Články odjinud

V Indii hořely ulice, v Malajsii jej zakázali. Film o muslimském vládci a hinduistické královně pobouřil Asii

V Indii hořely ulice, v Malajsii jej zakázali. Film o muslimském vládci a hinduistické královně pobouřil Asii

Jeden z nejdražších filmů v dějinách indické kinematografie měl o propagaci postaráno ještě před svým dokončením. Šlo sice o reklamu negativní, zato globální. Snímek „Padmávat“ inspirovaný eposem o muslimském panovníkovi Aláuddínovi Šáhovi a hinduistické královně Padmávatí rozčílil věřící obou náboženství.

„Film ho vykresluje jako arogantního, krutého a nespolehlivého panovníka, který se neštítí žádných podvodů. A který se navíc ani striktně nedrží islámských pravidel,“ napsalo malajské ministerstvo vnitra. Postiženým je podle úřadu Aláuddín Šáh z dynastie Chaldžíovců, který mezi roky 1294 a 1316 vládl Dillískému sultanátu. Tedy státu, který byl pevně usazen na severu Indie a podnikal úspěšné výboje i na jih subkontinentu.

Ještě jasněji se vyjádřil šéf malajských cenzorů. „Snímek se dotýká islámu a věřících obecně. Což převážně muslimskou Malajsii samozřejmě znepokojuje,“ uvedl  Mohd Zamberi Abdul Aziz. Jinými slovy: indický velkofilm s rozpočtem 34 milionů dolarů malajská kina uvádět nebudou.

Především hollywoodské, ale obecně indické filmy jsou přitom v Malajsii populární. Také proto, že přes sedm procent jejích obyvatel tvoří potomci indických přistěhovalců, nejčastěji hinduistů. Místní úřady se snad obávají, že by film mohl vyvolat nevraživost mezi oběma komunitami.

Jinak moderní země ale navíc místy tenduje k islámskému konzervativismu patrně i v obranářském střetu s náboženskými menšinami, neboť muslimové tvoří jen necelých 62 procent obyvatel.

Dráždí epos sepsaný islámským mystikem

Oč vlastně v indickém filmu jde? Popisuje příběh zmíněného muslimského panovníka a královny Padmávatí, respektive jejího manžela Ratana Séna. Zatímco oba muži opravdu existovali a také proti sobě bojovali, postavu královny do indických dějin nadobro vepsal až indický súfíjský básník (tedy islámský mystik) Málik Muhhamad Džajásí v polovině 16. století.

Krásou proslulá královna v eposu volí smrt na hranici, aby uchránila svoji čest. Stejně tak učiní její dvorní dámy. Přidržely se tak zvyku známého jako džauhar: spočíval v tom, že v okamžiku nevyhnutelné porážky ženy a malé děti volily smrt v plamenech, zatímco muži provedli sebevražedný výpad z pevnosti. Tuto zvyklost praktikovali rádžpútové, tedy kasta, respektive etnická a sociální skupina ze severozápadní Indie. Děti a ženy zemřely, aby nemohly být zneuctěny nepřáteli. Fiktivní královna se podle pozdějších výkladů navíc bránila zneužití muslimem.

Není divu, že ideologové nového hinduistického nacionalismu postavili fiktivní královnu do pantheonu svých světic. Nevadí, že Padmávatí neexistovala a že se scéna jejího sebeobětování odehrála jen v básníkově mysli. Rádžpútská královna se stala modelovým příkladem oddané indické manželky.

Současné hinduistické radikály proto pohněvala snová erotická scéna, která ztvárňuje dobyvatelovy sny o intimním sblížení s fiktivní královnou. Padmávatí prý navíc ve filmu nosí sporé oblečení a tančí před cizími muži. Extremisté napadli umělce ještě před dokončením filmu. Poté, co se objevil v kinech, bojovali s policisty v ulicích a ohrožovali diváky, když útočili na promítací sály. Tři stovky Indek pak údajně pohrozily, že bude-li se dílo promítat, spáchají sebevraždu. Podle dostupných zpráv tak neučinily.

A už v listopadu jeden z členů vládnoucí hinduistické Indické lidové strany premiéra Naréndry Módího původem ze severoindického státu Harijána nabídl 100 milionů rupií – tedy asi 32 milionů Kč – tomu, kdo usekne hlavu režisérovi filmu a herečce, která vystupuje v roli krásné hrdinky. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud