Z Hitlerova zástupce zmateným hypochondrem. Hess zemřel jako vězeň obklopený konspiracemi | info.cz

Články odjinud

Z Hitlerova zástupce zmateným hypochondrem. Hess zemřel jako vězeň obklopený konspiracemi

Zajímal se o astrologii i telekinezi. Podle svých blízkých byl hypochondr, podle části veřejnosti blázen. Zároveň byl ale po několik let nejbližším poradcem Adolfa Hitlera a jako říšský ministr podepisoval zákony, které ničily životy židů. Pro některé byl apoštolem míru, když se snažil na vlastní pěst dojednat s Velkou Británií klid zbraní místo vypuknutí války, pro současnou extrémní pravici je zároveň modlou a mučedníkem, který zaplatil za svoji doživotní věrnost vůdci. Rudolf Hess zemřel před 32 lety a dodnes existují spekulace, zda tím mrtvým ve špandavské věznici byl tehdy skutečně bývalý přední nacista, nebo nastrčený dvojník, který svoji roli musel hrát více než 40 let. 

„Hess své minulosti nikdy nelitoval. Ani toho, co se pokusil udělat, ani svojí předchozí nacistické kariéry. Byl nacistou až do konce. O tom není pochyb,“ říká o nacistickém pohlavárovi v dokumentu historika Guido Knoppa Hitlers Helfer (Hitlerovi muži) bývalý ředitel špandavské věznice Tony Le Tissier. Rudolf Hess patří beze sporu k nejdéle vězněným nacistům. Do zajetí upadl, když dobrovolně přiletěl do Británie v květnu 1941, byl jedním z obžalovaných v takzvaných Norimberských procesech, a ve věznici, kde si odpykával doživotní trest, také v srpnu 1987 zemřel. Hessova legenda, zvláště kvůli jeho podivnému chování a opakovaným ztrátám paměti, ale žije stále i po jeho smrti. 

Cesta k Hitlerovi vedla přes pivnici a vězení

Rudolf Hess se narodil 26. dubna 1894 v egyptské Alexandrii. Jeho otec byl obchodníkem v koloniích a rodina prý rozhodně netrpěla nouzí. Otec Fritz Hess byl i přes delší pobyty v zahraničí silný nacionalista a tento světonázor přenesl i na syna. Ten po něm ale nepodědil touhu věnovat se obchodu. Dobrovolně se v srpnu 1914 hlásil k odvodu a během první světové války byl raněn, mimo jiné se zotavoval i ze střely do hrudníku. Po rekonvalescenci se přihlásil k leteckému výcviku, ale než ho stačil dokončit, Německo kapitulovalo.

Po válce se Hess začal naplno zajímat o okultismus a stal se v Mnichově členem společnosti Thule, která sdružovala část budoucích nacistických funkcionářů. V roce 1920 také ve zdejší pivnici potkal charismatického řečníka, který si pozvolna začal získávat davy – Adolfa Hitlera. Hess svoji příchylnost k jeho myšlenkám dal ihned najevo také vstupem do NSDAP. Podle Knoppa dostal členské číslo 16 a patřil tak k prvním a nejvěrnějším Hitlerovým stoupencům.

Adolf Hitler a jeho nejvěrnější služebník.Adolf Hitler a jeho nejvěrnější služebník.autor: ČTK, Reuters, EPA, AP

Hess se s Hitlerem účastnil také takzvaného pivního puče v listopadu 1923 a společně s budoucím vůdcem třetí říše byl také vězněn. Tím se jejich vztahy jen upevnily. Hess pomáhal Hitlerovi ve vězení stvořit Mein Kampf a Hitler z něj ještě za mřížemi udělal svého tajemníka.

O cestě do Británie nikomu neřekl. Vhodné datum doporučil astrolog

Z Hessova příklonu k okultismu je pravděpodobné, že Hitlera skutečně vnímal jako vyvoleného vedeného vyšší prozřetelností. V dopisech z vězení podle Knoppa dokonce doslova psal, že Hitlera miluje. Jeho věrnost a až zaslepený obdiv tak zřejmě nebyl kalkulem, ale možná skutečnou posedlostí.

Jako Hitlerův pobočník Hess neváhal podnikat a sám pilotovat propagační lety do všech míst země, kde se snažil získávat voliče. Vztahy mezi oběma fanatiky se ještě prohloubily a Hitler byl Hessovi také svědkem na svatbě s Ilse Pröhlovou, která byla mimochodem jednou z prvních žen v NSDAP. Vrcholem Hessovy nacistické kariéry byl okamžik, kdy mu Hitler oficiálně udělil titul Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce) a stal se také Hitlerovým druhým nástupcem (po prvním Hermannu Göringovi).

Jeho politická hvězda stoupala a vrcholu dosáhla zřejmě v době počátku druhé světové války. Na jeho postupném odchodu z výsluní se podílel částečně zřejmě jeho vlastní tajemník Martin Bormann, který se po jeho zádech chtěl sám vyšplhat k Hitlerovi. Hess se také nevzdal svého podivínství a svá rozhodnutí konzultoval s astrologem. Hitler ho pozvolna začal odstavovat od důležitých rozhodnutí a z Hesse se stala reprezentativní figurka, která se setkávala se členkami svazu německých děvčat a podobně. Přesto byl s Hitlerem stále v přímém kontaktu. 

V roce 1941 vrcholilo napětí mezi Německem a Velkou Británií. Hitler se snažil se Spojeným královstvím vyjednávat, aby si mohl uvolnit ruce před střetem se Sovětským svazem. Na dohodu to ale nevypadalo. Hitler tuto skutečnost probíral i s Hessem, kterého napadlo, že by mohl na vlastní pěst celou situaci zachránit. Nejdříve se prý i za cenu obvinění z velezrady pokusil neúspěšně s Brity spojit. Nakonec se ale rozhodl, že s nabídkou míru poletí na britské ostrovy osobně. Hitlerovi o tom neřekl, poradil se ale se svým astrologem. Ten mu cestu 10. května 1941 doporučil. Měl být úplněk, což označil za příznivé znamení.

Z mírotvůrce se stal blouznivý vlastizrádce. Dvakrát se pokusil o sebevraždu

Hess se svým strojem zamířil do sídla vévody z Hamiltonu, se kterým se seznámil v roce 1936. Shodou náhod byl vévoda pověřen velením protiletecké obrany ve Skotsku, která se pokusila Hessovo letadlo zneškodnit. Hitlerův zástupce nicméně britským stíhačkám unikl a na půdu nepřítele dopadl po výskoku s padákem. Prakticky ihned ho zatkla místní domobrana, která ho provizorně uvěznila ve skautské klubovně. 

Hess nechal v Německu dopis na rozloučenou, ve kterém vysvětloval, že odletěl do Spojeného království vyjednat důležitou dohodu. K tomu se ale nedostal. Britové navíc zprvu nedokázali uvěřit, že se jim dobrovolně vydal tak vysoce postavený muž třetí říše.

„Chcete mi říct, že zástupce německého führera je v našich rukou?“ To byla prý první reakce ministerského předsedy Winstona Churchilla. Hitler se mezitím vzpamatoval z prvotního zděšení a s Bormannem sepsali vyjádření pro rozhlas. „(Hess) zanechal dopis, který potvrzuje, že v jeho zmatenosti se objevují stopy duševního rozvratu, které vzbuzují obavy, že se stal obětí blouznivých představ,” vysvětlovali Hessovu sólo akci. 

Churchill ale s Hessem jednat nechtěl. Měl obavu, že by ho pak spojenci vinili z toho, že kolaboruje s nacisty. Pozornost od Hessovy eskapády ale po měsíci odvedlo zahájení operace Barbarossa. Invaze Německa do Sovětského svazu rychle smetla ze stolu Hessovy plány na mírový přístup nacistů a bývalý přední poradce se stal pouhým válečným zajatcem, byť pečlivě vyslýchaným a vysoce střeženým v Toweru.

Možná tehdy Hesse napadlo, jak tenká může být hranice mezi hrdinstvím a zatracením a začalo mu docházet, že pokud se vrátí do Německa, budou ho soudit za velezradu. Během svého věznění v Británii se tak údajně dvakrát pokusil o sebevraždu.  

„V roce 1942 skočil z výšky a zlomil si stehenní kost. O tři roky později se sám bodl do hrudi nožem na krájení chleba. Jeho paranoia ho přivedla k obvinění, že se ho vězenští dozorci pokusili otrávit, ale vězeňští lékaři v Norimberku ho prohlásili za duševně zdravého a schopného vydržet soudní proces,” popisuje v knize Norimberské procesy Paul Roland. A tak se mohl Hess vrátit domů. 

