Články odjinud

USA mohou uznat i jadernou Severní Koreu. Výměnou za ústupky nadiktované Pekingem

USA mohou uznat i jadernou Severní Koreu. Výměnou za ústupky nadiktované Pekingem

Prezident Donald Trump plánuje na konec února další summit se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Kima k setkání s Američany prý tlačí Peking, ale diktátor se zatím nechce vzdát svých jaderných zbraní. Část expertů začíná tvrdit, že to ani není nutné.

Zbavit Severní Koreu jaderných zbraní tak, aby už nemohla obnovit svůj jaderný vojenský program, je oficiálním cílem americké politiky. A také oficiálním cílem amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se chlubí, že dokáže v této oblasti to, co nedokázala před ním celá řada amerických prezidentů.

Se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem se setkal loni v Singapuru a oba podepsali deklaraci, podle které se Severní Korea zavázala k denuklearizaci Korejského poloostrova. Jenže každý si z nich denuklearizaci představuje jinak a někteří experti nyní tvrdí, že je čas uznat, že zbavit Severní Koreu jaderných zbraní je neproveditelné. Je prý třeba s ní začít jednat jinak. Zároveň ale Trump kvůli svým voličům potřebuje, aby to vypadalo, že zbavil svět severokorejské jaderné hrozby.

„Nikdo není šťastný z výsledku (že Severní Korea má jaderné zbraně a mezinárodní tlak tomu nedokázal zabránit), ale bohužel to je svět, ve kterém žijeme,“ citoval list The Wall Street Journal Adama Mounta, odborníka na jaderné zbraně z organizace Federace amerických vědců.

Podle něj by se Spojené státy měly soustředit na zmírnění hrozeb ze strany Severní Koreje a nikoliv na „honbu za fantazií“ jejího jaderného odzbrojení. Podobně se už dříve vyjádřil i například James Clapper, bývalý šéf amerických tajných služeb za prezidenta Baracka Obamy. Podle něj by si Washington měl stanovit umírněnější cíl, než je úplné jaderné odzbrojení Severní Koreji – například zastavení jaderných a raketových zkoušek a navázání normálních diplomatických vztahů. I další experti – namátkou například z amerického think-tanku Atlantic Council, čínského Carnegie-Tsinghua Center, či jihokorejské Pusan National University –  se domnívají, že Severní Korea se svých jaderných zbraní nechce vzdát. 

KLDR, která má odhadem 20 až 60 použitelných jaderných hlavic, je ale problematickým jaderným státem. Vládne jí totiž neprůhledný a nevyzpytatelný diktátorský režim a jeho vůdce Kim Čong-un v minulosti vyhrožoval použitím jaderných zbraní včetně toho, že hrozil útokem přímo Spojeným státům.

Na okolní svět se Kim dívá jako na nepřátele a pro zachování svého režimu udělá cokoliv. Zkrátka není to odpovědná jaderná mocnost, jako jsou USA ale třeba i Rusko nebo Izrael. Navíc existuje nebezpečí, že Severní Korea bude své jaderné zbraně nebo jaderné technologie vyvážet do dalších zemí. Jako to dělala se svými raketovými technologiemi.

I z těchto, i když nevyřčených důvodů, byly na Severní Koreu kvůli jejímu jadernému a raketovému programu uvaleny tvrdé mezinárodní ekonomické sankce. Adam Mount ale tvrdí, že uznání Severní Koreje jako jaderné země a omezení jejího jaderného programu by mohlo část těchto hrozeb odstranit. Podle něj by to mohlo stabilizovat vzájemné vztahy Severní Koreje se světem a vést tak režim k určité zodpovědnosti, jako se to stalo, když se kdysi jadernou zemí stal Stalinův Sovětský svaz a posléze Čína.

Sankce vůči KLDRSankce vůči KLDRautor: Info.cz

Část expertů v tom ale vidí jeden zásadní problém. Po uznání faktu existence nukleárními raketami vybavené Severní Koreje by si pak na obranu před ní mohly začít pořizovat jaderné zbraně další země jako Jižní Korea a Japonsko. Ty se cítí být severokorejským režimem ohroženy. Je nezodpovědné jen veřejně diskutovat o možnosti uznat Severní Koreu jako stát s nukleárními zbraněmi, cituje deník The Wall Street Journal Duyeona Kima, experta z think-tanku Center for a New American Security.

V tomto případě odborníci argumentují tím, že velmoci jsou jiný případ, než menší stát, jako je Severní Korea. Na druhou stranu, jaderné zbraně kdysi získaly Indie a Pákistán, Izrael a dočasně Jižní Afrika, a také to nevedlo k rychlému rozšiřování atomových zbraní do dalších zemí a novým kolům jaderného zbrojení.

Klíčové pro to, jak dopadne setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a severokorejského vůdce Kim Čong-una a jak to bude se severokorejským jaderným odzbrojením, je podle expertů postoj Číny. Kim neočekávaně na začátku roku navštívil Peking a jednal s čínským prezidentem a vůdcem čínské komunistické strany Si Ťin-pchingem.

To, že se ti dva setkali – a dokonce podruhé v krátké době – naznačuje, že Kim hledá v Pekingu oporu před jednáním s Trumpem a že se s ním zároveň chce skutečně setkat. A také to, že Čína chce naopak více ovlivňovat severokorejské vztahy s USA. Je známo, že Kim a Si se osobně nemají rádi a setkávají se jen, když je to nutné. Navzájem se považují sice za užitečné, ale problematické spojence. Kim mimo jiné nechal odstranit z vedení severokorejské vládní strany příznivce Číny a část z nich popravil. Peking, který jinak drží Severní Koreu ekonomicky nad vodou, se zase připojil k mezinárodním ekonomickým sankcím proti KLDR. Mimo jiné proto, aby Kima trochu „vychoval“ a zmírnil jeho střety s Washingtonem.

Severní versus Jižní KoreaSeverní versus Jižní Koreaautor: info.cz

Co si přesně Kim a Si v Pekingu dohodli, není známo, na veřejnost se mnoho informací nedostalo. Jasné je ale to, že Peking si rozhodně nepřeje válku mezi USA a Severní Koreou či další posílení ekonomických sankcí. Znamenalo by to totiž pád severokorejského režimu a tedy připojení Severní Koreje k té Jižní.

Jižní Korea je spojencem USA a spojenec Washingtonu s americkými základnami na svém území by se tak ocitl na hranicích Číny, což je pro Čínu nepřijatelné. Rozmístění čínských vojsk u hranic se Severní Koreou sice naznačuje, že v případě pádu severokorejského režimu či války Pchjongjangu s USA je Peking připraven k vojenské intervenci. Ovšem ne na straně Severní Koreje proti Washingtonu, ale je prostě jen připraven obsadit větší část Severní Koreje.

Zároveň je ale z oficiálních projevů jasné, že Čína dává přednost tomu, aby se vztahy Severní Koreje a USA nevyhrotily a tak tlačí na Kima, aby se s Trumpem nějakým způsobem dohodl. Náznaky z Kimova novoročního projevu, že v případě nutnosti může přestat jednat s USA a obrátit se k Číně, se ukázaly jako plané vyhrožování. V Pchjongjangu si špatně vysvětlili současné vztahy mezi Washingtonem a Pekingem jako souboj dvou neústupných velmocí ve stylu studené války.

Čína ale zároveň zřejmě nepožaduje, aby Kim zcela kapituloval před Spojenými státy. Vyhovuje jí vytváření tlaku na USA prostřednictvím Severní Koreje a ví, že Kim se svých jaderných zbraní nikdy nevzdá, protože je považuje za poslední pojistku a záruku přežití svého režimu.

Kim tak zřejmě nabídne Trumpovi závazek trvalého zastavení jaderných a raketových testů, protože má dojem, že zbraně už má hotové a další testy nepotřebuje. Ostatně už je více než rok ani nedělá. Možná umožní i mezinárodní kontrolu svého štěpného materiálu použitelného pro výrobu dalších jaderných zbraní. V minulosti něco podobného Severní Korea v omezené míře povolila.

Záleží na tom, co přesně Kimovi řekli v Pekingu. Otázkou zůstává, zda Kim bude ochoten poskytnout údaje o počtu a umístnění svých jaderných zbraní či se dokonce části z nich vzdát. Výměnou za to bude požadovat zrušení ekonomických sankcí a americké investice.

O tom se zřejmě už jedná, jak naznačila tento týden vyjádření amerického ministra zahraničí Mika Pompea. Naznačuje to i očekávané místo summitu, Vietnam. Kim se prý chce inspirovat tamním ekonomickým modelem při zachování tvrdé vlády komunistické strany a také postupem při zlepšování vztahů Vietnamu se Spojenými státy, od války v minulém století po současnou ekonomickou a omezenou vojenskou spolupráci.

Trump pak může i částečné Kimovy ústupky vykládat za svůj úspěch a Kim zároveň – jak ho k tomu prý tlačí i Číňané – opět oznámí svůj závazek denuklearizace bez konkrétního data a bez konkrétních kroků. Američané to zřejmě „realisticky“ přijmou. Dopadne to nejspíš přesně tak, jak k tomu vyzývá ve svém úvodníku vlivný a spíše protitrumpovský americký list The New York Times, který tvrdí, že by USA měly se Severní Koreou jednat i „v případě, že kompletní denuklearizace není možná“ a snažit se dosáhnout aspoň konce jejích jaderných „testů a produkce štěpného materiálu.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud