Články odjinud

Trumpova lichá diplomacie. Zve Írán k jednacímu stolu, vybral si ale špatného muže

Trumpova lichá diplomacie. Zve Írán k jednacímu stolu, vybral si ale špatného muže

Americký prezident Donald Trump znovu suverénně překvapil svět. V pondělí nečekaně oznámil, že je připravený bez jakýchkoli předběžných podmínek jednat s Íránem. S tím Íránem, kterému ještě před pár dny hrozil odvětou, jakou podle jeho slov zažil málokdo. Návrh se nesetkal s nadšením. A i kdyby, případné setkání s íránským prezidentem těžko něco změní. Hasan Rúhání ve specifickém mocenském systému Íránu nemá rozhodující slovo.

Je to další bezchybná ukázka Trumpovy osobité diplomacie. Prezident USA v květnu jednostranně vypověděl složitě dojednávanou mezinárodní dohodu o omezení íránského jaderného programu a jeho vláda si stanovila 12 podmínek, za kterých je ochotna s Teheránem jednat. Zahájil tak období vyhrocené rétoriky z obou stran. Nyní prý už nic takového neplatí. „Setkám se s nimi, pokud se budou chtít potkat,“ prohlásil Trump s tím, že s Rúháním bude jednat bez „jakýchkoliv předběžných podmínek“.

Trump přitom zdánlivě slevil z vysokých požadavků. Po květnovém vypovězení dohody jeho administrativa žádala, aby Teherán úplně zastavil svůj jaderný a raketový program a omezil svůj vliv na Blízkém východě. Nyní je všechno jinak, jen není jasné, jak.

Jen pár hodin po Trumpově výzvě k jednání s Íránem americký ministr zahraničí Mike Pompeo prohlásil v rozhovoru pro televizní stanici CNBC, že Teherán by měl před diskuzí s Trumpem „změnit chování ke svému vlastnímu lidu a uznat, že má smysl uzavřít (novou) jadernou dohodu.“ Nezní to sice tak tvrdě jako původní 12 amerických podmínek, ale stále je to pro Teherán nepřijatelné. To ostatně Trumpovi vzkázal přes agenturu Reuters i Rúháního poradce Hamíd Abútálebí. Podmínkou jednání je podle něj  „respektování práv íránského národa, méně nepřátelství a návrat k (původní) jaderné dohodě.“ Teherán, který sám sebe chápe jako regionální velmoc, se pochopitelně odmítá vzdát svého vlivu na Blízkém východě a v neposlední řadě i svého jaderného programu.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

Íránský prezident Rúhání dokonce nedávno pohrozil, že pokud uvalí Spojené státy na Írán ekonomické sankce, jak to plánují, může zablokovat vstup do Perského zálivu. Hormuzským průlivem tam prochází podle letošních údajů zhruba 40 procent světového námořního obchodu s ropou a jeho blokáda by výrazně zvýšila ceny na celém světě.

Mezi íránskými politiky Trumpova nabídka obecně nevyvolala nadšení, mimo jiné proto, že by usednutí k jednacímu stolu chápali jako ponížení a mnozí USA nevěří. Navíc, i kdyby Rúhání chtěl USA ustoupit, nemůže sám s Trumpem vyjednat smír. V íránském teokratickém režimu má totiž rozhodující slovo nikoliv prezident či jeho ministr zahraničí (Mohammad Džavád Zaríf), ale nejvyšší íránský vůdce, ájatolláh Alí Chameneí.

Íránská politika

Chameneí rozhoduje v Íránu o všem důležitém včetně velkých zbrojních programů a zahraniční politiky. Setkání Trumpa s Rúháním by tak nemělo takový efekt, jaký údajně podle Trumpa měly letošní schůzky se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem v Singapuru a ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Helsinkách. Trump by nemohl říci, že se s Rúháním dohodl na změně íránské politiky, protože o tom zkrátka rozhoduje Chameneí.

Nejvyšší vůdce se přitom s Trumpem setkat nechce a nehodlá ho tak učinit za „sobě rovného“. Výsledkem Trumpovy nabídky je tak zatím jen to, že znejistil americké spojence na Blízkém východě v čele se Saúdskou Arábií, které jako rivaly Íránu dosud podporoval. Je to prostě ukázka Trumpovy strategie „nemám žádné nepřátele ani přátele“, popisuje to v listu The Financial Times Thomas Wright, expert na zahraniční politiku z amerického think-tanku Brookings Institution.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud