Vídeň je Sacher dort, melange (káva s mléčnou pěnou) a bezpočet kaváren, které jen lákají k posezení. Vidět jsou hlavně v okolí Stephansplatz, Hofburgu a vídeňské radnice. Některé se pyšní i dvousetletou historií a bohatým seznamem známých hostů, hlavně z řad umělců, spisovatelů, intelektuálů. Promíchané s turisty a štamgasty je tu najdete i dnes. Právě oni patří podle Norberta Hofera, který spolu s Alexanderem Van der Bellenem bojoval o post prezidenta, mezi elity, proti kterým je třeba bojovat.
„On má ty nabubřelce, já mám na své straně hlas lidu,“ řekl Hofer v televizním vystoupení během jarní volební kampaně na adresu svého rivala Alexandera Van der Bellena. Zelený kandidát podle něj představuje typického politika establišmentu, který se od většiny veřejnosti oddaluje a obklopuje se intelektuální smetánkou, která pro něj hlasuje. Jsou to typické populistické fráze, které se napříč Západem z úst protisystémových stran v posledních měsících a letech valí. Někde tvrdé rozdělení voličů podle statutu platí víc. V Rakousku ale – zdá se – o něco méně, než se původně zdálo.
„Samozřejmě, že pro něj hlasují i bohatí lidé. Bojí se, že přijdou o status."
