Syrské dilema: Americké sankce proti Asadovu režimu mohou nadělat víc škody než užitku

Erik Siegl

Spojené státy minulý týden uvalily další ekonomické sankce na syrskou vládu a všechny, kdo s ní obchodují. Optimisticky viděno, v dlouhodobém horizontu mohou sankce působit jako páka v roky nikam nevedoucích politických jednáních. Bezprostředně však dále zhoršují ekonomický kolaps, přičemž často bývá snadnější sankce uvalit, než najít shodu na jejich zmírnění.

Kongresem přijatý zákon „Caesar Syria Civilian Protection Act“ nese krycí jméno vojenského zběha, který vydal v tisících snímcích svědectví o mučení a zabíjení ve vládních věznicích. Bylo by skvělé, kdyby sankce dokázaly zmírnit tyto excesy, vedly k jejich potrestání, nebo zabránily bombardování civilních cílů, jak zákon požaduje. Příklad Saddámova Iráku 90. let nicméně varuje, že nemusí vést ani k změně režimu, ani ke změně jeho jednání a mohou naopak dlouhodobě ještě více prohlubovat dlouhodobou sociální a zdravotní krizi obyvatelstva a jejich závislost na vládě.

Americké sankce chtějí také odepřít „plody vítězství“ rodině a okruhu prezidenta Bašára Al-Asada a jeho blízkým spojencům Rusku, Íránu a Hizballáhu, kterým za ně vděčí. Podle syrské vlády mají dokonce svrhnout režim jiným způsobem. Tak nebo tak, postihovat budou všechny zahraniční společnosti a vlády, které obchodují s vládními subjekty nebo režimu blízkými osobami. Ve válečné ekonomice platí dvojnásob, že hlavními hráči jsou ti blízko (ozbrojené) moci. Podle arabisty Tobiase Schneidera „většina větších firem ve světě pravděpodobně odmítne spolupracovat se syrskou vládou a bankami, čímž dále omezí jejich přístup k valutám a investicím“. Na druhou stranu, sankce podvazují byť i omezenou obnovu Sýrie, a proto je i syrská opozice v názoru na ně rozdělena.

Svoboda: Hořká pilulka pro Kreml. Asad s Haftarem ukázali limity ruské mocenské politiky

sinfin.digital