ANALÝZA DANIELA KOŠTOVALA | Premiér Andrej Babiš, jako druhý český premiér po Mirku Topolánkovi, navštívil Ukrajinu. Podpořil její územní celistvost a odsoudil odtržení Krymu Ruskem jako nepřijatelné porušení mezinárodního práva. Ukrajina zároveň stále čelí agresi Moskvy pod pláštíkem separatistického hnutí na Donbase a zaslouží si více než jen rétorickou podporu. Její nezávislost přímo souvisí s naší bezpečnou budoucností. Měli bychom ji podpořit i darováním a prodejem českých zbraní, jako jsme podpořili Izrael v roce 1948.
V případě anexe Krymu dosáhlo Rusko zcela bezezbytku svého cíle včetně neutralizace jakékoli reakce Kyjeva či Západu. Šlo přitom o první porušení mezinárodního práva po druhé světové válce v Evropě ve smyslu připojení území cizího státu vojenskou silou. Jak je možné, že se tak hladce a dosud beztrestně stalo ve 21. století? Nás v Česku to musí zajímat o to více, že máme svoji bolestnou zkušenost s odtržením Sudet a zničením Československa v roce 1938.
V roce 2013 Rusko oznámilo světu novou generaci válčení
Náčelník generálního štábu ozbrojených sil RF generál Gerasimov publikoval 27. 2. 2013 v časopisu Vojeno-promyšlennyj Kurier článek „Hodnota vědy je v předvídavosti“. V něm formuloval nový způsob válčení, který mj. charakterizuje stírání hranice mezi mírem a válkou – díky tomu, že součástí soustředěného konání států jsou informační, kybernetické, diplomatické či ekonomické nástroje, jež spolu s vojenskými vytváří v dříve nepoznané komplexnosti novou generaci válčení.
Jeho teze rozvinuli generálové Chekinov a Bogdanov v článku „Povaha a obsah nové generace válčení“ pro ruský časopis Vojenské myšlení (anglická verze: The Nature and Content of a New-Generation Warfare, Military Thought, Volume 22, No. 2, 2013, str. 12-24; možno nalézt na Google books; ruská verze: Vojenaja Mysl, č. 10, říjen 2013).
Obsah uvedených textů lze shrnout do devíti bodů, jak podle Ruska vést války ve 21. století – tedy jak Rusko vede války:
1. Nevojenské asymetrické válčení za účelem vytvoření příznivého socio-ekonomického a politického prostředí;
2. Zvláštní operace za účelem zmatení elit (aby se chybně rozhodovaly);
3. Zastrašování, podvody a korumpování;
4. Destabilizační operace a organizace ozbrojené opozice;
5. Vytvoření ozbrojených bojovníků a jejich podpora;
6. Tajná vojenská intervence;
7. Využití elektronického válčení a hi-tech průzkumných prostředků za účelem usnadnění destrukce odporu;
8. Neskrývaná intervence za účelem okupace území a potlačení jakéhokoli zbývajícího odporu;
9. Hrozba užití jaderných zbraní a užití vysoce přesných zbraní za účelem zničení jaderných elektráren, chemického průmyslu a velkých hydroelektráren.
