Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trpký osud afghánského migranta: Vědět jak to bude těžké, nikdy bych do Evropy nepřišel, říká

Trpký osud afghánského migranta: Vědět jak to bude těžké, nikdy bych do Evropy nepřišel, říká

Azizuláh opustil rodný Afghánistán a vydal se na nebezpečnou cestu do Evropy, víc než půl roku však spolu s dalšími migranty přežíval na opuštěném nádraží v Srbsku. V nehostinných podmínkách trávil i tuhé zimní měsíce, zahříval se u ohně v plechových sudech a opláchnout se mohl jen vodou z PET lahve. Po víc než půl roce se za pomoci pašeráků konečně dostal do Španělska. Přesto říká, že kdyby věděl, jak moc bude cesta náročná, nikdy by do Evropy nešel. Jeho příběh zdokumentovala britská televize BBC.

„Když jsme byli doma, mluvili jsme o tom, jak mírumilovné a úžasné by to bylo v Evropě, jaké by tu byly možnosti a že bychom měli krásný život,“ říká Azizuláh, který přišel z Afghánistánu, aby v Evropě našel nový, lepší život. „Ale vědět, že ta cesta bude tak těžká, nikdy bych nepřišel. Přísahám bohu, nikdy bych nepřišel,“ tvrdí mladý Afghánec.

Azizuláh má za sebou extrémně náročnou cestu, kterou zažily i tisíce dalších uprchlíků. Stejně jako stovky dalších zůstal po překročení vnějších evropských hranic na opuštěném vlakovém nádraží na severu Srbska.

„Jeden z mých bratrů byl zabit a všem nám chyběl. Teď jsem v Srbsku a i tady je hodně problémů,“ svěřoval se britské televizi BBC v době, kdy zůstal uvězněný v balkánské zemi a nemohl se dostat dál. Ve vybydlených nádražních halách, kdy teploty padaly pod nulu, musel čekat víc než půl roku. „Myslel jsem, že tam uvíznu nanejvýš deset dní, ale bylo to sedm měsíců,“ říká Azizuláh.

Ze Srbska se za pomoci pašeráků snažil dostat do Maďarska. Na útěku je ale dopadli policisté se psy. „Když jsem byl na zemi, ten pes mě pokousal. Kopal jsem nohama. Řval jsem jako šílený. Byl to opravdu velký pes,“ vzpomíná na otřesný zážitek a ukazuje přitom do kamery jizvu na kotníku.

Po neúspěšném pokusu o útěk začal vyjednávat s jiným pašerákem. „Byl napojený na řidiče kamionu, který jezdil dlouhé vzdálenosti,“ říká s tím, že mohl vzít jen jednoho běžence. Do Španělska se v zadní části nákladního automobilu dostal asi po šesti dnech.

Nyní žije ve městě Tudela na severovýchodě Španělska. „Je opravdu dobré město, kde jsou milí lidé. Jsem tu šťastný. Ale ne na sto procent šťastný, protože jsem si musel od lidí půjčit docela dost peněz a musím smazat dluh u pašeráků,“ popisuje svou nynější situaci Azizuláh.

Budoucnost ve Španělsku je pro něj zatím nejistá – neví totiž, zda úřady uznají jeho žádost o azyl. „Cesta teprve začala. Říká se tomu život,“ dodává mladý Afghánec.

Podobně nejistý osud mají i desetitisíce dalších Afghánců, kterým se v posledních třech letech podařilo dostat do Evropy. Země Evropské unie totiž odmítají udělit azyl stále většímu počtu afghánských běženců, které se pak snaží vrátit zpět do rodné země. To ale kritizují lidskoprávní organizace včetně Amnesty International, podle které se počet nucených návratů paradoxně zvýšil poté, co se bezpečnostní situace v Afghánistánu zhoršila.

„Ve svém odhodlání zvýšit počet deportovaných provádějí evropské vlády bezohlednou a nezákonnou politiku. Vlády jsou úmyslně slepé k důkazům, které dokládají, že počty zaznamenaných násilností jsou na vrcholu, a že žádná část Afganistánu není bezpečná. Vystavují lidi možnému týrání, únosu, smrti a jiným strašným hrozbám,“ tvrdí výzkumnice Amnesty International pro oblast uprchlíků a práv migrantů Anna Sheová.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1