Sultánův debakl. Prohrané volby v Istanbulu mohou nastartovat Erdoganův pád | info.cz

Články odjinud

Sultánův debakl. Prohrané volby v Istanbulu mohou nastartovat Erdoganův pád

Opakované městské volby v Istanbulu opět vyhrála opozice, která se tak po čtvrtstoletí ujímá vlády nad suverénně největším i ekonomicky dominantním tureckým městem. Hlasování, které se konalo znovu po nátlaku vládnoucí partaje AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, s jasným náskokem vyhrál sekulární kandidát. Jinými slovy: pokud byly březnové výsledky pro Erdogana pohlavkem, tyto jsou ranou do zubů.

Vítěz minulého hlasování Ekrem Imamoglu ze sekulární Republikánské lidové strany (CHP) v opakovaném klání obdržel 54 procent hlasů. Erdoganův muž a poslední premiér země Binali Yildirim získal 45 procent.

V březnu volby dopadly těsně, rozdíl mezi oběma politiky činil pouhých 0,16 procentního bodu. Toho Erdogan spolu se svou AKP využili a po sérii stížností se domohli nového hlasování. Mnozí obyvatelé města teď ale v březnu zvoleného primátora podrželi. „Zachránili jsme pověst turecké demokracie,“ řekl na jejich adresu Ekrem Imamoglu podle stanice al-Džazíra. Pro server Hürriyet Daily News nový lídr radnice konstatoval, že opakované hlasování „vyhrálo celé Turecko, nikoli jen jedna strana“. A přidal politiky oblíbený slib, že se ke všem voličům bude chovat stejně.

Co jinde (a z jiných úst) zní jako floskule, dostává v Istanbulu smysl. Imamoglu zvolil usměvavý, takřka nekonfliktní způsob kampaně. A i podle svých rivalů si získal přízeň nejen váhajících obyvatel Istanbulu, ale podle všeho i části dosavadních voličů AKP.

To Erdogan, který byl po svém zvyku hlavním hlasem strany i v kampani před volbami, ve kterých vůbec nekandidoval, své věrné mobilizuje vyhrocenou rétorikou. Nevybíravě napadá nejen tradičně ostrakizovanou kurdskou menšinu, ale i nové nepřátele režimu z levicových a sekulárních stran. Respektive příznivce někdejšího spojence, nyní protivníka, islámského duchovního Fethullaha Gülena žijícího v exilu.

A jak tedy na výsledek reagoval sám turecký hegemon, respektive jeho souputníci? Tiše, ale znatelně zuří. Erdogan se na Twitteru omezil na krátké blahopřání s dovětkem, že jde zatím o „neoficiální výsledky“. Konstatoval také, že o volbě rozhodla „vůle lidu“. Což v provládním listu Daily Sabah rozvedl jeho obhájce Hakki Öcal, když sarkasticky konstatoval, že turecká demokracie je zdravá navzdory mínění „našich nešťastných evropských přátel i takzvaných zahraničních spojenců stejně jako domácích intelektuálů, liberálů a levicových radikálů“. Podle něj Turci nepřijmou opoziční snahu „zneužít výsledek lokálních voleb k vyvolání referenda, které by se týkalo prezidenta“.

Což je otázka. Prezidentův (nekritický) obdivovatel Hakki Öcal sice hovoří v obecné rovině, faktem ale je, že porážka v Istanbulu je pro AKP varovným, jakkoli ještě ne fatálním momentem. Sám Erdogan se údajně nechal slyšet, že „kdo získá Istanbul, získá i celé Turecko“.

Jak připomíná agentura AP, nynější vládce dobře ví, o čem mluví – v roce 1994 se do vysoké politiky vyšvihl právě jako istanbulský primátor. Stačí pár čísel: ve městě na Bosporu oficiálně žije na 15 milionů lidí (zhruba pětina obyvatel státu, kterých je celkem asi 82 milionů). Istanbul generuje skoro třetinu (31 procent) tureckého HDP.

INFOGRAFIKA DNE: Čistky v turecké armádě

I proto na hladký průběh voleb – a fakt, že AKP záhy uznala porážku – pozitivně zareagovala také turecká lira, která se vydala vzhůru. Po měsících nejistoty posílila k dolaru nejméně o procento. Rovněž tato zpráva je pro Turky důležitým signálem. Příčinou prohry AKP, tedy Erdogana, jsou podle všeho do značné míry ekonomické problémy země. Hospodářství je v recesi a lira se propadla mimo jiné i v reakci na březnové rozhodnutí opakovat istanbulské volby. Mnohým Turkům se zajídá i autoritářský styl megalomanského prezidenta, který si v řadě ohledů počíná spíše jako sultán. Březnový zásah v Istanbulu pak ještě více popudil jeho obyvatele již tak nespokojené s korupčními kauzami developerů a firem, které jsou klientelisticky napojené na místní špičky AKP.

I Turecko nyní vykazuje nemoc z rozdělení společnosti. Dlouho zanedbávanému venkovskému vnitrozemí, kterému Erdogan vrátil politický hlas, nevadí autokratický styl jeho vlády. Turci z bohatého pobřeží a velkých měst ale mají o své budoucnosti jiné představy a vracejí se k sekularistickým stranám, které při pouti opozičními vodami snad dospěly k demokratičtějším představám o své zemi.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud