Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Vyhazovali je na ulici jako psy,“ tvrdí aktivisté. Itálie čelí tvrdé kritice za drsné vystěhování Romů

„Vyhazovali je na ulici jako psy,“ tvrdí aktivisté.   Itálie čelí tvrdé kritice za drsné vystěhování Romů

Násilí, buldozery a všude kolem rozházené oblečení a hračky. Amnesty International se tvrdě opřela do italských úřadů, které včera ráno nechaly nuceně vystěhovat tábor nedaleko města Neapol, v němž žily stovky Romů. Organizace obviňuje Itálii z porušování lidských práv a diskriminace romské menšiny dlouhodobě. Její kritice se ale nevyhnul ani Brusel, který by měl prý zasáhnout a zahájit s Itálií řízení podobné tomu, které vede s Českou republikou. ČR podle Evropské komise porušuje evropské předpisy ve vzdělávání romských dětí.

„V sedm hodin ráno desítky policistů přijely do tábora Gianturco, aby nuceně vystěhovaly stovky Romů z jejich domovů. V jedenáct hodin tu po nich zbylo už jen oblečení, hračky, nábytek a matrace,“ řekla novinářům aktivistka lidskoprávní organizace Amnesty International Catrinel Motocová.

„Bylo to ošklivé. Viděli jsme, jak byli lidé krutě vyhozeni z jejich domovů, do kterých tu investovali několik let. Nikdo se s nimi nebavil, neinformoval je a ani je nijak nekompenzoval. Spoustu z nich se nyní ocitlo bez možnosti někam jít,“ pokračovala.

Pracovníci organizace byli jediní, komu úřady dovolily vystěhovávání romského tábora sledovat. Novináři podobné povolení nezískali. „Pokud neměly úřady co skrývat, tak proč nepustily za plot novináře?“ ptala se Motocová.

Povinné vystěhování z nelegálního tábora, který se nachází nedaleko italského města Neapol a kde dosud žilo asi 1300 Romů, nařídily italské soudy. Podle neziskových organizací, které případ sledovaly, úředníci drželi v rukou příležitost, jak zástupcům menšiny pomoct, ale promrhali ji. Přibližně dvě stě lidí převezli do jiného tábora vyhrazeného pro Romy, který se stejně jako Gianturco nachází v blízkosti Neapole, a dalších přibližně 1100 Romů nechali napospas ulici.

Amnesty International upozornila také na to, že se v případě Itálie nejedná o ojedinělou akci. „Gianturco je zatím poslední na dlouhém seznamu nucených vystěhovávání Romů, k němuž dochází po celé Itálii,“ říká Motocová. Italská i bruselská média připomínají vystěhování segregačního tábora nedaleko letiště Ciampino v Římě nebo táborů v Turíně či Miláně, k nimž došlo v minulých letech.

Neziskové organizace proto opětovně vyzvaly Evropskou komisi, aby zasáhla a zahájila s Itálií řízení pro porušení povinností (tzv. infringement), jako to v minulosti udělala například vůči České republice. Česko se podle Bruselu provinilo tím, že dlouhodobě porušuje evropské předpisy ve vzdělávání romských dětí.

Podle deníku The Financial Times, který o romské problematice v Itálii psal ve čtvrtek, se ale Evropské komisi do zásahu vůči Římu příliš nechce. Bruselským úředníkům prý už od začátku roku 2016 leží na stole zpráva, která doporučuje zavést vůči Itálii sankce, ale oni ji zatím odmítají vzít na vědomí. Důvodem jsou podle zdrojů FT obavy, že by se tím mohly zhoršit vztahy s italskou vládou, které v poslední době zatěžují problémy s italským bankovním sektorem a také migrační krize - Italové kvůli migraci obhajují vyšší schodek svého rozpočtu, a to i přesto, že je to v rozporu s unijními pravidly.

The Financial Times také zmiňují nedávný průzkum veřejného mínění provedený společností Pew, který zjistil, že 82 % Italů nezastává vůči romské menšině kladný postoj. Medián v Evropě je 48 %.

Podle čísel Evropské komise v Evropě žije 10 až 12 milionů Romů, z toho šest až sedm milionů v zemích EU. Romové tvoří téměř 10 % populace v Bulharsku, 9 % na Slovensku, 8 % v Rumunsku, 7 % v Maďarsku. V Řecku nebo Španělsku představují 1,5-2,5 % obyvatel.

Ze statistik české vlády lze vyčíst, že Romové jsou nejpočetnější národnostní menšinou žijící na území Česka. Podle kvalifikovaných odhadů žilo v ČR v roce 2015 okolo 226 000 Romů, z nichž zhruba polovinu tvořili Romové integrovaní do společnosti a druhou polovinu tvořili Romové, kteří žijí jako sociálně vyloučení.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744