Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Texaská odpověď na řádění střelce: Více zbraní a ozbrojení bodyguardi v kostelech

Texaská odpověď na řádění střelce: Více zbraní a ozbrojení bodyguardi v kostelech

Něco se změnilo. Když v neděli střelec chladnokrevně v baptistickém kostele popravil 26 lidí včetně malých dětí, místní věděli, že musí udělat všehno pro to, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo. Na společenské debaty o omezení zbraní, které spontánně propukají po každém takovém masakru, ale nedošlo. Řešení v Texasu je podle místních přesně opačné - volají po více zbraních a ozbrojených hlídkách v kostelech. Jejich argumenty jsou zdánlivě neprůstřelné – pokud by více lidí bylo v nešťastném kostele ozbrojených, jen stěží by zahynul někdo jiný než pomatený útočník. 

V Texasu mají oblíbené rčení: „Špatného chlápka se zbraní zastaví jenom dobrý chlápek se zbraní.“ Pokud by to tak bylo, neměl by masový vrah ze Sutherland Springs šanci. Pistolí, koltů a pušek je totiž v Texasu opravdu hodně.

Místní farmář Mike Jordan, který během masakru přišel o svého vnuka, má na své levé noze vytetované vše, co je pro něj podstatné – dva kolty a mapu Texasu. „Když jdu ven, tak si vždycky beru svou pušku AR-15,“ říká usedlík, který má podle svých slov doma dvacet dalších zbraní.

Podobně jako Jordan je na tom i zbytek městečka. Alespoň jednu zbraň má téměř každá domácnost, ven z domova chodí neozbrojený jen málokdo. „V místní komunitě je zbraní opravdu hodně. Ale zbraně nezabíjejí lidi, to dělají jiní lidé,“ míní místní šerif Joe Tackitt.

Podle některých by však místní komunita měla být ještě vyzbrojenější, a to zejména na takových místech, jako jsou kostely, uvádí deník Washington Post. Pak by se podle Texasanů dalo podobným masakrům zabránit. „Pokud by každý v tom kostele měl u sebe zbraň, kolik lidí by zemřelo? Nejspíše vůbec nikdo,“ tvrdí rezolutně místní učitel v důchodu Kevin Langdon. Sám má doma asi padesátku zbraní, od relikvií z občanské války až po samopaly AK-47, které používá na divoká prasata.

Langdon není sám, kdo chce zavést ozbrojené stráže v kostelech. Podle evangelické farářky Brandy Johnsonové byl nedělní masakr jasným znamením, že se něco musí změnit. „Myslím, že bychom měli mít určené ozbrojené hlídky, které budou na stráži,“ tvrdí Johnsonová, která dříve pracovala na ministerstvu vnitřní bezpečnosti. „Vím, na co se v takových případech zaměřit. Na jakékoliv projevy nervozity, na tiky, cokoliv podezřelého,“ vysvětluje farářka.

Texasané, zastánci zbraní i Donald Trump se shodují. „Nejde o problém se zbraněmi. Jde o problém psychicky nemocného člověka,“ řekl za všechny v reakci na 26 mrtvých lidí včetně dětí americký prezident z Japonska. Zapomněl jen dodat, že část problému leží i v tom, že se tento podle něj psychicky nemocný člověk, který byl navíc odsouzený za domácí násilí, ke zbraním vůbec dostane.

Jak však přijde na otázku zbraní, jsou mezi Američany hluboké příkopy. Pouze tři z deseti vlastníků zbraní totiž věří, že omezení dostupnosti zbraní by znamenalo méně takovýchto incidentů. Naopak z těch, kdo zbraň nevlastní, je o tomto trendu přesvědčeno 56 procent lidí, ukazují data výzkumné společnosti Pew Research.

„Pro lidi, kteří podporují vlastnictví zbraní, zkrátka téměř neexistuje spojení mezi masakry spáchanými pomocí zbraní a dostupností zbraní na trhu. Vnímají právo ozbrojovat se jako svou základní svobodu, tři ze čtyř uvádějí, že tato svoboda je naprosto zásadní ke vnímání pocitu vlastní svobody,“ dodává Pew Research.

Spojené státy a zbraně jsou spolu pevně propojené. Vlastnictví zbraní je zaručené druhým dodatkem americké Ústavy, hned za právem na svobodou projevu. A ačkoliv se po každém masakru množí argumenty pro omezení či rozšíření přístupu k nim, nejpravděpodobnější scénář je, že za týden si na incident ani 26 vyhaslých životů z ospalého texaského městečka většina Američanů nevzpomene.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744