Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump za pár hodin získá klíč k atomovým bombám. Co je v tajemném kufříku?

Trump za pár hodin získá klíč k atomovým bombám. Co je v tajemném kufříku?

Donald Trump zdědí za několik hodin nejen Oválnou pracovnu ale taky prezidentskou nouzovou brašnu. Dvacetikilový kufřík obsahuje klíč k nejničivějším zbraním světa. Červené tlačítko ke spuštění útoku byste v něm hledali marně, uvnitř se skrývají kódy potřebné k vypuštění jaderného arzenálu.

Odcházející prezident Barack Obama přijde na páteční inauguraci v doprovodu zástupce či zástupkyně armády a v tichosti předá zavazadlo zástupcům Trumpova týmu. Jaderný kufřík bude od té chvíle prezidenta stále následovat. Umožní mu i v případě, že by byl stovky kilometrů od Bílého domu, aktivovat hrozivou sílu. Trump v kufříku najde černou knížku se seznamem kódů potřebných k aktivaci ničivých zbraní a autentizační kartu, díky které ověří svou totožnost.

V kufříku se nachází taky seznam úkrytů a příručka, jak obsluhovat nouzové vysílání, prostřednictvím kterého by Trump mohl v případě jaderné války (nebo jiné krize) komunikovat s občany. „Obsahuje zařízení a rozhodovací dokumenty, díky kterým může udělat prezident rychlá rozhodnutí,“ řekl kdysi Pete Metzger, bývalý strážce „prezidentské nouzové brašny“, který pracoval pro prezidenta Ronalda Reagana.

Když se prezident rozhodne použít jadernou zbraň, dva vojenští důstojníci mají povinnost ze zákona uposlechnout rozkaz. Prezidentův příkaz na druhou stranu nikdo schválit nemusí.

„Prezident má nejvyšší moc rozhodnout o tom, zda použije jaderné zbraně,“ řekl Kingston Reif z Asociace kontroly zbraní. Proto se mnozí ptají, zda klíč ke zničení takřka celé planety je v rukou temperamentního Američana, v bezpečí. Donald Trump v minulosti řekl několik provokativních poznámek ohledně jaderných zbraní. Později ale svá slova mírnil, a dokonce prohlásil, že by byl ten poslední, kdo by použití jaderných zbraní schválil.

V případě, že padne rozhodnutí o využití jaderného arzenálu, nefunguje žádný princip brzd a protivah. Teoreticky se proti němu může postavit ministr obrany v případě, že pochybuje o prezidentově duševním zdraví, znamenalo by to ale fakticky vojenskou vzpouru, píše BBC.

Dalším článkem, který má určitou moc rozhodnutí zvrátit, je viceprezident. Ten může prohlásit prezidenta za duševně chorého, k tomu ale potřebuje souhlas většiny kabinetu.

Jaderný arzenál je bohatý, prezident musí reagovat během několika minut

USA a Rusko mají dostatek jaderných zbraní k vyvolání globální katastrofy. Zhruba 90 procent jaderného arzenálu světa vlastní právě tyto dvě velmoci.

Podle údajů ze září 2016 mělo Rusko 1796 jaderných hlavic, některé jako interkontinentální balistické střely, jiné v ponorkách a ve strategických bombardérech. Vladimír Putin nedávno nařídil investovat miliardy rublů do vylepšení jaderných střel.

Spojené státy měli v září loňského roku 1367 strategických jaderných hlavic. Podobně jako v  Rusko jsou v podzemí, na ponorkách a na leteckých základnách, kde mohou být snadno naloženy na bombardéry.

Ostatní země jsou na tom podstatně hůř. Velká Británie má zhruba 120 hlavic, třetinu na moři.

Čas doletu střely mezi Ruskem a Spojenými státy je zhruba kolem půl hodiny (v závislosti na poloze cíle). Dramaticky se sníží, pokud je střela odpálena z lodi.

Navzdory mimořádným pravomocem prezidenta je vysoce pravděpodobné, že případnému rozhodnutí by předcházela série analýz a porad na nejvyšší úrovni. Hlavním efektem jaderných zbraní je navíc jejich odstrašující potenciál, všechny jaderné velmoci jsou si vědomy, že skutečné použití zbraně je risk hraničící se sebevraždou.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744