Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump jako výtah pro radikály. Jak populisté v politice přispívají k šíření nenávisti

Trump jako výtah pro radikály. Jak populisté v politice přispívají k šíření nenávisti

Donald Trump má za sebou rok ve funkci amerického prezidenta. Jeho osoba působí jako symbol vzestupu populistických politiků v západním světě. Vítězství populistů ve volbách se loni obávali také v Německu či ve Francii. Odkud se vlastně berou a proč se o nich mluví jako o hrozbě?

Když hlavní americké televize vysílaly v listopadu 2016 volební studia, byl na moderátorech a komentátorech většiny z nich znát šok. Vítězství celebrity a realitního magnáta Donalda Trumpa předvídal málokdo.

Podobné pohledy se divákům naskytly i o pět měsíců dříve, když si Britové odhlasovali odchod z Evropské unie. A evropští lídři se začali obávat, že se vlna vítězství populistů přenese i do následujícího roku, v němž se volilo ve dvou klíčových unijních zemích - Francii a Německu.

Vypadalo to na obrovskou voličskou revoluci. Chuť bořit zavedené pořádky byla obrovská. Vždyť Trump sliboval naprosté popření předchozích kroků Obamovy administrativy, a navrch uspěl se závazkem, že vysuší „washingtonskou bažinu“, neboli rozbije zavedené vazby a zcela překope americkou politiku. Historik Timothy Snyder to loni dokonce ve své knize Tyranie přirovnal k nástupu autoritativních režimů v Evropě ve 20. století.

„Populisté se snaží jít proti elitám. Prezentují se jako zastánci lidu, kteří jsou cnostní a nezkorumpovaní. Zato elity vykreslují jako osoby, které si hrabou pro sebe, nedokáží se vcítit do potřeb běžných obyvatel,“ vysvětluje pro INFO.CZ kouzlo populistických kandidátů politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a spoluautor knihy Populismus v časech krize Martin Mejstřík.

Podle Mejstříka je vzestup populistů dlouhodobým fenoménem, jehož kořeny sahají do dob ekonomické krize z přelomu první a druhé dekády 21. století. Právě tehdy lidé začali ztrácet důvěru v tradiční politiky. Získali dojem, že nedokáží řešit jejich problémy a vydali se hledat alternativu.

Spojka s extremisty

Přestože Donald Trump má zatím problémy spíše sám se sebou a jen těžko nachází podporu pro své předvolební sliby, americkou společnost ovlivňuje výrazně. V předchozích dílech seriálu k prvnímu výročí Trumpovy inaugurace INFO.CZ uveřejnilo dva rozhovory. Bývalý zpravodaj České televize v USA Martin Řezníček a amerikanista z University of New York in Prague Jakub Lepš v nich probírali dvě rozdílná témata. Přesto se oba shodovali na jedné věci - Trump dal prostor osobám a tématům, které ještě před pár lety stály na okraji zájmu.

Klíčovým mužem v této hře byl Trumpův někdejší spolupracovník Steve Bannon. Muž s krajně pravicovými názory a zakladatel radikálního serveru Breitbart News se díky angažmá v kampani dostal až na pozici hlavního stratéga Bílého domu. Účastnil se porad nejužšího prezidentova týmu a ovlivňoval jeho výroky a kroky.

Bannon nakonec o Trumpovu důvěru přišel. Breitbart se ale během jeho působení stal citovaným médiem, které dostávalo prostor i v mainstreamových kruzích. I díky tomu extremisté získali pocit, že teď mají ve Washingtonu svého prezidenta a začali ztrácet zábrany. 

Heil Trump

Liga proti nenávisti tento týden přišla se zjištěním, že největší počet vražd s extremistickým pozadím spáchali stoupenci krajní pravice. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto směru v USA patří zakladatel webu Daily Stormer (název vychází z nacistického tisku Der Stürmer) Andrew Anglin a tvář tzv. hnutí alt-right (alternativní pravice) Richard Spencer.

„Nárůst nenávisti je velkým problémem, který populismus přináší. Legitimizuje rétoriku, která by ještě před například deseti lety byla zcela nepřijatelná.“
Martin Mejstřík, politolog, FSV UK

Spencer se dostal do povědomí veřejnosti, když krátce po prezidentských volbách na shromáždění svých příznivců pozdravil nacistickým gestem a slovy „Heil Trump“. Anglin, jehož osobnost podrobně rozebral ve svém listopadovém vydání časopis The Atlantic, se zase nezdráhal vyhrožovat smrtí. I on se přitom odkazoval na prezidenta. „Všichni si zasloužíte kulku do lebky. Tohle je teď Trumpova Amerika,” napsal v mailu adresovaném dívce židovského původu.

Ačkoli tito lidé nebyli součástí Trumpovy kampaně, domnívají se, že na jeho zvolení mají podíl. Trump proti nim navíc nikterak ostře nevystupuje. Poté, co v srpnu pravicový radikál najel autem do davu demonstrantů ve městě Charlottesville ve Virginii a zabil jednu ženu, prezident prohlásil, že vina je na obou stranách. Ministryně vnitřní bezpečnosti Kirstjen Nielsenová ve své úterní řeči o hrozbách pro Ameriku extrémní pravici dokonce nezmínila vůbec.

Důvody, proč se extremisté k Trumpovi hlásí, lze najít v jeho předvolební rétorice. Ještě jako kandidát se tvrdě opíral do imigrantů z Mexika i muslimských zemí. „Nárůst nenávisti je velkým problémem, který populismus přináší. Legitimizuje rétoriku, která by ještě před například deseti lety byla zcela nepřijatelná,“ potvrzuje nastíněnou tezi Mejstřík, který dodává, že populisté také přispívají k většímu štěpení společnosti.

Příklady jsou i v Česku

Viditelné je to nejen v USA, ale také v Česku. Stoupenci hnutí Svoboda a přímá demokracie na internetu často útočí na názorové odpůrce. Vyhrožují jim vězením nebo smrtí. INFO.CZ příběhy nenávisti na sociálních sítích popsalo v březnu a listopadu loňského roku. Problému si všiml i americký web Vice News.

Ilustrativním je případ europoslance Tomáše Zdechovského, kterého předseda SPD Tomio Okamura před loňskými volbami označil za vlastizrádce, jelikož podle něj spolu s dalšími hlasoval v Evropském parlamentu pro uvalení sankcí na Česko za nepřijímání migrantů.

Ačkoli to nebyla pravda, trollové s SPD sympatizující zaplavili Zdechovského účty množstvím nenávistných vzkazů. „Za 14 dní jsem dostal tři tisíce vyhrůžek smrtí. Psali mi, že mě oběsí, až se Okamura dostane k moci. Chodily i názorné fotky,“ popsal pro INFO.CZ Zdechovský.

Jak využít populisty

Mejstřík upozorňuje, že pokud se tradiční politici chopí příležitosti, mohou populistickou rétoriku využít pro dobrou věc. Právě otevírání tabuizovaných témat totiž může pomoci rozpoutat debatu o přehlížených problémech. To byl případ například Marine Le Penové ve Francii, která upozornila na nezvládnutou integraci přistěhovalců a jejich nefunkční soužití s většinovou společností.

„Populisté nepřinesou řešení, ale mohou nastartovat debatu, do které se zapojí standardní strany a začnou se tím zabývat. Debata se následně stane seriózní a v dlouhodobém horizontu z ní může vzejít řešení, které populisté nedokáží zajistit,“ komentuje politolog.

Na rozdíl od Trumpa se v Evropě zastáncům tvrdých a rychlých řešení příliš nevedlo. Klíčové volby ve Francii a Německu sice potvrdily nárůst jejich popularity, k moci se ale nedostali. Důvodem jsou odlišné volební systémy. Například francouzská dvoukolová volba prezidenta nahrává spíše mainstreamovým než extremistickým kandidátům.

Po brexitu a Trumpově zvolení se navíc začalo o populistech a hrozbě jejich volebního vítězství více mluvit. Podle Mejstříka to ale neznamená, že by problém byl na ústupu. „Nedá se z toho vypozorovat trend. Je to spíše otázka toho, jaké se v loni sešly typy voleb a jak moc velké problémy konkrétní společnost řešila,“ domnívá se.

Jako hráz před populismem vidí politolog vzdělání a informovanost. Poukazuje na skandinávské země s vyšší občanskou angažovaností, kde se radikálům příliš nedaří. „Čím vzdělanější a informovanější společnost je, tím menší šance budou populisté mít,” dodává.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1