Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump může shodit dohodu o íránském jádru ze stolu. Vyvolal by ale jen chaos a odvetu

Trump může shodit dohodu o íránském jádru ze stolu. Vyvolal by ale jen chaos a odvetu

Íránské protirežimní demonstrace, které si vyžádaly již desítky mrtvých civilistů, tvoří pro prezidenta Donalda Trumpa ideální kulisu. Příští sobotu totiž bude bývalý realitní magnát mít opět možnost shodit ze stolu íránskou jadernou dohodu – kontrakt, kterým pohrdá a který opakovaně označil za „nejhorší dohodu, jakou kdy USA podepsaly.“ Naplnil by tím sice předvolební slib, ale jde o hazardní krok, který by mohl mít vážné následky. 

Naposledy, když Trump o prodloužení dohody rozhodoval, ji podržel. Jedním dechem však dodal, že islámská země ducha této dohody nedodržuje a oznámil sankce vůči íránským revolučním gardám. Nyní se kontext změnil. Íránem cloumají protirežimní demonstrace, které Trump jistě bude chtít při rozhodování o případném konci dohody využít. 

V roce 2015 byl přitom podpis dohody s Íránem vnímán jako velké diplomatické vítězství. Alternativou k tomu, aby islámská republika nezískala jadernou zbraň, se totiž nabízela pouze vojenská konfrontace. A tu si nikdo nepřál. Od loňského střídání stráží v Bílém domě se však americký pohled na íránskou jadernou dohodu dramaticky proměnil. Podle Donalda Trumpa jde o „nejhorší smlouvu, kterou kdy USA byly podepsaly.“ Prezident tvrdí, že jde o dohodu značně asymetrickou, že z ní profitují pouze Íránci a „pro USA je strašlivá.“

Tehdejší dosažení kompromisu označil Barack Obama v roce 2015 za okamžik historického porozumění, domluvu vítaly vlády od Jižní Koreje přes Rusko a Pákistán až po Evropu. Světoví státníci doufali, že dojde ke snížení napětí na Blízkém východě; přijetí dohody se tehdy bujaře slavilo v ulicích Teheránu i v evropských městech. Atmosféra před finálním podpisem ale byla napjatá – pro vojenský zásah proti Íránu se vyslovoval Izrael, některé arabské státy a údajně jej zvažovaly i samotné USA.

Uzavřením jaderné dohody došlo k uvolnění sankcí USA a pěti evropských zemí vůči Íránu, který tak opět mohl začít vyvážet svou ropu na západní trhy. Byly mu také rozmrazeny zablokované účty s přibližně 100 miliardami dolarů a zrušeny sankce OSN. Íránská část dohody zahrnovala omezení jaderného programu země: měl se snížit počet centrifug na obohacování uranu, uran se dále mohl obohacovat jen na mez znamenající jeho využití pro mírové účely, musely se zredukovat zásoby vysoce obohaceného uranu o 98 procent a byly zavedeny pravidelné inspekce v jaderných zařízeních.

Jaderná dohoda měla ještě jeden podstatný detail – americký prezident každých 90 dní musí potvrdit, že Írán svou část dohody plní. To se nyní děje, inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kteří pravidelně íránská jaderná zařízení kontrolují, žádné porušování dohody nezaznamenali, informuje server Daily Beast. Nicméně Trump si svou kličku našel: tvrdí, že islámská republika porušuje „ducha“ této dohody – například svou agresí na Blízkém východě. Proto pokud by nyní Trump odmítl plnění podmínek potvrdit, otevřelo by se tím okno pro (nyní republikány ovládaný) Kongres, který by měl následně 60 dní na to, aby zvážil znovuzavedení sankcí. Na takové rozhodnutí by stačilo získat prostou většinu hlasů.

Ani to by však nemusel být konec pracně vypocené dohody, znamenal by primárně to, že USA nebudou plnit svou část smlouvy. Reálný scénář by nicméně nejspíše byl takový, že Teherán by USA obvinil z neplnění podmínek a od dohody odstoupil, následně by znovu obnovil svůj jaderný program. To by výrazně zvýšilo napětí v regionu a mohlo by vést k vojenskému konfliktu mezi Izraelem a Íránem. „Írán je dlouhodobě konfrontační a případný vojenský konflikt mezi Íránem a Izraelem určitě nelze vyloučit,“ říká pro INFO.CZ analytik think-tanku Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček. I to je tak jeden z důvodů, proč zbylých pět signatářů jaderné dohody – Velká Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína – na USA dlouhodobě tlačí, aby dohodu zachovaly.

720p 360p
Saúdská Arábie vs. Írán

Nejsou to však pouze stálí členové Rady bezpečnosti OSN, kdo se snaží Trumpa ovlivnit. Dohodu chtějí zachovat i jeho nejbližší poradci – národní bezpečnostní poradce H.R. McMaster, ministr obrany James Mattis či ministr zahraničí Rex Tillerson. Každý z nich Trumpovi radí, že ačkoliv nemusí dohodu přímo milovat, potenciální následky z jejího opuštění by byly mnohonásobně horší, tvrdí server Politico.

„Nicméně Trump již při rozhodování o uznání Jeruzaléma i v dalších případech ukázal, že už nenaslouchá ani svým nejbližším poradcům,“ upozorňuje Daryl Kimball, výkonný ředitel think-tanku Arms Control Assiociation, který lobbuje za zachování jaderné dohody.

Co se Trumpovi na dohodě, kterou podporuje značná část jeho nejvyšší administrativy, konkrétně nelíbí? Prezident argumentuje tím, že dohoda neomezuje testy íránských balistických střel, inspektoři, kteří dlí nad dodržováním smlouvy, mají podle něj jen omezené pravomoci a některé části dohody jsou časově omezené, analyzuje Washington Post. Prezident rovněž Írán kritizuje za to, že nenaplňuje „ducha“ této dohody. Právě do posledního Trumpova argumentu zapadají současné protesty, které by mohl americký prezident využít v případné argumentaci, proč od dohody odstupuje.

„Myslím, že Donald Trump nějakým způsobem na tu dohodu zvýší tlak a určitě bude chtít využít současné protesty, které v Íránu nyní probíhají,“ analyzuje Petr Boháček. „Írán je Trumpovi již dlouho trnem v oku, nicméně myslím, že i pokud by se prezident rozhodl tu dohodu vypovědět, tak bych neřekl, že by Kongres zavedení sankcí znovu podpořil,“ dodává analytik.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744