Svojí naprostou nezávislost na okolním světě si udržují prastarým i osvědčeným způsobem – vetřelce prostě zabijí. Zůstaly jich už jen desítky, nejvýše stovky. Svět je zná jako Sentinelce. Žijí na Andamanských ostrovech, kde je indické úřady chrání před zvědavými cizinci. Ten poslední, který je přišel obrátit na křesťanství, nedávno zaplatil za své misionářské nadšení životem.
Na svém ostrově žijí Sentinelci už zhruba 55 tisíc let. Patrně se dosud nenaučili rozdělávat oheň. Živí se lovem, chytají ryby a sbírají divoké plody, zemědělské techniky jim zůstaly utajeny. Hovoří jazykem, který není podobný žádné z řečí okolních domorodců. Podle indického sčítání lidu z počátku tisíciletí (2001) jich bylo 39 (21 mužů a 18 žen). O deset let později jich Indie oficiálně zaznamenala už pouze 15, z toho jen tři ženy. Tyto údaje však nejsou vypovídající, sčítání totiž proběhlo na dálku. Vědci odhadují, že Sentinelců je mezi 15 až pěti stovkami. A shodují se na tom, že jejich počet opravdu vytrvala klesá.
Etnikum obývá kraj o rozloze zhruba 60 kilometrů čtverečních. Pro srovnání: Sentinelci mají k dispozici území připomínající součet ploch šestého a sedmého pražského obvodu. Cizince doma nevítají, naopak. Zabíjejí je a předtím je prý často mučí.