U soudu předstíral amnézii. Ničeho ale nelitoval

Byl jedním z obviněných v takzvaných Norimberských procesech, které soudily dopadené nacistické zločince. „Jeho tmavé planoucí oči se neustále rozhlížely po celé soudní síni, pokud nebyl právě ponořen do nějakého bavorského románu, který si nosil s sebou na lavici obžalovaných. (...) Někdy se živě bavil s Ribbentropem sedícím po jeho levici a jednou dokonce cosi řekl Göringovi, ale ten si držel rukou bradu, zamyšleně hleděl do prázdna a Hesse ignoroval,” popsal atmosféru v soudní síni britský deník The Times. (Poznámka: překlad článku z knihy Paul Roland: Norimberské procesy)

Hess také předstíral ztrátu paměti, nepoznával ani své bývalé sekretářky a na lavici obžalovaných se kromě čtení románu občas chytal za hlavu nebo nekontrolovatelně kýval. Po několika dnech ale před soudem přiznal: „Důvody mého předstírání ztráty paměti jsou taktické povahy.“ Ve své řeči navíc potvrdil, že by na svých činech zpětně nic neměnil. „Jsem šťastný, když vím, že jsem splnil svoji povinnost vůči lidem, svoji povinnost coby Němec, národní socialista a věrný následovník svého vůdce. Ničeho nelituji,” uvedl před soudem. Jeho snaha o mírové řešení s Británií i fakt, že od května 1941 se již nepodílel na nacistických zločinech, ho od trestu neuchránily.

Rudolf Hess (zcela vpravo) během Norimberského procesu společně s Karlem Dönitzem (uprostřed) a šéfem Luftwaffe Hermannem Göringem.Rudolf Hess (zcela vpravo) během Norimberského procesu společně s Karlem Dönitzem (uprostřed) a šéfem Luftwaffe Hermannem Göringem.autor: Wikimedia.org

„To, že se Hess chová nenormálním způsobem, trpí ztrátou paměti a jeho duševní stav se během soudního procesu zhoršil, může být pravda. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by si neuvědomoval povahu obvinění proti němu nebo že by byl neschopný se sám obhajovat,” stojí v rozsudku proti Hessovi, který mu za jeho činy přiřknul doživotní vězení. Společně s dalšími odsouzenými, kteří se vyhnuli trestu smrti, měl zbytek života strávit ve vězení ve Špandavě (Spandau) u Berlína.

O milost žádat nechtěl. Sebevraždu spáchal v 93 letech

Rudolf Hess skutečně už nikdy svobodu neokusil. Z věznice postupně odcházeli jeho straničtí kolegové, on – vězeň číslo sedm – ale stále zůstával. O milost žádat nechtěl a podobné snahy vytknul údajně i svým obhájcům.

„Slyšel jsem, že jste podali žádost o milost. Pamatujte si jedno, nechci mít skvrnu na své vestě jako von Stein, který požádal o milost Napoleona. Moje čest je mi dražší než má svoboda,“ odvětil podle Knoppa po zjištění o žádosti. 

Ve vězení žil samotářsky a do roku 1969 dokonce odmítal, aby ho navštěvovala jeho rodina. Od poloviny 60. let také zůstal jediným vězněm ve Špandavě a mohl dokonce místnímu kuchaři určovat, co chce uvařit. Ani ve vězení ale nezměnil své nacistické názory. Přesto za jeho propuštění orodovala řada politiků.

„Je to 92letý stařec, nemá už žádné pozemské naděje. Jakému cíli, jaké lidské hodnotě má takový výkon trestu ještě sloužit? V Hitlerově době žádná milost neexistovala. A dnes?“ ptal se při televizním vystoupení v roce 1986 prezident Spolkové republiky Německo Richard von Weizsäcker.

Sovětská strana – která by jako jeden ze zástupců vítězných mocností s odpuštěním trestu musela dát také souhlas – to ale opakovaně odmítala. Vše se prý ale začalo měnit v okamžiku, kdy se k moci začal dostávat Michail Gorbačov, který byl Hessovu propuštění nakloněn. Než se ale Hitlerův zástupce mohl dostat na svobodu, zemřel. Našli ho 17. srpna 1987 oběšeného na elektrickém kabelu v zahradním domku ve Špandavě.

Podle některých zemřel místo Hesse dvojník. Lékař popsal podivné zmizení starých jizev

Kolem smrti 93letého nacisty se okamžitě začala objevovat řada spekulací. Zvláště jeho syn Wolf Rüdiger Hess začal zpochybňovat otcovu sebevraždu a odvolával se na svědectví jednoho ze zaměstnanců věznice, který uvedl, že nad mrtvým Hessovým tělem v domku se prý skláněli dva muži v amerických uniformách. Později se ukázalo, že to byli pravděpodobně zdravotníci. Syn Wolf přesto stále tvrdil, že jeho otec v 93 letech už neměl sílu na to, aby se sám zabil, a zpochybňoval také věrohodnost nalezeného dopisu na rozloučenou.

autor: INFO.CZ

Hessovo podivné chování, poruchy paměti (často možná hrané), ale i skutečnost, že nechtěl vidět vlastní rodinu, jen povzbudila tvůrce nejrůznějších konspiračních teorií. Tou nejznámější je zřejmě pochybnost, že muž, který zemřel v srpnu 1987 ve Špandavě, nebyl Rudolf Hess.

