Tulipánová mánie. Krize, která nás straší dodnes, se v podstatě nikdy nestala | info.cz

Články odjinud

Tulipánová mánie. Krize, která nás straší dodnes, se v podstatě nikdy nestala

Tulipánová mánie. Krize, která nás straší dodnes, se v podstatě nikdy nestala
 

Možná si ještě pamatujete na vcelku nedávný raketový růst kryptoměny bitcoin, který sváděl mimo jiné ke srovnání s takzvanou tulipánovou mánií, jež se odehrála v polovině 17. století v Nizozemsku. Zkazky o lidech, kteří přišli o dům, protože podlehli mámení tulipánových cibulek, a po prasknutí bubliny se raději utopili v amsterdamském kanálu, zaplnily mnohá světová média. S odstupem času se ovšem ukazuje, že to kdysi všechno bylo trochu jinak.

Při skládání celé mozaiky je třeba si uvědomit, že Nizozemsko v 17. století bylo světovou velmocí s vysokou koncentrací bohatých lidí. Bylo to způsobeno zejména tím, že Nizozemci v podstatě jako první v příslušné éře pochopili kouzlo bankovních úvěrů a finančních trhů. To jim umožnilo vyrůst ve světovou velmoc a velmi rychle zbohatnout. Následující vývoj se tedy odehrává v zemi, kde je finanční gramotnost výrazně vyšší než ve zbytku světa, což hraje důležitou roli.

Samotný příběh tulipánu, který byl do té doby v Evropě neznámý, začíná v polovině 16. století v Otomanské říši. Tehdejší turecký sultán poslal do Vídně zásilku tulipánových cibulek a celou řadu do té doby exotické zeleniny a ovoce. Květina s výraznou barvou získala poměrně brzy širokou oblibu mezi bohatou společností, často mezi lidmi s citem pro umění. Pokud měl někdo dost peněz a investoval do umění, bylo dost pravděpodobné, že kupuje i tulipány.

Skutečný boom tulipány v Evropě zažily po roce 1593, kdy se nizozemskému botanikovi podařilo vyšlechtit odolnější odrůdu. Samotné tulipány v evropských podmínkách kvetou od dubna do května po zhruba jeden týden. Od června do září je možné cibulky ze země vyndat. To je také doba, v níž se v Nizozemsku odehrávala většina obchodů s tulipány. Po zbytek roku bylo možné nakoupit v podstatě obdobu dnešních „futures“, tedy kontrakt, který vám dává právo nakoupit v budoucnu komoditu za určitou cenu, v tomto případě tulipány.

Se zvyšující se poptávkou rostly logicky i ceny tulipánových cibulek, spekulace na trhu ovšem byly zakázané (byť tento zákaz nebyl vynutitelný). To se změnilo v roce 1634, kdy na trh vstoupili Francouzi, jimž doma prudce rostla poptávka. V předtuše raketového růstu cen na trh vtrhli také spekulanti, kteří ovšem kvůli zmíněnému zákazu veškerý obchod uskutečňovali mimo samotnou burzu. Prodávali přitom jenom pomyslné „futures“. Žádné cibulky svého majitele ve skutečnosti „fyzicky“ neměnily a v budoucnosti už také nezměnily.

Seriál Světové krize

Bublina praskla v roce 1637, kdy se na trhu v nizozemském Haarlemu neobjevili na místní burze žádní zájemci o tulipány. To bylo nejspíš způsobeno tím, že ve městě propukla epidemie moru, ale i tak bublina definitivně splaskla. A právě tady začíná mýtus, který podpořil i raketový růst bitcoinu. Zprávy o tragédii, kterou bublina způsobila, jsou zřejmě značně přehnané. Může za ně skotský novinář Charles Mackay, který v roce 1841 vydal knihu, jež popisuje hned několik davových šílenství včetně tulipánového. Problém je, že Mackay vyprávění značně přehnal, dosud přitom z jeho díla mnozí vychází. Skotský novinář předpokládá, že zájemci o tulipány se chovali totálně iracionálně, skutečnost ale byla přesně opačná.

Ekonom Deutsche Bank Peter Garber už na přelomu 90. let 20. století popsal, že chování Nizozemců a dalších bylo naprosto racionální a dopady prasknutí bubliny byly velmi omezené. Morem byl tehdy zasažen nejen Haarlem, ale po řadu let i Amsterdam. Lidé tak získali odvahu k rizikovějším investicím, protože za prvé nabyli majetek od svých zemřelých příbuzných a za druhé si nemohli být jisti, že v nejbližší době sami nezemřou na smrtící chorobu. Gambling byl v té době rovněž zakázaný a pokud si někdo chtěl zariskovat, nabízelo se mu obrátit se právě na černý trh s tulipány, který vyrostl paralelně vedle burzy. Takových lidí zase nebylo tolik a pád cen tulipánů měl fatální dopady na pár desítek z nich.

Ještě trochu jiné vysvětlení pak nabízí ekonom Earl Thompson. Výše zmíněné „futures“ představovaly pro investory cestu, jak nakoupit budoucí dodávky tulipánových cibulek, ale tehdejší regulace také umožňovala od těchto kontraktů odstoupit za cenu směšně malé sankce. Riziko tak nesl především ten, kdo nabízel, a nikoliv investor. Ve chvíli, kdy bublina praskla, pocítili to zejména prodejci a těch zase nebylo tolik.

Historička Anne Goldgarová nalezla v záznamech pouze 37 lidí, kteří za tulipány zaplatili více než 400 guldenů, což odpovídalo tehdejšímu ročnímu platu. Dům v Amsterdamu v první polovině 17. století stál zhruba 5000 guldenů. Ne že by nikdo takovou cenu za některé odrůdy tulipánů nezaplatil, ale byla to skutečně velká rarita.

Goldgarová dodává, že bylo poměrně běžné, že se lidé vrhali do amsterdamských kanálů, aby si vzali život, nicméně tak nečinili kvůli tulipánům. To už je jen Mackayova konstrukce, kterou si zjevně kompletně vymyslel. Paradoxní je, že tento skotský novinář sám zbankrotoval v roce 1840, kdy v Británii praskla takzvaná železniční bublina, kterou někteří považují za největší technologickou bublinu v historii.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud