Články odjinud

Ti, kdo zůstali: Příběhy mladých Venezuelanů, kteří navzdory bídě odmítli odejít za lepším

Ti, kdo zůstali: Příběhy mladých Venezuelanů, kteří navzdory bídě odmítli odejít za lepším

Není jídlo, nejsou léky. Inflace je ve Venezuele nejvyšší na světě a míra kriminality tváří v tvář brutální chudobě roste již dvě dekády. Podle prezidenta Nicolase Madura za to může Západ a kapitalistické živly, ekonomové kontrují, že na vině je spíš jeho socialismus v praxi. Ať tak či onak, ze země nyní utíkají statisíce lidí; do New Yorku, Limy, Bogoty či Madridu. O to silnější jsou však příběhy lidí, kteří se rozhodli dobrovolně zůstat a zvolili si Caracas za svůj domov.

„Mladí lidé dnes na sobě cítí enormní tlak, aby vystudovali a co nejrychleji se dostali ze země. To je vše, co v posledních měsících slyšíte,“ říká dýdžejka Mabe reportérovi deníku New York Times. „Noviny a televize pořád jenom papouškují, že tady na nás žádná budoucnost nečeká. To je ale blbost. Já to vidím jinak a proto tu zůstávám,“ dodává Mabe jen den poté, co jí zloději na ulici ukradli její auto. Když redaktor její příběh sepíše, žádá noviny, aby jeho jméno raději neuváděly jeho jméno. Cítí, že by to pro něj nebylo bezpečné.

Že život v zemi dnes není jednoduchý, se shodnou snad všichni Venezuelané. Nepokoje jsou stále častější, regály naopak prázdnější. Oficiální směnný kurz bolívaru vůči americkému dolaru je sice 10:1, na černém trhu ale americkou měnu neseženete pod dva miliony. To vše ve smutném kontextu země, která vlastní největší zásoby ropy na světě.

„Ti, kteří zůstali, se snaží protlouct životem. Jasně, není to nic jednoduchého. Ale jde to,“ tvrdí odhodlaně Yarua Camagniová, profesionální tanečnice. Jedním dechem ale připouští, že lidé se dnes musejí mnohem více soustředit na zabezpečení základních potřeb před uplatňováním vlastní kreativity.

Své o tom ví třeba i Carolina Jimenezová, mezinárodní šampionka v bojovém umění MMA. Aby se loni mohla zúčastnit prestižní soutěže bojovníků v Polsku, musela spustit crowdsourcingovou kampaň. Naštěstí uspěla a na náklady na cestu se jí složila veřejnost. Jimenezová se ale snaží soustředit na pozitivní přínosy současné Venezuely. „Být atletem ve Venezuele znamená přístup k ohromnému množství zdejších kvalitních trenérů. Doslova každý den můžete trénovat s šampionem v boxu, wrestlingu nebo jiu-jitsu.“

Ne všichni ale sdílejí takovou perspektivu. Podle pozorovatelů je exodus Venezuelanů do okolních zemí srovnatelný třeba se situací v Sýrii. Celková čísla Organizace pro migraci tvrdí, že za poslední dva roky zemi opustil milion lidí, stovky tisíc utekly ještě dříve. A jen za poslední půlrok do sousední Kolumbie odešlo čtvrt milionů lidí a proud neustává. 

„Úroveň migrace je srovnatelná se Sýrií nebo s Bangladéší,“ přiznává pro Washington Post Tomás Páez, expert na imigraci z venezuelské univerzity.

Proč mladí lidé ve Venezuele zůstávají? „Můj sen by bylo někam vycestovat a vydělat dost peněz na to, abych se mohl vrátit a žít si bez starostí. Všechno je ale v poslední době velmi komplikované,“ krčí rameny oděvní návrhář z Caracasu Juan Ramos.

Souhlasí, že naděje se v zemi hledá jen velmi obtížně. Prezident Maduro minulý měsíc ve sporných volbách obhájil svůj prezidentský mandát i na další období a nic nenasvědčuje tomu, že by zemi, kterou on a jeho předchůdce Hugo Chávéz přivedli k bankrotu, chtěl doopravdy pomoci postavit se zpět na nohy.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud