Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump má prst na spoušti. Zrušil zahraniční cestu a bude trestat Asada. Jak ostrý bude konflikt s Rusy?

Trump má prst na spoušti. Zrušil zahraniční cestu a bude trestat Asada. Jak ostrý bude konflikt s Rusy?

Americká reakce na možný chemický útok v Sýrii je na spadnutí. Prezident USA Donald Trump zrušil cestu na nadcházející summit Amerik v peruánské Limě a chce osobně dohlížet na reakci Washingtonu na dění v Sýrii. Spekuluje se, že po konzultacích s generály přikročí k preciznímu vojenskému úderu. Situace se v zemi vyhrotila po údajném chemickém útoku na město Dúmá, z nějž je obviňována vláda syrského prezidenta Bašára Asada. Rusko se svého spojence zastává a tvrdí, že se žádný chemický útok nestal. Tady jsou klíčové otázky a odpovědi pro příští hodiny a dny.

Jak se Trump nakonec rozhodne?

V tuto chvíli lze jen spekulovat. Z prezidentových výroků – ještě silnějších, než je u něj obvyklé – se ale zdá, že je reálné použití vojenské síly.

A nemusí jít jen o omezený útok, které Donald Trump už jednou nařídil. Americké námořnictvo 7. dubna 2017 zaútočilo šesti desítkami střel Tomahawk na syrskou základnu Šarját. Učinilo tak v odvetě za chemický útok ze 4. dubna, který podle všeho syrské vládní letectvo provedlo na Chán Šajchún – režimní piloti startovali právě ze Šarjátu.

Tentokrát je patrně ve hře i delší ofenzíva. Trump totiž hovoří o mezinárodní akci, která by dodala útoku nejen potřebnou sílu, ale především větší legitimitu.

Odkud USA a jejich spojenci možný útok povedou? A kdy?

Americký torpédoborec Donald Cook vyzbrojený střelami Tomahawk je teď ve vzdálenosti 100 kilometrů od syrského pobřeží, kde se také nachází jedna z ruských základen. Poblíž je i další a stejně vyzbrojený torpédoborec Laboon.

Pokud se Trump k akci odhodlá, experti odhadují, že proběhne zítra v časných ranních hodinách nebo během několika následujících dní.

Možné útoky zakázanými látkami v Sýrii (situace k dubnu 2018)

Jaké cíle bude případná koalice volit?

Pokud opravdu udeří, tak jistě na vojenské cíle: letiště, základny a další objekty. Jejich případný výběr bude klíčový pro další pokračování čerstvé krize. Syrská vláda a její armáda nyní nejsou ve své zemi suverénními pány, řadu základen a letišť ovládají Rusové nebo Íránci a šíitské milice s Teheránem spojené.

Pokud při americké operaci zemře větších počet cizinců, hrozí eskalace konfliktu a teoreticky i útok na dva tisíce Američanů, kteří se nacházejí na kurdském severu Sýrie.

O očekávaném výběru spojeneckých cílů svědčí zaznamenané pohyby syrských jednotek a jejich spojenců. Z Búkamálu na syrsko-irácké hranici už odešel jak íránský personál, tak členové spřízněného šíitského Hizballáh.

Kdo se k případné vojenské akci může připojit?

Trump situaci už nejméně dvakrát konzultoval s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, podporu americké odvetě vyjádřila také Británie a další spojenci ze Západu i Blízkého východu. Americký ministr obrany James Mattis během návštěvy katarského Daúhá prohlásil, že USA svou reakci na syrský chemický útok probírá se „širokou škálou partnerů, Katarem počínaje a členy NATO konče“. Kromě západních spojenců totiž ochotu k útoku naznačuje i Saúdská Arábie a další sunnitské země Zálivu.

Německá kancléřka Angela Merkelová na toto téma telefonicky hovořila s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, lze tedy očekávat, že to bude právě ona, kdo západní alianci zprostředkuje kremelské postoje. Z kancléřčiných výroků je ale zřejmé, že sdílí západní názor na to, kdo je za incident odpovědný.

Sýrie (březen/duben 2018)

Jak reaguje Rusko, patron syrského režimu? Očekává střet s USA?

Stále asertivnější Rusko varovalo USA před „vážnými následky“. Náměstek ministra zahraničí Michail Bogdanov označil možný americký zásah v Sýrii za „absolutně nepřijatelný“, znovu před ním USA varoval a vyjádřil naději, že Trump útok nenařídí.

Obecně od nižších ruských politiků zaznívá koordinovaný bojový ryk, opravdoví lídři země jsou přece jen zdrženlivější. Kupříkladu prezident Vladimir Putin varoval kancléřku Merkelovou před provokací od syrské opozice. Ta je podle proruských politiků a novinářů před drtivou porážkou, proto sama zinscenovala útok v městě Dúmá, aby na svoji stranu získala mezinárodní mínění. Rusko tvrdí, že jeho experti na místě nenašli žádné stopy po chemikáliích a ani svědky, kteří by úder potvrdili. To je v ostrém rozporu se záběry a fotografiemi, které zveřejnili povstalečtí záchranáři.

Má Trump pro útok podporu v USA? A na Blízkém východě?

Mezi politickými špičkami spíše ano.

Jeho vnitrostranický kritik, republikánský senátor John McCain jej nedávno kritizoval za laxní přístup k Sýrii poté, co Trump oznámil „co nejrychlejší“ stažení amerických vojáků ze severu země. Tam asi dva tisíce Američanů bojují společně se syrskými Kurdy proti extremistům z Islámského státu. McCain uvedl, že právě Trumpův výrok o stažení jednotek ze Sýrie povzbudil Bašára Asada k chemickému útoku v Dúmě.

Trumpovi by navíc útokem proti Bašáru Asadovi mohl posílit existující americká spojenectví a získat argument proti domácí m kritikům. Syrský prezident poskytl v Sýrii zázemí šíitskému Íránu, který je geopolitickým nepřítelem sunnitské Saúdské Arábie a Izrael jej považuje za hlavní hrozbu své bezpečnosti. Úder proti Damašku je zároveň políčkem Moskvě, se kterou podle svých kritiků Trump skrze své blízké udržoval před prezidentskými volbami přinejmenším nadstandardní vztahy.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1