„Sultán“ Erdogan získá v případě vítězství v prezidentské volbě ještě víc pravomocí | info.cz

Články odjinud

„Sultán“ Erdogan získá v případě vítězství v prezidentské volbě ještě víc pravomocí

Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana čekají v neděli prezidentské volby, které mu v případě očekávaného dalšího vítězství poskytnou ještě více pravomocí než dosud. Země po změně ústavy přechází na prezidentský systém, a to v době, kdy naopak Erdoganova vládní islámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) ztrácí vliv.

Podle průzkumů se očekává, že AKP v souběžných parlamentních volbách přijde o dlouhodobě udržovanou většinu a bude muset fungovat v koalici s nacionalistickou Stranou národní akce.

„Sultán“, jak Erdogana občas tituluje západní tisk, prodlužuje své setrvávání u moci po vzoru dalších dlouholetých prezidentů a premiérů. Lituje rozpadu Osmanské říše podobně, jako ruský prezident Vladimir Putin považuje za historickou katastrofu zhroucení Sovětského svazu. A podle francouzského deníku Le Figaro usiluje o obnovení zašlé slávy, „zlatého věku“, rozprostřením tureckého vlivu na blízkovýchodní region.

Tak jako maďarský premiér Viktor Orbán má i Erdogan svého úhlavního nepřítele: místo amerického miliardáře a filantropa George Sorose jím ale je muslimský kazatel Fethullah Gülen, kterého Ankara obviňuje ze zosnování pokusu o státní převrat z předloňského léta. Přitom v minulosti se Erdogan opíral o Gülenovu pomoc podobně, jako kdysi Orbán o Sorosovu, připomíná agentura Bloomberg.

Už před pěti lety se Erdogan proti Gülenovi zaměřil ještě ve funkci premiéra, když justice zahájila vyšetřování korupce v nejvyšších patrech turecké politiky, při němž zaznělo i jméno Erdoganova syna. Tehdejší Erdoganova vláda vzápětí obvinila Gülena a jeho stoupence, že ji chtějí svrhnout, a rozpoutala čistky v justici a policii, čímž bylo vyšetřování narušeno. Propouštění a zatýkání pokračovalo po předloňském puči, u kterého je například podle webu Huffington Post podezření, že ho Erdogan zinscenoval sám anebo k němu ponoukal; personální zásahy se týkaly armády a prakticky všech státních institucí, médií i soukromých firem.

Erdogan před třemi lety přerušil slibné mírové rozhovory se separatistyze Strany kurdských pracujících (PKK) a obnovil s nimi boje. Znepřátelil si tehdy i teroristický Islámský stát (IS), s nímž zpočátku údajně sympatizoval a podle tureckého deníku Cumhuriyet tajně vyzbrojoval. Turecko následně zažilo sérii teroristických útoků, při nichž se PKK zaměřovala na příslušníky ozbrojených sil a IS na zahraniční turisty.

Ovládnutí politického prostoru Erdoganem a jeho AKP pokračovalo tažením proti oponentům, zejména prokurdským, také přímo na půdě parlamentu, kde byla postupně zrušena imunita čtvrtiny zákonodárců. Všichni, stejně jako například kritičtí investigativní novináři, čelí stejnému druhu obvinění - z podpory terorismu. Tohoto obvinění využívají úřady při vydávání zatykačů na osoby, které uprchly do zahraničí a kterým tím znepříjemňují život. Turecká tajná služba je s to dokonce zosnovat i vraždu, jak ji nepřímo obvinily francouzské úřady v případě násilné smrti tří kurdských aktivistek v roce 2013 v Paříži.

I Erdoganova zahraniční politika, která je podle televize Al-Džazíra plná výzev, je značně proměnlivá: od premiérských dob se spřátelil i znepřátelil s Ruskem, Izraelem či Evropskou unií. Syrské uprchlické vlny do Evropy využil k nátlaku na Brusel, aby mu EU pomohla financovat pobyt milionů běženců na tureckém území a aby mu slíbila obnovení rozhovorů o tureckém vstupu do unie. Popřevratovými čistkami ale vzájemné vztahy, zejména s Německem, ochladly. Sestřelením ruského bombardéru na syrsko-turecké hranici si Erdogan dočasně znepřátelil Moskvu, ale už brzy s ní opět našel kvůli styčným zájmům v regionu společnou řeč. Tu ohledně postupu vůči Kurdům v Sýrii hledá i ve vztahu k USA, které mu nicméně odmítají vydat Gülena, jenž tam žije v exilu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud