Turecko selhalo a nezabránilo nástupu islamistů v Sýrii k moci, teď lidé nemají kam utéct | info.cz

Články odjinud

Turecko selhalo a nezabránilo nástupu islamistů v Sýrii k moci, teď lidé nemají kam utéct

Koncem dubna začal syrský režim za podpory Ruska bombardovat poslední oblasti pod kontrolou rebelů, tři miliony Syřanů v provincii Idlíb se tak ocitají v ohrožení a desítky z nich už přišly o život. Podle Tomáše Kociana, regionálního ředitele pro Blízký východ z organizace Člověk v tísni, tak hrozí rozpoutání další humanitární katastrofy. Lidé totiž nemají kam utéct. „Turecko uzavřelo své hranice – stojí zde velká betonová zeď a lidé nemají možnost utíkat na turecké území jako v letech 2013 až 2016. Jsou zde proto uzavření. Přesouvat se mohou jen do oblasti mezi Eufratem a Afrínem, kde je ale už teď poměrně hodně lidí,“ říká Kocian v rozhovoru pro INFO.CZ. Jak probíhá pomoc humanitárních organizací v regionech zmítaných novým násilím? A dočká se Sýrie míru?

Situace v syrských provinciích Idlíb a Hamá se začíná znovu vyhrocovat. Od konce dubna zde syrská armáda prezidenta Bašára Asada za podpory Ruska provádí nálety na pozice rebelů, podle organizace SOHR si přitom útoky ze vzduchu od 30. dubna vyžádaly přes 360 obětí a víc než 150 tisíc lidí muselo opustit své domovy. Jaká je nyní situace na místě?

Ruské a syrské útoky se soustředí především do oblasti jihozápadního Idlibu. Velká část měst a vesnic jsou bombardovány letectvem, armáda postupuje a zabrala několik vesnic. Územní zisky zatím nejsou nijak výrazné, nicméně v blízké budoucnosti lze očekávat, že intenzivní bombardování bude pokračovat a vládní síly se následně pokusí o pozemní ofenzivu, aby tak kus po kusu ukrajovaly území ovládané islamistickou skupinou Haját Tahrír aš-Šám.

Jak se poslední vývoj odráží na situaci civilistů v těchto provinciích?

Jak jste sama řekla, velká část civilistů odsud zmizela. Asi 150 tisíc lidí se stáhlo do bezpečnějších oblastí na severu, které momentálně nejsou cílem útoků a bombardování. Důsledkem toho je, že se koncentrace utečenců na místě neustále zvyšuje. Někteří z nich dále pokračují do Turky ovládaných oblastí mezi městy Azaz a Džarabulus – koridor, který vydobyli na Islámském státu – a také do oblasti Afrínu, kterou Turecko obsadilo relativně nedávno a vyhnalo z něj velkou část kurdské populace. Na těchto územích je zatím relativně bezpečno.

Bombardování probíhá v regionu, který by ale měl být chráněn před útoky sil Bašára Asada rusko-tureckou dohodou. Jak si tedy aktuální eskalaci násilí vysvětlit?

Rusko-turecká dohoda byla součástí takzvaných astanských dohod podepsaných v září minulého roku. Tehdy byla vytvořena demilitarizovaná zóna, kde jsou Turci garanty příměří, nicméně součástí této dohody byl závazek Ankary, že radikální islamisté z Idlíbu zmizí, respektive budou potlačeni. Stal se ale pravý opak.

Do jaké míry v tom má Turecko prsty, nechci spekulovat, ale v lednu tohoto roku Haját Tharír aš-šám po krátkých bojích s dalšími opozičními skupinami přebral kontrolu nad Idlíbem – v některých částech sice ne vojenskou, ale politickou ano. Jde o takzvanou „vládu národní spásy“, která je přímo řízená skupinou Tahrír aš-šám. Bylo poměrně zřejmé, že této situace Rusko, Damašek i Írán využije k další eskalaci násilí. Protože Turecko nesplnilo část dohody a došlo k tomu, že jsou radikální islamisti u moci v ještě větší míře než před dohodami, jsou současné útoky „legitimizované“ – zdůrazňuji, že to je v uvozovkách. Do jaké míry má Turecko možnost se islamistů zbavit nebo má vliv na to, co se děje, je ale opravdu předmětem spekulací.

Kdo kontroluje Sýrii?Kdo kontroluje Sýrii?autor: INFO.CZ

Dá se odhadnout, jak se bude situace v nejbližší době vyvíjet? 

To je v případě Sýrie věštění z křišťálové koule. Je tam velké množství aktérů a situace velice nepřehledná. Nicméně se dá předpokládat, a že Damašek za podpory Ruska a Íránu dosáhne určitých územních zisků – nevím, jak velké budou, ale troufám si říct, že celý Idlíb v současnosti neobsadí. Poté dojde k jednání a boje se díky tomu na chvíli přeruší. V dlouhodobém časovém horizontu Damašek jasně deklaruje, že chce mít kontrolu nad větší částí Idlíbu, takže je spíše otázka času, jestli to budou dva měsíce, půlrok nebo rok, kdy kontrolu nad velkou částí Idlíbu bude mít. Velmi pravděpodobně však opět nedobude úplně celou provincii a část zůstane pod patronátem Turecka. Ale to je už opravdu spekulace a berte to s rezervou.

Pro civilisty to samozřejmě znamená velký problém, protože Turecko uzavřelo své hranice – stojí zde velká betonová zeď a lidé nemají možnost utíkat na turecké území jako v letech 2013 až 2016. Jsou zde proto uzavření. Přesouvat se mohou jen do oblasti mezi Eufratem a Afrínem, kde je ale už teď poměrně hodně lidí.

Pro představu Idlíb měl před válkou zhruba milion a půl obyvatel, teď je tam ale nacpáno kolem tří milionů lidí a to jsou velmi konzervativní odhady. Velká část z nich pochází z oblastí, kde předtím opozice prohrála. Lidé následně utekli do Idlíbu, který byl jedním z posledních míst, kde se mohli ukrýt před režimem. Nepředpokládám tedy, že by tito lidé přešli zpátky přes frontovou linii a vrátili se do oblastí kontrolovaných Damaškem. Spíš dojde k velké koncentraci civilistů, velkému navýšení potřeb těchto lidí a situace zde nebude jednoduchá.

Zůstanou tedy zamčeni v tomto regionu bez možnosti utéct?

Možnost, že se stanou uprchlíky – tedy těmi, kteří překročí hranice, a ne vnitřně vysídlenými osobami – je velmi limitovaná. Možná v případě velké humanitární katastrofy by Turci otevřeli koridor, ale podle toho, co víme, o tom zatím neuvažují.

Může tedy současná ofenziva vyvolat další humanitární katastrofu?

Určitě. Pokud se zkoncentruje velké množství lidí do oblasti, jejíž absorpční kapacity jsou už tak přeplněny, lidé nebudou mít kde bydlet, velmi pravděpodobně nebudou mít práci a budou plně odkázáni na humanitární pomoc. To je něco, co se v Idlíbu děje už několik let a pokud se bezpečná oblast zmenší a koncentrace lidí zvýší, dosavadní problémy se jen prohloubí.

Jak velký prostor mají humanitární organizace k tomu, aby mohly lidem na místě pomáhat?

V zásadě jsou dvě možnosti. Jedna je relativně funkční – to je takzvaná cross-border assistance, neboli přeshraniční pomoc, která proudí přes tureckou hranici ze severu. Odtud v Sýrii pomáhá řada organizací. Pak ale existuje další mechanismus, kterému v naší hantýrce říkáme cross-line, což znamená, že jsou dodávky posílány v režimní části přes bojovou linii. Tyto možnosti jsou ale velmi omezené a v době bojů prakticky nefunkční. Dokáže zde fungovat syrský Červený půlměsíc nebo agentury OSN, nicméně dohled nad pomocí a její distribucí jsou výrazně menší než v případě té přeshraniční spolupráce, kdy organizace typu Člověka v tísni mají na místě týmy, které pracují rychle, mají zkušenosti a jsou akceptovány místními a těmi, kdo v těchto oblastech vládnou.

Musím ale zdůraznit, že práce v Idlíbu není vůbec jednoduchá. My jsme samozřejmě nestranní, nepracujeme v Idlíbu za podpory opozice natož s Haját Tharír aš-šám – to jsou islámští radikálové, se kterými nechceme mít a nemáme nic společného. O způsobech, jak dodávat zboží, musíme bohužel vyjednávat, protože ti co vládnou, to samozřejmě chtějí ovlivňovat. Ve spolupráci s agenturou OSN pro koordinaci humanitárních aktivit proto mnohdy vyjednáváme přístup do oblastí tak, aby nezasahovali do humanitární pomoci. Snažíme si vyjednat prostor a není to vůbec jednoduché, protože humanitární pomoc je samozřejmě předmětem spousty zájmů a snah o kontrolu naší práce.  

Člověk v Tísni tedy operuje i v zasažených oblastech. Jak aktuální eskalace dopadá na vaší práci a projekty dlouhodobějšího charakteru?

Některé projekty jsme v určitých zónách konfliktu museli pozastavit. Máme tam například pekárny, dodáváme chleba nebo potravinové lístky, to jsme ale z důvodu bezpečnosti našich zaměstnanců museli přerušit. Velká část civilního obyvatelstva z těchto oblastí zmizela, tím pádem je relevance naší pomoci samozřejmě menší, proto koncentrujeme pomoc spíš do oblastí, kam lidé nově přijíždějí. V případě, že jsou na cestě a utíkají ze svých domovů, snažíme se jim pomáhat okamžitě – to znamená, že od nás lidé dostávají potravinové balíčky. Ty obsahují speciální set potravin, které se nemusí vařit a dají se konzumovat hned, jako jsou konzervy nebo suchary. Dostanou také finanční nebo materiální pomoc, například matrace, deky a další věci pro vybavení domácnosti.

Kde ještě organizace Člověk v tísni v Sýrii působí?

V oblastech, kde je to potřeba a kde nám to bylo dovoleno. Dlouhodobě jsme vyjednávali s Damaškem, abychom mohli působit i v oblastech kontrolovaných vládou, protože víme, že tam ty potřeby jsou. Bohužel nám k tomu ale nikdy nebylo uděleno povolení. Takže na územích ovládaných vládou nepracujeme, ale jinak působíme všude. 

Dá se říct nějak obecně, co lidé v Sýrii potřebují nejvíc?

Naprosto jednoznačně – potřebují konec války, bezpečnost a mír. To je samozřejmě to nejpodstatnější, v současné době to je ale bohužel jen hypotetická záležitost, protože válka – jak vidíme – pokračuje. My dlouhodobě říkáme, že mediální obraz o tom, že válka v Sýrii před půlrokem skončila a po porážce Islámského státu je klid, není pravdivý. Říkali jsme, že tu je tu Idlíb a řada dalších potenciálně konfliktních oblastí.

Nicméně to, co zejména lidé na útěku potřebují, jsou potraviny, mít kam složit hlavu a přístup ke službám jako zdravotnictví nebo školství. Je potřeba si uvědomit, že v Sýrii se nachází 6,2 milionu vnitřně přesídlených osob, což je víc než třetina obyvatel. To jsou lidi momentálně bez možnosti návratu. Často se bojí, že budou odvedeni do armády – oficiálně na rok a půl, ale v zásadě na pět až šest let. Bojí se přechodu přes checkpointy, kde vojáci vybírají poplatky a v případě, že lidé nemají peníze, mohou zmizet. Bezpečnost lidí, kteří nějakou dobu pobývali v oblastech mimo kontrolu vlády, je obecně velkým otazníkem, protože se stává, že tito lidé prostě zmizí. Režim jde ostře proti všem odpůrcům a to je také důvod, proč návraty probíhají v tak malých počtech.

Pokud jde o to, co lidé potřebují, liší se to oblast od oblasti. Jsou místa, kde boje byly intenzivní – jako Homs, Rakká, východní Aleppo, Derezor – a kde je velice poničená infrastruktura. Lidé tu nemají střechu nad hlavou, pitnou vodu, dostatek jídla, pracovní příležitosti. Nemají v zásadě nic. Tady hovoříme o komplexní humanitární krizi, kde je potřeb celá spousta.

Dá se za současné situace, kdy je země takto rozložená, doufat v to, že se podaří zajistit, aby se tu lidé mohli opět cítit bezpečně?

Určitě, bude to ale běh na dlouhou trať. Každý konflikt jednou skončí a nějakým způsobem se urovná. V případě Sýrie to nebude jednoduché, protože společnost je na sektářské rovině velice rozdělená a tyto příkopy jsou opravdu hluboké. Bude trvat hodně dlouho, než si lidé začnou zase důvěřovat. Nicméně je třeba říct, že před válkou byla tamní společnost relativně otevřená.

Nejprve tedy musí vzniknout politická dohoda, která by však měla být spíš na úrovni mezinárodního společenství než uvnitř Sýrie, protože tam není moc aktérů, kteří by se mezi sebou mohli dohadovat o řešení. Opozice v zásadě nenabízí perspektivu, protože pokud se podíváme na současnou opozici, v Idlíbu jsou to opravdu militantní islámští radikálové a skupiny, které dominují na územích pod kontrolou Turecka, nejsou ideologicky o moc jiné.

Neznamená to ale, že by lidé, kteří obývají tyto oblasti, ultrakonzervativní složky podporovali. Existují výzkumy, podle kterých víc než 70 procent obyvatel Idlíbu vládu Haját Tharír aš-šám nepodporuje. Většina obyvatel se v průzkumu vyjádřila tak, že ideologie těchto radikálních uskupení je v rozporu s myšlenkami revoluce z roku 2011. Je vidět, že u lidí panuje veliké rozčarování, zklamání a můžeme zde často slyšet: „Ukradli nám naší revoluci“.

Lidé se tedy bojí vrátit zpět a bude trvat hodně dlouho, než se rány zacelí. Pokud jde o škody na infrastruktuře, které jsou vyčísleny na desítky miliard dolarů, věřím, že se podaří je za pár let nebo desítek let opravit, ale zacelit rány ve společnosti bude trvat déle.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Game of Thrones s08e03 - shrnutí 3. dílu

Game of Thrones s08e04 - shrnutí 4. dílu

Články odjinud