Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump pracuje chaoticky. Spolupráce s Rusy by pro Američany byla silná káva, míní amerikanista

Trump pracuje chaoticky. Spolupráce s Rusy by pro Američany byla silná káva, míní amerikanista

Styl, jakým Donald Trump pracuje v Bílém domě, se podobá tomu, kterým vedl své firmy. Je chaotický. Tvrdí to amerikanista z University of New York in Prague Jakub Lepš. V rozhovoru pro INFO.CZ říká, že americký prezident postupuje v mezinárodních vztazích velice intuitivně. Podle Lepše je ale velkým Trumpovým úspěchem nejen daňová reforma, nýbrž i obsazování míst soudců, kam spolu s republikánskými senátory instaluje mladé konzervativce. Naopak potvrzení spolupráce s Ruskem by pro Američany bylo těžko snesitelné.

Dá se první rok Donalda Trumpa ve funkci hodnotit jako úspěšný?

Určitě to byl v mnoha ohledech úspěšný rok pro USA. Je třeba rozlišovat, co se děje Spojeným státům a jak se rok vyvíjel pro samotného Trumpa. Americké ekonomice se daří, nezaměstnanost klesla ke čtyřem procentům, důvěra spotřebitelů v ekonomiku je nebývale vysoká. To je důvod k optimismu.

O to víc v kontrastu stojí fakt, že popularita Donalda Trumpa je zhruba kolem 40 procent. To je nevalný výsledek v situaci, kdy by měl být velmi populárním prezidentem. Na zahraničněpolitické frontě se žádné výjimečné tragédie neděly, platí stále známé pořekadlo, že „je to všechno o ekonomice“, a Američané si při pohledu na svoji peněženku nemají na co stěžovat. Část z nich ale toto přičítá ještě Obamovi.

Trump má tvrdé jádro voličů, kteří jsou s prezidentem spokojení. Větší část Američanů se s ním ale nesmířila, naopak stojí v tvrdé opozici. Jemu se nedaří svoji podporu navyšovat, což ho frustruje. Vzhledem k jeho stylu ale není divu. Je takovým prezidentem, jaký tady ještě nebyl.

Co se Trumpovi první rok ve funkci podařilo? Byla to ona daňová reforma?

Samozřejmě. To je první věc, kterou bych zmínil. Řada republikánů měla a možná stále má otázky, do jaké míry je Trump republikánský prezident. Protože je to člověk, který se objevil z prostředí mimo americkou politiku. Nikdy nebyl ani v armádě, což jsou dva základní zdroje amerických prezidentů. Buď generálové jako Eisenhower nebo politici, nejčastěji guvernéři.

V řadě témat, třeba v oné daňové reformě se chová tak, že si republikáni nemají důvod na nic stěžovat. Reforma má přesně ten charakter, jaký by republikáni chtěli. Snižují se daně všem, snižují se daně korporacím. To je nepochybně úspěch. Navíc je tam skryt zárodek problému pro Obamovu zdravotnickou reformu – oblíbený terč republikánů i Donalda Trumpa. Zákon obsahuje konec pokuty pro lidi nemající zdravotní pojištění.

Naopak neúspěchem je, že se při většině v obou komorách Kongresu republikáni nedokázali dohodnout, jak zdravotnickou reformu zrušit a čím ji nahradit.

Ukázalo se na tom, že spolupráce mezi Kongresem a prezidentem nefunguje tak dobře, jak by se dalo čekat?

V USA daleko víc než tady platí, že stranická příslušnost neznamená dodržování stranické linie. Je to už v podstatě průběhu voleb. Vyhrajete demokratické, nebo republikánské, primárky, poté volby samotné. Všechny fungují jako senátní volby v Česku, ale jednokolové.

Zde, když se dostanete do Poslanecké sněmovny, jste vděční své straně, že vás na kandidátku dala a je jedno na jaké místo. Bez toho se do Sněmovny nedostanete. V USA tohle funguje jinak. Přihlásíte se do primárek, přemluvíte primární voliče, pak vyhrajete volby a strana je vděčná vám, že jste pro ni vybojoval místo. Takže jste v první řadě zavázán voličům, což vede k daleko větší nezávislosti.

Zvlášť v Senátu, kde je ta většina velice křehká (nyní mají republikáni v 100členné komoře 51 hlasů – pozn. redakce), jsou hrdé osobnosti. Řada z nich Trumpa nesnáší a Trump situaci podcenil. Je třeba, aby pracoval na přesvědčování problematických zákonodárců.

„Pokud Trumpa může něco vykolejit, je to vazba jeho kampaně a potenciálně přímo jeho osobně na Rusko. Na to jsou Američané velice citliví. Že by prezidentský kandidát spolupracoval s nepřátelskou velmocí na ovlivnění voleb, to je pro ně silná káva.“
Jakub Lepš, amerikanista, University of New York in Prague

Prvním rokem Trumpova prezidenství se táhla dvě hlavní témata – ruská kauza a vztah s KLDR. Zastavme se nejprve u toho prvního. V jaké fázi se vyšetřování nachází? Blíží se nějaký další posun?

Teď jsme opravdu na čistě spekulativním ledu. Zdá se, že speciálnímu vyšetřovateli Robertu Muellerovi se daří, aby z vyšetřování neunikaly informace. Na jednu stranu to může znamenat, že není nic, co by mohlo unikat. Na druhou, že je to dobrý tým, který si dává pozor, nastavil si mechanismy, má důvěru a nějaká „bomba“ přijde za hodinu, za den, za týden, za půl roku.

To, co víme, jsou vážné věci. Ale troufnu si říci, že to nejsou věci na úspěšný impeachment. Drtivá většina demokratů se také touto cestou teď nevydává. Nepochybně mají průzkumy veřejného mínění. Vypadalo by to jako snaha nevolebními způsoby zvrátit výsledek prezidentských voleb.

720p 360p
Rusko vs. USA

Zatím mají problémy lidé jako Paul Manafort nebo Michael Flynn. Nad Trumpem nějaký Damoklův meč visí, ale jestli začne klesat, nebo se zastaví nad jeho hlavou, protože se nic dalšího neobjeví, to je předčasné spekulovat. Pokud však Trumpa může něco vykolejit, je to vazba jeho kampaně a potenciálně přímo jeho osobně na Rusko. Na to jsou Američané velice citliví. Že by prezidentský kandidát spolupracoval s nepřátelskou velmocí na ovlivnění voleb, to je pro ně silná káva.

Víme, že nejde jen o politickou linii, ale že Muellerův tým prověřuje i finanční toky. Nemůže být pro Trumpa nebezpečnější, že se mu začnou hrabat ve starých zprávách? Ohledně svých financí také nebyl zrovna transparentní.

I to se může stát. A oni to dělají. Ale zase je to spekulace. Jakmile něco vyleze, bude to obrovský problém. Ale zatím nic nevylezlo. To, že je někde kouř nad lesem, neznamená, že je tam oheň. Kouře je dost, ale jestli tam hoří, nebo je to ranní mlha, to teprve uvidíme.

Pojďme ke KLDR. Jakkoli je ta linka vážná, nefunguje zároveň i jako krycí manévr před domácími problémy, kterým Trump čelí – například před zmíněnou ruskou kauzou nebo neúspěchy?

Trump je často frustrovaný, že se snaží utvářet agendu v médiích a něco mu to překryje. Jedním z předvolebních slibů bylo, že rozhýbe infrastrukturu. Budou se budovat mosty, silnice. Americká infrastruktura je objektivně ve špatném stavu a potřebuje investice. Nám tady v Praze spadnul most, to se tam občas také stane.

A Trump se rozhodne, že teď bude infrastrukturní týden. Jen co to oznámí, všechna média jsou plná ruské stopy, nebo že dostatečně neodsoudil Ku Klux Klan. Často si podřeže větev sám, že něco tweetne a média se chytnou tweetu.

Že by ale Severní Koreou odváděl pozornost, to nevím. Severní Korea opravdu problém je. Problém, se kterým si nevěděl rady Obama, Trump, ale koneckonců ani Rusko a Čína. Trump se zjevně neposunuje k řešení a troufnu si tvrdit, že tam z jeho strany není žádná promyšlená strategie ani taktika.

Jaké má vůbec americká administrativa možnosti?

Jsou dva přístupy. Jeden razí ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr obrany James Mattis, kteří jsou opatrnější. Herbert McMaster, poradce pro národní bezpečnost, je v oblasti zahraniční politiky větším jestřábem. Tillerson s Mattisem prosazují, že by se mělo jednat.

Jenže celá věc se zasekla, jelikož KLDR říká, že bude jednat, ale USA musí akceptovat, že Severní Korea je jaderná velmoc. USA zase tvrdí, že nejprve musí Severokorejci být ochotni se vzdát jaderného programu. Trump nevypadá jako člověk, který by ustupoval nátlaku. A svoji hrdost má i druhá strana.

Trump a další doufali, že přitlačí Čínu. Mysleli si, že Peking se bude obávat války a zatlačí zase na Korejce. Jenže se ukazuje, že Čína takové páky zřejmě nemá. USA teď viditelně nemají jasný plán a lidé jako Tillerson a Mattis se snaží získat čas a odrazovat Trumpa např. od nějakého preventivního úderu. Myslím, že Trump k tomu přistupuje značně intuitivně.

„Pro americkou stranu je výzvou zajistit, aby Severokorejci přišli k jednání. Ale není jednoduché najít způsob, jak to udělat, když se obě strany neshodnou na základní věci – co udělat se severokorejským jaderným programem.“
Jakub Lepš, amerikanista, University of New York in Prague

Neškodí Trump věci i svými výpady vůči Kim Čong-unovi? Na veřejnost pronikly stížnosti severokorejských diplomatů, že na straně KLDR by byla ochota jednat, ale pokud vidí urážlivý tweet o Kimovi, dotkne se jich a ochota je logicky menší.

V asijských zemích je daleko více rozšířena potřeba zachovat si tvář. Když člověk něco řekl, druhá strana mu musí pomoci si zachovat tvář. A spousta těchto věcí je proto těžko snesitelná. Zkušení američtí diplomaté to vědí, ale Trump není zkušený americký diplomat.

Myslím, že pro americkou stranu je výzvou zajistit, aby Severokorejci přišli k jednání. Ale není jednoduché najít způsob, jak to udělat, když se obě strany neshodnou na základní věci – co udělat se severokorejským jaderným programem.

Jak moc politika Donalda Trumpa škodí pozici USA jako světového hráče?

Americká pozice ve světě má dvě složky. Na úrovni vojenské síly k žádnému negativnímu posunu nepochybně nedošlo. Naopak by mohlo dojít k posílení americké armády, pokud Donald Trump dodrží slib, že do ní bude více investovat.

Ale pak je tu síla amerických myšlenek, americké kultury. Koncept „měkké síly“, který všichni chápou, že je důležitý. Chová se podle něj i Čína. A tady k oslabení došlo. Trump řekl, že se stáhne z mezinárodních dohod, kritizuje partnery. K oslabení došlo na pozici USA jako určitého kompasu, ke kterému se mezinárodní komunita např. v případě krizí obrací.

Trump situaci škodí i tím, že vysílá rozličné signály. Na jednu stranu kritizuje Čínu nebo Rusko, ale pak chválí ruského či kontroverzního filipínského prezidenta. Způsob, jakým vyvážel demokracii George Bush ml., který to dělal jak buldozerem, nefunguje. Ale USA by neměly rezignovat na myšlenku, že euroamerický systém liberální demokracie je dobrý systém a propagovat ho ve světě.

Zprvu se zdálo, že se rodí silné spojenectví mezi USA a Velkou Británií, která příští rok opustí Evropskou unii. Premiérka Theresa Mayová byla dokonce prvním zahraničním státníkem, kterého Trump uvítal v Bílém domě. Nyní už to tak optimisticky nevypadá. Co se změnilo?

Mezi Británií a USA dlouhá léta existuje speciální vztah. Zkušení politici na obou stranách Atlantiku si jeho cenu uvědomují. Proti Trumpovi byli především ti republikáni, kteří se pohybují v zahraniční politice. Dospěli k názoru, že Trump třeba vůbec nechápe poválečné uspořádání světa. Viz jeho vztah k NATO.

Trump jedná intuitivně. Zřejmě nemá pocit, že Velkou Británii potřebuje, ač si v jeden moment myslel, že se mu podaří uzavřít dobrou obchodní dohodu s Británií. Hlásal, že USA nepotřebují velké dohody typu TPP (Transpacifické partnerství), ale mohou vyjednávat bilaterálně. Domnívám se, že nyní má na starosti jiné věci, než se věnovat britsko-americkému vztahu.

Jak se Trumpovi daří prosazovat svoji vizi imigrační politiky, na které postavil značnou část kampaně? Ona pověstná zeď na hranicích s Mexikem třeba stále nestojí.

Kdyby byl normální kandidát, řekneme, že naprosto selhal v prosazování předvolebních slibů. Slíbil, že bude zeď na hranicích s Mexikem a Mexiko ji ještě zaplatí. Nikdo si ale samozřejmě nemyslel, že by k tomu mohlo dojít.

Už jen jeho rétorika a posílení hlídek na hranicích ale znamenají, že si může částečný úspěch odškrtnout. Některé věci takto fungují. Faktor, že USA nastavují části imigrantů nepřátelskou tvář, je důvodem, proč se mnoho lidí, kteří by se za Obamy pokusili vydat na cestu, rozhodne zůstat doma.

Mimochodem to samé platí o tom, jak křičel, že na firmy vyrábějící mimo USA uvalí cla. K ničemu zatím nedošlo, ale jen ty výroky přesvědčily několik společností, že raději otevřely továrnu v Americe než třeba v Mexiku.

„K velkým úspěchům Donalda Trumpa a republikánů patří obsazování pozic na soudech. To jsou desítky míst, která obsazují mladými soudci zastávajícími konzervativní hodnoty. A ti jsou tam doživotně. I kdyby Trump byl teoreticky zítra odvolán, tohle bude jeho dědictví.“
Jakub Lepš, amerikanista, University of New York in Prague

Jednou z největších Trumpových porážek byly nedávné doplňovací volby v Alabamě, kde prezident podporoval republikánského kandidáta Roye Moora. Čím si vysvětlujete, že si tradičně republikánský stát vybral demokratického senátora? Navzdory tomu, jak se mluví o hlubokém rozdělení americké společnosti.

Alabamský venkov je jiný svět, totálně antikosmopolitní. Lidé tam žijí názorově a hodnotově v Americe. Jsou tvrdými republikánskými voliči. O trochu lepší kandidát by tam musel vyhrát. Ale v situaci, kdy máte takhle špatného kandidáta, na něhož vylézají aféry typu sexuálního poměru s nezletilými děvčaty, a který na to navíc není schopný kredibilně odpovídat, demokraté se svým člověkem zabodovali. Podpora od Trumpa taky nebyla úplně prospěšná. Roy Moore už poté ani nedělal kampaň v podobě veřejných mítinků.

Myslím, že se tady nemluví o jednom důležitém tématu. K velkým úspěchům Donalda Trumpa a republikánů patří obsazování pozic na soudech. To jsou desítky míst, která obsazují mladými soudci zastávajícími konzervativní hodnoty. A ti jsou tam doživotně. I kdyby Trump byl teoreticky zítra odvolán, tohle bude jeho dědictví. Moc soudů utvářet, co se v Americe děje, je ohromná. Týká se potratů, práv gayů, chování společností.

Soudce schvaluje Senát. I proto vítězství v Alabamě samozřejmě nabilo demokraty optimismem, že by mohlo dojít ke změně. K letošním podzimním kongresovým volbám hledí s velkými nadějemi. Alabamu ale nelze přeceňovat. Byl to souboj konkrétních kandidátů.

Američané mají každopádně rádi období rozdělené vlády, kdy jedna strana neovládá Bílý dům, Senát i Sněmovnu. Velká část obyvatel USA jsou centristé a opak nahrává konzervativnější nebo naopak liberálnější politice.

Mohl sehrát roli i Steve Bannon, který uvrtal Trumpa do podpory Roye Moora? Jak ho Američané vnímají?

On ho navíc v té Alabamě uvrtal dvakrát. Nejprve Trumpem preferovaný kandidát prohrál v primárkách a Trump místo toho, aby řekl, že nyní radši bude mlčet, tak do toho šel s Moorem znovu a opět prohrál.

Zdá se, že Bannon nyní míří do zapomnění. Ale jinak je to opravdu kuriózní postava. Když to přeženu, byl svým způsobem námezdním pisálkem z alternativní pravice, který se dostal k Trumpovi a získal najednou přístup na porady Výboru pro národní bezpečnost. Ale jak rychle vylétl, tak rychle přišel pád poté, co si otevřel ústa ohledně Trumpa pro knihu Fire and Fury.

Na Fire and Fury je mimochodem kromě Bannonových výroků zajímavá ještě jedna věc. Autor Michael Wolff, který není neznámou osobou, se dostal bez omezení do západního křídla Bílého domu. O čem to svědčí?

Je verze Bílého domu, že si to vymyslel a nikam se příliš nedostal. Ale já si vybavuji, že na CNN moderátorka zpovídala novináře, kteří říkali, že ho tam viděli. Očividně někdo něco podcenil. Teď si mohou trhat vlasy. Nevím, jestli si mysleli, že napíše, jak je to tam super. Nevím, proč se domnívali, že novinář, který nepracuje zrovna korektními metodami, by nyní zrovna teď psal, jaký je Trump pašák.

Také to může být věc nedohody uvnitř Bílého domu. Levá ruka si myslí, že má věci pod kontrolou pravá a opačně. Nakonec je nemá pod kontrolou nikdo. Trump ve svých firmách i v Bílém domě pracuje chaoticky.

Co bude pro Trumpa znamenat, pokud demokraté skutečně ve volbách získají většinu v Kongresu?

Trump zcela lživě tvrdí, že je nejúspěšnější prezident co do objemu schválené legislativy. To je nesmysl. On má minimální legislativní úspěchy. Desítky zákonů, které podepsal, spočívají např. v tom, že je po někom pojmenovaná budova. S výjimkou daňového zákona mu neprošlo skoro nic.

Kdyby demokraté ovládli jednu komoru Kongresu, mohl by to pro něj být problém. Víme, že tento daňový zákon by zcela jistě neprošel. Na druhou stranu prezident má velký manévrovací prostor vládnout pomocí prezidentských dekretů. Ty ale může nový šéf Bílého domu jedním podpisem zrušit, což u zákonů nejde. Trumpa to neparalyzuje, ale jeho situaci to ztíží. A samozřejmě má to i symbolickou hodnotu v podobě republikánské porážky a snížení šance na znovuzvolení.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1