Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump po Vegas připustil debatu o zbraních. Rázné kroky ale neudělá, ty by ho přišly příliš draho

Trump po Vegas připustil debatu o zbraních. Rázné kroky ale neudělá, ty by ho přišly příliš draho

V návaznosti na nejhorší masovou střelbu v historii USA se dle očekávání rozeběhlo nové kolo debat o zákonech upravujících držení zbraní. Hrozivá tragédie možná donutila ke změně postojů i prezidenta Donalda Trumpa, který připustil, že nastane čas na debatu o úpravě pravidel. Přitom právě on patří k hlasitým obhájcům amerického otevřeného vztahu ke střelným zbraním a má za zády mocnou zbrojní lobby. Trump bude muset vážit každé slovo. Poštvat si milovníky zbraní se v americké politice nevyplácí.

Názor Donalda Trumpa na zbraně byl dlouho jednoduchý: Čím víc, tím líp. Už během své volební kampaně hřímal bývalý realitní magnát za právo Američanů na jejich nošení. Byl slyšet tak hlasitě, že ho mocná Národní střelecká asociace (NRA) podpořila už ve chvíli, kdy o jeho šancích mnozí vážně pochybovali. A Trump se organizaci odvděčil. Jen pár týdnů po svém nástupu do funkce rozhodl, že zvrátí Obamovo rozhodnutí a umožní přístup ke zbraním i tisícům lidí s psychickými problémy.

Trumpovy priority a veřejné mínění jsou občas spojené nádoby. Například proti islámskému terorismu Trump brojí pravidelně, ať již v domácí, či v zahraniční politice. Radikální islám je pro USA největší nebezpečí, varuje opakovaně prezident. A Američané na to slyší. Podle téměř tří čtvrtin z nich je totiž takzvaný Islámský stát významnou hrozbou pro USA. Jen pro srovnání, klimatické změny se obává 56 procent Američanů, ruského vlivu pak 47 procent z nich.

Je to do jisté míry paradox. Data z let 2008 až 2016 totiž naznačují, že USA zaznamenaly mnohem víc případů například pravicového terorismu, než toho islámského. Jenže tento druh teroru Trump rozhodně nespěchá kritizovat, do řad vlastních voličů se přeci nekope. Když před několika týdny příznivci krajní pravice pochodovali městem Charlottesville, napadali své odpůrce a dokonce zabili jednoho člověka, Trump incident nedokázal rychle a rozhodně odsoudit.

Čísla jasně ukazují jedno: domácí masové střelby jsou v USA na denním pořádku, v průměru se odehraje víc než jedna denně. Islamistické pozadí má však jen málo z nich. Od ledna letošního roku se v USA odehrálo celkem 273 takových událostí, při nichž zemřeli alespoň čtyři lidé. 

Problém ale je, že Američané zbraně milují, své právo na ně mají zakotvené ve druhém dodatku Ústavy, hned za svobodou projevu a vyznání. A Trump zase miluje lidi, kteří ho chtějí za prezidenta. Snaha zbraně efektivně omezit je proto něco, k čemu se dosud neměl. Las Vegas a 59 mrtvých to možná změní. „Časem budeme hovořit o zákonech o držení střelných zbraní,“ připustil prezident na brífinku před Bílým domem a signalizoval možný velký obrat.

Nahrává tomu i skutečnost, že Trumpův vztah ke zbraním se průběžně mění. Ve své knize z roku 2000 Amerika, jakou si zasloužíme, totiž nynější prezident po zpřísnění přístupu ke zbraním volá, kritizuje, jak jdou republikáni linii NRA „na ruku.“ Jenže ve chvíli, kdy tato organizace přispěla 21 miliony dolarů na jeho vlastní prezidentskou kampaň, vzaly tyto postoje za své.

Příklon ke zbraním ale u Trumpa nastal již dříve. Když v roce 2015 reagoval na střelbu na oregonské škole, uvedl, že méně lidí by zemřelo, pokud by u sebe mohli mít zbraně. Podobný argument použil i po střelbě v Orlandu. A poté, co byli dva novináři zavražděni přímo ve vysílacím studiu, Trump glosoval: „To není o zbraních, to je o duševně nemocných lidech.“ Na adresu střelce z Vegas, o jehož motivech stále není nic známo, říká: „Byl to chorý muž, vyšinutý muž. S mnoha problémy. Myslím, že se jím budeme muset velmi vážně zabývat.“

Snahy o omezování zbraní však nejsou jen o Trumpovi. Zákony se nezměnily poté, co v roce 2012 zemřelo 20 dětí a šest učitelů v Sandy Hook, ani poté, co ultrapravicový nacionalista postřílel v Charlestonu devět Afroameričanů během studia bible v roce 2015. Jakkoliv tragické tyto události byly, k rozhodujícímu snížení zbraní ve společnosti nevedly. Trump má v tomto směru příležitost překvapit a udělat rozhodující krok. I když si sám dobře uvědomuje, že cena ve formě kritiky a odklonu stoupenců zbraní je vysoká.

V Kongresu se mezitím připravuje zákon, který má naopak omezení prodeje či držení zbraní zmírnit. Kontroverzní je hlavně návrh, který má zjednodušit a zlevnit nákup tlumičů. Zatímco odpůrci to považují za další krok usnadňující masové vraždění, zastánci argumentují obavami o sluch sportovních a rekreačních střelců. Někteří republikáni podporují i další návrh, který má zjednodušit převoz zbraní mezi jednotlivými státy. Lze ale očekávat, že po tragédii ve Vegas tyto debaty alespoň na nějaký okamžik utichnou.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744