Poměrně zevrubně se touto myšlenkou zabýval ve své knize Rudolf Hess, podivný konec nejstaršího špandavského vězně lékař Hugh Thomas, který byl v době Hessova věznění s nacistou v kontaktu. Zjistil, že jeho tělesný stav a především zranění z první světové války neodpovídají tělu člověka, který si ve věznici u Berlína odpykával doživotní trest. 

„Zaraženě jsem zíral. (...) Po nějakém dřívějším zranění nebylo ani stopy. (...) Pokročil jsem dopředu, ukázal mu na prsa a přátelsky a upřímně řekl: ‘Was ist passiet mit den Kriegsunfälen? Nicht hauttief?’ (Co se stalo s vašimi válečnými zraněními? Ani škrábnutí na kůži?). Otázka, byť položena mou primitivní němčinou, měla překvapivý účinek. Pacientova nálada se okamžitě změnila. Přívětivý a dobře naladěný člověk zbělel jako křída a dostal třesavku. Okamžik na mne zíral jakoby zmateně, či dokonce úplně nevěřícně. Pak sklopil oči a vyhnul se mému pohledu. Po chvíli, zdálo se, že nekonečné, zamumlal: ‘Zu spät, zu spät!’ (Příliš pozdě, příliš pozdě!),” popisuje konfrontaci s Hessem o chybějících jizvách Thomas.

Otázkou je, co se v případě, že nešlo o bývalého Hitlerova zástupce, stalo se skutečným Hessem. Podle některých teorií do Velké Británie v roce 1941 už odlétal jeho dvojník, který měl být jakousi vějičkou na nepřítele. Podle jiných úvah zemřel Hess během věznění v Toweru a dvojník ho nahradil až před norimberským tribunálem. Nebo snad Hitlerův věrný spojenec dožil někde v ústraní, v anonymitě a nepotrestán? Nejasnosti o pravé identitě vězně ale nijak nezmenšily zájem o něj.

Neonacisté jej uctívají jako mučedníka. Byl ale spíše zmateným podivínem

Hessův pohřeb musel být několikrát odložen, protože hřbitov v bavorském Wunsiedelu, kde je pochována jeho rodina, byl stále v obležení pravicových extremistů. Legenda o bojovníkovi za ten správný řád světa, který kvůli svému přesvědčení strávil více než 40 let za mřížemi, z Hesse v očích této skupiny udělala mučedníka. Prostor jeho posledního spočinutí se tak stal poutním místem, kde neonacisté každý rok v den jeho úmrtí – 17. srpna – pořádali masivní pochody. 

To se nelíbilo zdejší evangelické farnosti, které hřbitov náležel, a proto začala usilovat o zrušení hrobu. Možnost se naskytla v roce 2011, kdy vypršela smlouva k užívání hrobového místa, kterou farnost odmítla prodloužit. Hessova vnučka sice zpočátku proti zrušení hrobu protestovala, nakonec se ale dala přesvědčit. Hessovy ostatky tak byly v červenci 2011 vyzvednuty, spáleny a rozptýleny do moře. Náhrobek byl také srovnán se zemí, aby na místě nezůstalo nic, co by pravicoví extremisté mohli využít jako pomník. 

Pravdu o možném dvojníkovi letos odhalil test DNA. Americký armádní lékař Phillip Pittman v roce 1982 odebral Hessovi vzorek krve, který uchoval pro studijní účely. Lékařům se nyní podařilo dopátrat mužského potomka Hessovy krve a provedli srovnání. Testy na 99,9 procent potvrdily, že vzorky pochází od dvou lidí, kteří jsou pokrevně spřízněni. Zkouška tedy prokázala, že vězeň, který seděl ve Špandavě a počátkem 80. let mu byla odebrána krev, musel být Rudolf Hess.

Člověk se zálibou v okultismu, který do konce života tvrdil, že ničeho nelituje, je přesto dál modlou obestřenou tajemstvím, které posiluje zřejmě jeho podivná povaha. Podle jiných svědectví to byl ale spíše zmatený starý muž, který se plně uzavřel do svého světa astrologie a podezření, že se ho chce neustále někdo zbavit.


 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud