Články odjinud

Ukrajinská církev měla omezit vliv Moskvy. Věřící ale netáhne a Porošenkovi nepomáhá

Ukrajinská církev měla omezit vliv Moskvy. Věřící ale netáhne a Porošenkovi nepomáhá

ANALÝZA | Vytvoření ukrajinské pravoslavné církve, nezávislé na Rusku, pozorovatelé dosud chápali jako další krok Kyjeva z područí Moskvy. Situace je ale daleko složitější. Církev totiž není zcela nová a věřící si také nejsou jisti, zda se z nich oficiálně nestanou heretici, když se k ní připojí. Patrně ani nepomáhá prezidentovi Petru Porošenkovi k získání významnější podpory mezi voliči, což si od ní nejspíše sliboval. V situaci se promítají rovněž složité historické peripetie. Jak přesně?

Ukrajinský prezident Petro Porošenko se chlubí tím, že letos v lednu zařídil Ukrajině vznik nové nezávislé pravoslavné církve. Dosáhl prý toho, o co se před ním neúspěšně snažili všichni prezidenti nezávislé Ukrajiny vyjma silně proruského Viktora Janukoviče. Říká, že naplnil to, o co část ukrajinských věřících usiluje téměř sto let. Pravda je ale daleko složitější.

„Je to další vyhlášení nezávislosti, stejně důležité jako vznik nezávislé Ukrajiny v roce 1991, když se rozpadl Sovětský svaz,“ prohlásil Porošenko poté, co na začátku února konstantinopolský pravoslavný patriarcha oznámil vydání takzvaného tomosu, neboli dekretu, potvrzujícího vytvoření nezávislé ukrajinské pravoslavné církve. Nepodřízené - jako tomu bylo dosud - Moskvě.

Kritici: Porošenko církev zneužívá 

Porošenko se objevil s tomosem na plakátech, objíždí s ním ukrajinské pravoslavné chrámy a věřící. Zúčastnil se rovněž slavnostního uvedení do funkce nového patriarchy Epifanije, hlavy nezávislé ukrajinské pravoslavné církve.

Prezidentovi kritici ale tvrdí, že Porošenko ani není „skuteční věřící“, protože ti „jsou skromní“ a jen zneužívá církev v politickém boji před prezidentskými volbami plánovanými na 31. března. Odborníci pak upozorňují na to, že nová pravoslavná ukrajinská církev není tak docela nová. Podle nich z tomosu taktéž plyne, že není ani tak docela nezávislá. Nezmizel prý ani rozkol mezi ukrajinskými pravoslavnými věřícími.

Jak je to s pravoslavnou církví

Část pravdy mají všichni. Výnos konstantinopolského patriarchy je třeba chápat v širším kontextu než jen jako zápas Kyjeva s Moskvou. Je totiž zároveň odrazem vývoje v pravoslaví. Změn, které probíhají od dvacátých let minulého století a dob, v nichž stála ruská pravoslavná církev, se sídlem v Moskvě, poněkud stranou.

Ze zcela pochopitelných důvodů, protože byla v Sovětském svazu podřízena státu a také prolezlá tajnými agenty. Po uvolnění a po rozpadu Sovětského svazu pak za vlády prezidenta Vladimira Putina opět navázala silné vztahy se státem.

Velmi zjednodušeně řečeno, postupně došlo k určitému posílení pozice konstantinopolského patriarchy vůči ostatním národním pravoslavným církvím, což ale Moskva odmítá. Považuje se totiž za střed pravoslavného světa, „třetí Řím, protože čtvrtého nebude.“

Podle tohoto výkladu přešlo těžiště křesťanské církve z Říma do Konstantinopole (dnešního Istanbulu) a pak do Moskvy. Jenže konstantinopolský patriarchát se mezitím začal opět považovat za „ekumenický“, všecírkevní, a také začal „udělovat“ církevní nezávislost dalším národním pravoslavným církvím. Z toho plyne jeho rozhodující slovo vůči Ukrajině.

Sloučení dvou ukrajinských církví

Zároveň ale jde, na rozdíl odvytváření či potvrzení předchozích „národních církví“, o speciální případ.

Za prvé se jedná o snahu o posílení církevní jednoty a překonání rozkolu. Fakticky jde o sloučení dvou dosud existujících pravoslavných církví na Ukrajině – Ukrajinské pravoslavné církve kyjevského patriarchátu a Ukrajinské autokefální pravoslavné církve. S předpokladem, že se k ní připojí zcela či z větší části i ukrajinská pravoslavná církev řízená z Moskvy.

Za druhé formálně nejde o vytvoření nové nezávislé ukrajinské pravoslavné církve, ale pouze o její obnovení, či lépe řečeno zbavení závislosti na Moskvě. Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj jen odvolal rozhodnutí z roku 1686, kterým konstantinopolský patriarchát – tehdy pod tlakem v Istanbulu vládnoucích Osmanů - převedl Ukrajinu pod kontrolu Moskvy. 

Přitom si v tomosu konstantinopolský patriarcha vyhradil nad ukrajinskou církví podstatná práva, což nebylo v historii u jiných církví obvyklé. Nejde tak o zcela nezávislou církev.

Za čtvrté, a to je nejdůležitější, na rozdíl od předchozí případů udělení autokefalie, tedy samostatnosti „národním církvím“, neuznaly ukrajinskou pravoslavnou církev některé další pravoslavné církve. Kromě ruské se sídlem v Moskvě vyjádřily své výhrady například polská či kyperská pravoslavná církev nebo jeruzalémský pravoslavný patriarcha. Přitom v pravoslaví je toto uznání velmi důležité i z církevního hlediska.

Věřící se nehrnou

Proto nenastal předpokládaný přechod ukrajinských věřících z ruské pravoslavné církve a dokonce ani všech věřících z původních dvou „nezávislých“ církví. I když podle průzkumů veřejného mínění podporovalo vznik nějakénezávislé ukrajinské pravoslavné církve přes 50 procent Ukrajinců.

K nezávislé církvi nepřestoupila ani většina kněží a biskupů, i když většina z nich prý také podporuje nějakou formu ukrajinské církevní samostatnosti. Podle údajů z poloviny února se k nezávislé ukrajinské pravoslavné církvi přidali pouze dva biskupové z 90, kteří dříve uznávali Moskvě podřízeného metropolitu Onufrije.

Z 12 tisíc farností podřízených moskevskému patriarchátu jich stranu změnilo jen několik stovek. Moskva stále kontroluje nejdůležitější ukrajinské chrámy a kláštery. ¨

Podpora prezidenta Porošenka v předvolebních průzkumech pak sice po vytvoření nové církev stoupla, ale následně zase spadla dolů. Detailnější analýzy naznačují, že vytvoření nezávislé ukrajinské církve zřejmě přineslo Porošenkovi dočasně jen pár procentní bodů. Rozhodně méně, než sám očekával.

Část ukrajinských věřících si totiž stále není jistá, která pravoslavná církev je teď ta „pravá“ a zda se vstupem do „nové“ církve nestanou heretiky. Dokud se tenhle problém nevyřeší, nevidí důvod, proč někoho odměňovat svojí podporou za vytvoření „nové“ církve.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud