Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Umění udělat dohodu? Trump se chlubí schopností vyjednávat, výsledky ale ukazují, že selhává

Umění udělat dohodu? Trump se chlubí schopností vyjednávat, výsledky ale ukazují, že selhává

Americký prezident Donald Trump míří do poslední fáze svého evropského turné. Po summitu NATO v Bruselu a návštěvě Velké Británie se v pondělí setká s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Trump se chlubí svojí schopností vyjednávat a uzavírat dohody. Tak chce postupovat i při řešení sporů s Ruskem. Jenže bližší pohled na jeho výsledky vyvolává o jeho tvrzeních spíše pochybnosti.

Donald Trump na summitu Severoatlantické aliance v Bruselu vířil prach jako v poslední době žádný jiný americký prezident. Spojencům na jednáních vyhrožoval, že pokud nebudou dávat více peněz na obranu, USA přistoupí k blíže nespecifikovaným jednostranným akcím.

Trump veřejně prohlašoval, že by státy NATO měly platit slíbená 2 procenta HDP již v lednu a v budoucnu příspěvek navýšit na 4 procenta. Dohodnutou hranici přitom letos splní 8 z 29 států aliance, druhého milníku nedosahují v současnosti ani Spojené státy.

Slabý vyjednavač ve světě i doma

Ačkoli Trump označil summit za úspěšný, on sám příliš nebodoval. Členské země sice skutečně slíbily větší příspěvky na obranu, jenže nikoli 2 procenta do ledna, nýbrž do roku 2024. Ve skutečnosti tak Trump nic nového nevyjednal. Vlády, včetně té české, se budou nadále držet harmonogramu, na němž se shodly na summitu ve Walesu před čtyřmi roky, kdy v Bílém domů úřadoval Barack Obama. Výjimkou je jen Německo, které však k nelibosti současného amerického prezidenta chce zvýšit obranné výdaje jen na 1,5 procenta HDP.

Summit NATO se tak především proměnil v další přehlídku Trumpova pompézního a útočného jednacího stylu, jehož výsledky zůstávají přinejmenším pochybné. Již dříve se přetřásaly nekonkrétní závěry jeho jednání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. To sice přineslo závazek jaderného odzbrojení Korejského poloostrova, na něm se ale Kim dohodl již s prezidentem Jižní Koreje Mun Če-inem.

Trump se ukázal jako slabý vyjednavač i na domácí scéně. V prvním roce svého prezidentství nedokázal v Kongresu, ovládaném jemu spíše nakloněnou republikánskou většinou, prosadit zrušení Obamovy zdravotní reformy. Za jeho vlády USA také opakovaně postihl tzv. shutdown, kdy Kongres administrativě neschválil peníze na její provoz. I to se obvykle rozhoduje u jednacího stolu.

„Posledních 18 měsíců jsem studoval více než sto Trumpových obchodních dohod v rozmezí téměř pěti dekád. Dospěl jsem k závěru, že muž, který si postavil kariéru na propagování sama sebe jako skvělého vyjednavače, je zdaleka méně efektivní než si myslí a na základě ověřených expertních výzkumů lze říct, že často nejedná dobře,“ píše v textu na serveru Politico Marty Latz, který jednání studuje a vyučuje již 25 let a o Trumpovi sepsal knihu s názvem „The Real Trump Deal: An Eye-Opening Look at How He Really Negotiates“ (Opravdová Trumpova dohoda: Oči otevírající pohled, jak skutečně vyjednává).

Experti: Trumpa potápí vlastnosti, Putin je lepší

Důležitost debaty o prezidentových vyjednávacích schopnostech roste i kvůli pondělnímu summitu s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Oba státníci mají v Helsinkách naplánovanou část programu, během níž budou za zavřenými dveřmi jednat jen mezi čtyřma očima bez dalších poradců a diplomatů.

Americko-ruské vztahy přitom zdaleka nejsou ideální. Moskva se dlouhodobě snaží pomocí dezinformačních kampaní štěpit západní společnosti a vrážet klín mezi jednotlivé členy NATO. V USA navíc stále probíhá vyšetřování ruského ovlivňování prezidentských voleb před dvěma lety právě v Trumpův prospěch.

Podle odborníků je Putin daleko lepším vyjednavačem. Profesorka Andrea Schneiderová, jež na Marquette Law School vede oceňovaný program zabývající se řešením sporů, tvrdí, že pro úspěch u jednacího stolu je důležitá pětice atributů – asertivita, empatie, sociální intuice, flexibilita a etika.

„Efektivní vyjednavači vykazují vysokou míru asertivity, schopnost důvěrně uvést jejich případ, schopnost se strategicky připravit pomocí faktů a důkazů, umění zdůrazňovat a přesvědčovat a také nekonfrontačního ducha,“ doplňuje Latz.

Trump zaostává právě ve zvládání přípravy. Jedná spontánně a fakty se příliš nezatěžuje. Na jeho konfrontační styl upozorňoval již dříve v magazínu Foreign Policy profesor mezinárodních vztahů na Harvardově univerzitě Stephen Walt. „Trumpův diplomatický styl spočívá v přesvědčení, že USA mají takřka neomezenou kapacitu vynucovat svoji vůli výhrůžkami. Když pohrozí nedodržením článku 5 NATO, ostatní státy zaplatí. Když vyhrožuje Číně obchodní válkou, prezident Si Ťin-pching přispěchá a udělá vše pro to, aby Trumpa učinil šťastným,“ konstatoval.

Putin proti tomu předvádí takřka ve všech případech přínosnou asertivitu. I on musí bojovat s konfrontačním stylem svého vystupování, ale na rozdíl od Trumpa si pomáhá solidní přípravou a trváním na svých cílech a hodnotách. Trump již několikrát předvedl obrat o 180 stupňů, a to i v zásadních věcech jako například v přístupu k Severní Koreji.

Nevyjasněný zůstává i jeho vztah k Rusku. Na Moskvu uvaluje sankce, vyhošťuje ruské diplomaty z USA, ale následně vyjádří přání, aby se Kreml znovu účastnil jednání skupiny G7, odkud jej ostatní země včetně USA v roce 2014 vyloučily kvůli anexi Krymu a podpoře separatistů na východě Ukrajiny.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744