Studenou válku ovlivnili i novináři. Zatajováním informací jako Kapuściński v Angole | info.cz

Články odjinud

Studenou válku ovlivnili i novináři. Zatajováním informací jako Kapuściński v Angole

Silně levicový novinář Ryszard Kapuściński patřil k legendám polské reportážní žurnalistiky. Jeho knihy, které vycházely i u nás, dokonce s oblibou četl rovněž Václav Havel. Kapuściński ale sehrál v dějinách studené války roli, jež by ho dnes v jeho profesi zcela zdiskreditovala. Alespoň tak to líčí film Další den života, který byl k vidění na nedávném festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti.

Ryszard Kapuściński (1932-2007) procestoval jako reportér téměř celý svět. Napůl animovaný snímek Další den života, který vznikl částečně podle jeho vlastní knihy Ještě den života, jej zachycuje v roce 1975 v africké Angole. Ta právě získává nezávislost na Portugalsku. A navazující občanská válka mezi jednotlivými politickými frakcemi se stává dalším dějištěm mnohdy nepřiznaných bojů mezi východním a západním blokem v rámci takzvané studené války.

Film ověnčený řadou cen, za nímž stojí režiséři Raul de la Fuente a Damian Nenow, vykresluje Kapuścińského jako jediného evropského novináře, který se dostává až na jižní frontu stále ještě ovládanou levicovou MPLA. Zažívá invazi Jihoafrické republiky, podporovanou americkou CIA.

Rovněž se ale záhy dozvídá, že levicovou frakci vojensky podporuje Kuba. Tato informace může rozhodnout o dalším průběhu války, jejím vnímání ve světě a zejména o jejím výsledku. Kapuściński dálnopisem pravidelně komunikuje s Polskou tiskovou agenturou, tuto informaci ji ale – ovlivněn svým levicovým viděním světa a tím, co v Angole už zažil – zatají. A MPLA z toho samozřejmě těží.

Tento počin, který animovanou knižní adaptaci kombinuje s postupy klasického dokumentu a nabízí výpovědi aktérů a svědků tehdejších událostí, je i zajímavý příspěvek do stále aktuální diskuse o novinářské angažovanosti a aktivismu. Kapuściński na své jednání alespoň ve snímku psychicky doplácí, pronásledují ho mrtví a výčitky svědomí, o své práci mluví se studenty a patrně si uvědomuje, že se nemůže naplno obhájit ani před sebou samým. To všechno je navíc vizuálně umocněno, stačí se podívat třeba do souvisejícího pressbooku.

Další den života tak zdůrazňuje i novinářskou odpovědnost a záruky toho, jaké informace a jak se vlastně mají a musejí dostávat navenek. Zajímavé jsou rovněž opakující se prosby afrických vojáků, aby je Kapuściński vyfotil nebo o nich napsal. Jen tak se na ně totiž nezapomene.

Bylo by naivní si myslet, že Kapuściński zatajil nějakou, a patrně i takto klíčovou, informaci jako jediný na světě. Je ale užitečné si připomenout, co také často dějinné události, právě třeba války nebo volby, ovlivňuje.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud