Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Začne Turecko znovu pouštět migranty do Evropy? Dohoda s EU v ohrožení

Vztahy EU a Turecka čeká další otřes. Evropský parlament totiž s největší pravděpodobností už zítra schválí rezoluci, ve které vyzve EU, aby pozastavila přístupové rozhovory s Ankarou. Turecko přitom drží Evropskou unii v šachu jako klíčový partner pro omezení počtu migrantů, kteří na kontinent přichází. Zatímco od stále většího počtu evropských politiků zaznívá, že EU se nesmí nechat od Turecka vydírat, připravuje se podobná spolupráce i s dalšími zeměmi.

Ostrá slova zaznívala i při včerejší diskusi na plenárním zasedání ve Štrasburku. Zmražení rozhovorů by bylo pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana signálem, že tudy cesta nevede, zdůrazňovali někteří poslanci. Předseda politické skupiny Evropští konzervativci a reformisté, kam se řadí také čeští zástupci Jan Zahradil a Evžen Tošenovský, Brit Syed Kamall dokonce navrhl, aby rozhovory byly zcela ukončeny a EU začala uvažovat o úplně novém nastavení vztahů s Tureckem. „Příliš dlouho jsme ukazovali Turecku výhody členství. Teď vidíme, že je mnoho důvodů, proč se to za našeho života možná nestane,“ řekl Kamall.

Udržet migranty co nejdál

Pokud se v migrační krizi spolehneme na Turecko, je to chyba, zaznívá od stále většího počtu evropských politiků. Ankara už v uplynulých měsících několikrát pohrozila vypovězením dohody s EU o vracení migrantů. Prezident Recep Erdogan se několikrát opřel i do jednotlivých členských zemí. Například Německo nazval rájem teroristů, léta podle něj chrání kurdské bojovníky. Europoslancům se zase nelíbí postup vlády v Ankaře po potlačeném červencovém pokusu o státní převrat. Od té doby bylo uvězněno asi 37 tisíc lidí a více než 100 tisíc přišlo o práci nebo bylo přesunuto na nižší pozici.

EU s Tureckem se na řešení migrační krize dohodly letos v březnu. A rychle se to promítlo i do čísel. Do Evropy by tak za celý letošní rok mělo přes Středozemní moře přijít místo loňského milionu zhruba 400 tisíc migrantů.EU s Tureckem se na řešení migrační krize dohodly letos v březnu. A rychle se to promítlo i do čísel. Do Evropy by tak za celý letošní rok mělo přes Středozemní moře přijít místo loňského milionu zhruba 400 tisíc migrantů.autor: Info.cz

S kým chce EU spolupracovat?
Evropská komise už v létě zveřejnila seznam třetích zemí, s nimiž by měla EU na zvládání migrace spolupracovat. Patří mezi ně Etiopie, Eritrea, Mali, Niger, Nigerie, Senegal, Somálsko, Súdán, Ghana, Pobřeží slonoviny, Alžírsko, Maroko, Tunisko, Afghánistán, Bangladéš a Pákistán.
Přesto se v rámci EU pracuje na dohodách s dalšími zeměmi, které se spolupráci s Tureckem velmi podobají. „Turecko není bezpečné ani pro vlastní občany a ochrana uprchlíků opravdu není jeho prioritou. Prioritou je zrušení vízové povinnosti. Pokud k němu nedojde, tak celá dohoda může padnout. Tato dohoda je modelem, který by EU ráda exportovala i do dalších zemí,“ popisuje právník a ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.

Spolupráce s brutálními režimy

Konkrétní podoba spolupráce s takzvanými třetími zeměmi se liší. Má mít formu například zvláštních mezinárodních smluv, takzvaných kompaktů nebo společných prohlášení. Hlavní záměr je podle Rozumka jasný: udržet migranty od Evropy co nejdále. A zatímco v případě některých zemí jde podle právníků o celkem pochopitelný krok, v jiných ho vidí velmi problematicky.

„Problém je v tom, že zafinancujeme země jako Súdán, které jsou pro Evropu nepřijatelné z pohledu lidských práv, ale také z hlediska efektivity utracených peněz,“ popisuje Magda Faltová ze Sdružení pro migraci a integraci. Na problematický případ upozornil před časem britský The Economist, podle kterého hrozí, že se EU bude v migrační politice opírat o některé z nejobávanějších režimů v Africe. Peníze pak můžou skončit v rukou lidí, které EU zároveň kritizuje za mučení a popravy svých občanů. Economist uvádí právě příklad Súdánu, kde je u moci Umar Bašír. Toho Mezinárodním trestní soud obžaloval z genocidy v Dárfúru, během níž zemřelo nejméně 300 tisíc lidí. Režim využívá pro zadržování migrantů jednotky rychlé podpůrné síly, takzvaných rapid support forces. Ty jsou z části složeny z jednotek džandžavídů odpovědných za vraždění v Dárfúru.

Většina lidí utíká do Evropy z válečné Sýrie. Na druhém místě jsou Afghánci.Většina lidí utíká do Evropy z válečné Sýrie. Na druhém místě jsou Afghánci.autor: Info.cz

Dohody navíc mohou třetím zemím poskytnout „vyděračský efekt“, podobně jako v případě Turecka, i když z o něco slabší pozice. Do migrační spolupráce se navíc nově míchá i rozvojová pomoc. „Situace, kdy nezisková organizace kope studny a zároveň zadržuje migranty, není šťastný krok,“ tvrdí Faltová.

720p 480p 360p 240p
Vývoj vztahů EU a Turecka v našem videu

Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza oponuje, že smlouvy fungovat mohou. „Turecko si dobře uvědomuje, že potřebuje mít dobré vztahy s Evropou, a to i přes aktuální sbližování s Ruskem. V konečném důsledku všichni vědí, že je lepší dohodu udržet než ji rozbít,“ řekl pro Info.cz. Stejně tak prý může fungovat i partnerství s africkými zeměmi. „EU by měla postupovat cestou, kterou tvrdě praktikovala v případě východního partnerství, tedy podle principu víc za víc. Pokud investujeme do těchto zemí, aby se zlepšila jejich ekonomická situace, tak pak mi dává smysl podmínka, že země vezmou zpátky své občany, kteří v Evropě nedostanou azyl,“ říká Prouza.

Europoslanci chtějí zmrazit přístupové rozhovory s Tureckem
Důležité bude při čtvrtečním hlasování stanovisko zejména socialistické frakce S&D, která vstup Turecka do EU dlouhodobě podporovala. „Je nutné mít na paměti, že přístupová jednání s Tureckem byla zahájena ve velmi odlišné politické situaci. To, že v posledních letech vázla, není žádným tajemstvím. Ukončení přístupových jednání by bylo vcelku jasným odrazem stávající politické reality,“ řekla Info.cz sociální demokratka Olga Sehnalová. Úplně přetrhat vazby s Tureckem by ale podle ní EU neměla. „V komunikaci s Ankarou je nutné pokračovat, protože Turecko je pro EU velmi důležitý partner,“ dodala Sehnalová. „Pozastavení vstupních rozhovorů je namístě, protože Turecko v rámci čistek po pokusu o převrat kritéria pro jednání neplní,“ myslí si europoslanec Petr Ježek z politické skupiny liberálních demokratů (ALDE). „Zároveň budu doufat, že tento krok bude mít nakonec spíš pozitivní vliv na situaci v Turecku a vzájemné vztahy než naopak, jakkoli prezident Erdogan při pokeru s EU drží své karty u těla a je málo vypočitatelný,“ dodal.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5114, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4405, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);