Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

U hranic Sýrie čekají stovky bývalých členů IS, kteří chtějí utéct. Zpravodajské služby bijí na poplach

U hranic Sýrie čekají stovky bývalých členů IS, kteří chtějí utéct. Zpravodajské služby bijí na poplach

Islámskému státu dochází dech a v Sýrii a Iráku postupně přichází o poslední území. S rozkladem chalífátu se však u syrsko-tureckých hranic hromadí stovky bývalých členů této teroristické organizace, kteří doufají, že se jim podaří dostat zpět do svých domovských zemí v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Zpravodajské služby celého světa jsou proto ve střehu. Stovky bývalých členů Islámského státu s rodinami, kteří se snaží dostat ze Sýrie pryč, totiž tajné služby považují za hrozbu a vidí jen omezené šance na to, že se podaří začlenit bývalé radikály zpět do společnosti.  

Jak píše britský deník The Guardian, v posledních týdnech se už desítkám odpadlíků takzvaného Islámského státu podařilo přísně střeženou tureckou hranici překročit. Mezi nimi jsou i čtyři bývalí radikálové ze Saúdské Arábie, kteří se dostali na jih Turecka začátkem září. Za nebezpečnou cestu kolem pohraniční stráže pašerákům zaplatili 2000 dolarů.

Další bojovníci saúdskoarabského původu na cestu teprve čekají. Jak jeden z nich řekl Guardianu, asi 300 bývalých členů samozvaného Islámského státu, z nichž mnozí pocházejí právě ze Saúdské Arábie, vytvořilo severně od syrského města Idlíb komunitu ovládanou teroristy z Džabat an-Nusrá – džihádistické skupiny napojené na Al Káidu.

„Většina z nich chce odejít, jako já,“ říká 26letý Saúd, který si říká Abu Saad. Jak se svěřil Guardianu, pokud bude návrat do domovské země znamenat odnětí svobody, do Saúdské Arábie se nevrátí. „Rehabilitační program? Možná,“ nevylučuje Abu Saad, že by byl ochoten snažit se vrátit do společnosti díky nápravnému programu. Saúdská Arábie má pro nápravu teroristů dokonce luxusní centrum, o jeho smysluplnosti ale mnozí pochybují.

Do Sýrie se Abu Saad dostal v roce 2012, aby se připojil ke skupině dalších zahraničních bojovníků a „pomohl tak syrskému lidu“. Později však jeho skupina přísahala věrnost Islámskému státu, což ho zklamalo. „Nebylo to to, co jsem očekával,“ říká. K Islámskému státu se přidat nechtěl, vzdorovat ale nešlo.

„Neviděl jsem u nich spravedlnost. Viděl jsem krutost. Ale jak jsem mohl nesouhlasit? Byl tam taková hierarchie. Každý má svého šéfa, ze kterého je vystrašený,“ říká Abu Saad s tím, že na vrcholku pyramidy Islámského státu stál chalífa Abu Bakr Bagdádí. „Byla to nejvyšší autorita a nikdo se s ním nemohl hádat o náboženském právu. Pokud jste se zkusili vzepřít, ocitli jste se v nebezpečí,“ dodává bývalý bojovník Islámského státu, který doufá, že se domů brzy dostane.

„V Idlíbu je asi 300 lidí, kteří chtějí utéct. Mnoho z nich jsou Saúdové. Někteří chtějí naposledy vidět své rodiny a říkají, že přijmou vše, co je čeká. Nevím o nikom z nich, kdo věří v Islámský stát. Všichni z nějakého důvodu utekli,“ vysvětlil pro Guardian Abu Saad.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744