chce Rusy žijící v Estonsku lépe integrovat. Tamní premiér Juri Ratas se začal dokonce učit rusky.

Ratas chce oslovit ruskou menšinu, upevnit tak národní jednotu a odstranit možné důvody ruské intervence. Zatímco Ratas dochází na hodiny ruštiny, jeho vláda vyvíjí snahu pro zlepšení ekonomiky v pohraničním regionu, kde je vysoká nezaměstnanost a snaží se, aby bylo pro rusky mluvící jednodušší získat estonské občanství, napsala agentura Reuters.

V Estonsku, jež je členem eurozóny a NATO, žije 1,3 milionu lidí, z čehož jednu čtvrtinu tvoří Rusové – mnozí z nich mají přitom ruské pasy nebo dokonce nemají ani občanství. Někteří bezpečnostní experti se domnívají, že naštvaní Rusové, kteří se cítí jako občané druhé kategorie, by mohli dát Kremlu záminku, aby zakročil.

Od té doby, co Rusko anektovalo v roce 2014 Krym, zavládly všeobecné obavy, že by mohla Moskva také napochodovat do Polska či Pobaltí. NATO proto na svou východní stranu poslalo jednotky a vybavení.

Napětí v baltských státech (Lotyšsko, Litva, Estonsko) roste, protože se nedá odhadnout, jak by v případě nějakých problémů reagoval na Rusko Trump. Navíc může atmosféru zhoršit šíření falešných zpráv.

Lotyšsko i Estonsko mají velkou rusky mluvící populaci, která je pozůstatkem migrace z dob, kdy byly tyto země ještě součástí sovětského svazu. Jen v Estonsku se dostala strana, jež volí rusky mluvící do vládní koalice. Ministr zdravotnictví a práce Jevgeni Osinovski je estonský Rus, předseda sociálních demokratů a člen vládní koalice. Podle něj je oslovení Rusů nutné, kvůli napjaté geopolitické situaci.

Úkol to není jednoduchý. Rusové v Estonsku sledují ruskou televizi, která podle Estonska vysílá propagandu Kremlu.

Někteří Estonci mají strach z příjezdu asi tisíce jednotek NATO. Obávají se, že se napětí ještě prohloubí. A Vladimir Putin v roce 2014 řekl, že přítomnost Rusů v Estonsku dává Moskvě právo zakročit silou. NATO také obvinilo Rusko z toho, že stojí za falešnou zprávou o tom, že německý voják v Lotyšsku někoho znásilnil. Mělo jít o snahu podkopat podporu veřejnosti ohledně přítomnosti jednotek.

Estonsko získalo nezávislost v roce 1991 a ruské jednotky odešli z území až v roce 1994. Občanství bylo uděleno každému, kdo byl občanem Estonska před sovětskou okupací v roce 1939. Mnozí, kteří přišli do Estonska po válce, museli udělat testy z jazyka a historie, proto se mnozí rozhodli požádat o ruský pas nebo nemají prostě žádné občanství.

Na hranicích

Narva je město v Estonsku a devět z deseti lidí ve městě mluví rusky. Od Ruska ji odděluje řeka. Na ruské straně lidé rybaří na skládacích stoličkách. Na estonské straně na vysoké škole mluví mladý student Denis Laršenko o hádkách se svým otcem. „Jeden den se cítí jako Estonec, třeba když se s ním bavím o Estoncích,“ říká. „Druhý den sleduje v televizi nějaký ruský seriál a pokaždé začne mít pocit, že je Putin skvělý,“ vypráví Laršenko.

V Narvě věří vedení v lepší politickou integraci. „Alespoň začínáme vidět změnu,“ říká starosta Narvy Vjacheslav Konovalov. „Před tím to bylo jen slova a žádné činy,“ pokračuje.

Mladí Rusové jsou mezi Estonce lépe integrovaní. Podle Laršenka je ale spíš zajímá evropský trh práce. „Oni si myslí, že jsou Rusové a že je Putin král, ale zároveň by se k němu připojit nechtěli,“ vypráví. Laršenko studoval v Kanadě a mnoho jeho přátel míří na Západ do hlavního města Tallinu a dál. Ročně odchází až tisíc lidí. 

Překvapivé je, že odvody do armády také pomohly integraci. Když se rusky mluvící kapitán Vladimír Kuznětsov, poprvé přidal do armády, nevěděl ani, jak se estonsky řekne „Pozor“, aby varoval kolegy, že přichází poddůstojník. Nyní je dobrovolný důstojník a mluví plynně estonsky.

Podle pedagožka Aet Kiislové je většina Estonců k Estonsku loajální, ale nedůvěřuje vládě – a i tak málo by pomohlo Kremlu stačit jako záminka. „Nyní se s tímto problémem nepotýkáme, ale musíme být realisté. Pokud vytáhne Rusko své propagandistické metody a nástroje, pak by to možné bylo,“ říká Kiislová. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744