Je to jedna z temných kapitol kanadské historie, za kterou vláda nikdy oficiálně nepřevzala odpovědnost. Vymývání mozků, uměle vynucené kóma, elektrošoky, řízené pokusy s LSD a dalšími drogami. To vše na občanech, kteří měli úzkosti nebo poporodní deprese. Kvůli těmto stavům se stali ideálními pokusnými králíky pro CIA a skotského psychiatra Ewana Camerona v Montrealu, na dnes prestižní McGillově univerzitě. Chtěli ovlivnit paměť a vědomí lidí. V tom uspěli, jejich praktiky nevratně změnily osudy stovek kanadských rodin. Odškodnění získala po víc než půl století jen hrstka z nich.
Devátý říjen 1957. Doktor Ewen Cameron, ředitel psychiatrické léčebny Allan Memorial Institute v Montrealu, si píše do svých záznamů, že pacientka Jean Steelová je už 23. den v umělém spánku. Rozhodl se jí ho drogami navodit poté, co se agresivně chovala k zaměstnancům léčebny. Nařídil sérii elektrošoků, čtyři takové léčby už má v tuto chvíli pacientka za sebou. Cameron je ale přesvědčený, že potřebuje „ještě více zlomit.“
„Když je vzhůru, chová se většinou tvrdohlavě a nepřátelsky, zdaleka ale není tak složitá, jako byla před léčbou,“ cituje záznamy z Cameronova deníku kanadský list The National Post. Lékař zvažuje, že bude Jean pouštět filmy, ve kterých je dobře znázorněné násilí. Chce zkusit, jestli ji to přiměje pracovat s její vlastní agresivitou a zadává knihovnici, aby našla ideální materiály pro tyto pokusy.
Z matky v depresi pokusným králíkem
Jean Steelové bylo v té době 33 let. Doma, ve východním Montrealu, měla čtyřletou dceru Alison a manžela, vojáka Garneta. Seznámili se ve čtyřicátých letech, zamilovali se, vzali se, žili spokojený společenský život plný tance a večírků s bridgem. Jejich první dítě zemřelo krátce po porodu. V roce 1952 se jim narodila Alison, zdravá, plná sil. Jean se ale ponořila do depresí, výchovu miminka nezvládala, rodina o ní začala mít starost. Právě v té době se její rodiče doslechli o doktoru Allanu Cameronovi, psychiatrovi se skvělou reputací. 1. května 1957 Jean nastoupila do léčebny, kterou vedl.
Amerika měla v té době za sebou korejskou válku. Armáda se už delší dobu snažila pochopit, jak je možné, že se někteří její vojáci vrátili z Koreje s až fanatickým obdivem pro komunistický režim. Snažila se porozumět vymývání mozků, které ve své léčebně zkouší právě Cameron. CIA a kanadská vláda proto tyto pokusy, dnes označované za základ moderního mučení, finančně podporovaly. Allan Memorial Institute byl součástí širšího projektu MK-ULTRA.
Jean v institutu strávila půl roku. Nejčastější „léčbou“ pro ni bylo drogami vyvolané kóma. To trvalo vždy 22 hodin po dobu několika dnů, týdnů, měsíců. Tím je Cameron připravoval na uvedení „do stavu dítěte.“ Cameronův mocný nástroj byl pak zvuk. V takzvaných spánkových místnostech byly všude rozmístěné reproduktory, ze kterých je bombardoval účelovými vzkazy i 16 hodin denně. Někdy šlo o jediné slovo, jindy o heslo, větu nebo souvětí. Vždy ve smyčce, pořád dokola, v různých intenzitách. Cameron věřil, že tím změní chování lidí, současně s tím mizela jejich paměť. Někteří pacienti zapomínali i ty nejběžnější návyky – jak si dojít na záchod, jak se obléct, jak si zavázat tkaničku. Jean se kvůli této „terapii“ podle záznamů pravidelně hroutila, žádala o jejich vypnutí, hrozila sebevraždou, stěžovala si, že ji pálí uši a nohy, křičela, že má pocit, že ji chtějí zaživa ukřižovat.
