Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zahraniční dluhy vůči Česku klesají pomalu. Které země nám dluží miliardy?

Zahraniční dluhy vůči Česku klesají pomalu. Které země nám dluží miliardy?

Největším tuzemským prodejcem kubánského třtinového rumu se česká vláda hned tak nestane. I když možnost, že by „ostrov svobody“ svůj sedmimiliardový dluh vůči Česku splácel částečně v naturáliích, je i nadále ve hře.

Kuba zůstává největším zahraničním dlužníkem České republiky, následovaná Súdánem a bývalými republikami Jugoslávie (bez Srbska).

Plyne to ze zprávy o stavu a vývoji zahraničních pohledávek v roce 2017, kterou má dnes projednat vláda.

Nápad, že by Kubánci mohli místo peněz do Česka posílat svůj vyhlášený rum, předloni zaujal i světová média. Jednání v tomto směru během loňského roku nikam nepokročila.

I když tehdejší ministr financí Andrej Babiš, dnes premiér v demisi, již před dvěma lety nahlas přemítal o tom, jak by se přísun rumu mohl promítnout do státního rozpočtu. „Pokud by to nastalo a není jiný způsob splacení penězi, tak bychom to samozřejmě dražili za nejvyšší cenu,“ svěřil se Babiš.

Poslední jednání o kubánském dluhu se konalo vloni v prosinci. Nadále platí obecný příslib, že Kuba je ochotna řešit peněžními splátkami celou jistinu, zbytek (úroky) pak dodávkami zboží, vedle rumu se dříve mluvilo i o lécích – ty však nemají evropskou certifikaci.

Na Kubě a také v Libyi má Česká republika ještě souhrnnou pohledávku převyšující dalších sedm miliard korun. Jde o takzvané speciální úvěry, jejichž konkrétní obsah podléhá i po letech utajení. Týkají se především dodávek vojenského materiálu z doby úzké spolupráce zemí socialistického tábora.

Meziročně se tento speciální dluh snížil o 1,3 miliardy korun, na aktuálních 7,15 miliardy Kč.

Celkově mělo Česko ke konci loňského roku v zahraničí pohledávky za 29,6 miliardy korun, o 8,6 miliardy méně než vloni.

„Podílely se na tom zejména dva faktory – pokles kurzů měn, ve kterých jsou pohledávky vedeny (o cca 3 947,2 mil. Kč) a vyřazení pohledávek za společnostmi Cheteng s.r.o. a VLT Brno, a.s. v celkové výši 4 392 mil. Kč z rozvahy vzhledem k jejich nevymahatelnosti,“ vysvětluje zpráva ministerstva financí.

Pokud jde o skutečné splátky dluhu, realita je o dost chudší. „V roce 2017 činilo inkaso ze splátek zahraničních pohledávek ve prospěch státního rozpočtu cca 163,9 mil. Kč,“ shrnuje ministerstvo.


Kdo a kolik Česku dluží

ZDROJ: Ministerstvo financí ČR

Bělorusko

O běloruském dluhu vůči Česku se jedná od roku 2009. Běloruská strana nechce vyřešit dluh přímou platbou, a to ani ve splátkách. Česku se naopak nelíbí splátky formou dodávek vybraného zboží. Jako oboustranně přijatelné řešení se jeví odepisování částky za pronájem české ambasády v Minsku, případně úhrada části kupní ceny, pokud by s prodejem nemovitosti Bělorusko souhlasilo.

Čína

Jde o vzájemnou pohledávku vyplývající ze zůstatků na účtech ČSOB, a.s. a Bank of China pocházejících z dřívějších barterových obchodů. Podle ministerstva financí je však problém najít v Číně partnera pro jednání. Na jedné straně je česká pohledávka ve výši 23 milionů švýcarských franků, na straně druhé čínská za 2,2 milionu franků. Česká strana průběžně navrhuje věc řešit na mezivládních komisích nebo v rámci oficiálních jednání představitelů ČR v Číně. Během loňského roku se však situace nezměnila.

Lanatex

Společnost Lanatex a.s. byla v 90. letech 20. století Ministerstvem financí vybrána pro deblokaci části indického dluhu. Postupně však přestala být schopna splácet své závazky. Žalobu na zaplacení dluhu Ministerstvo financí vyhrálo. V současné době se v rámci exekuce dluh splácí formou postupných prodejů nemovitostí ve vlastnictví Lanatex a.s. (v r. 2017 splaceno 1 milion 453 tisíc Kč).

CS Trading, Ligna

V roce 2006 uplatnila společnost CS Trading, s.r.o. nárok na náhradu škody způsobenou údajným nesprávným úředním postupem při rozdělování splátek indonéského dluhu, posléze, společně se společností LIGNA a.s., podala na Ministerstvo financí dvě žaloby, dohromady o cca 230 mil. Kč. Na základě soudního rozsudku Ministerstvo financí v roce 2013 uhradilo žalující straně vč. nákladů řízení cca 46 mil. Kč. Později soud rozhodnutí zrušil a stát podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Ve věci nadále probíhají spory.

Irák

Irák je premiantem mezi českými dlužníky. V souladu s Dohodou o vypořádání irácké zadluženosti ze dne 14. 5. 2006 byly splátky za rok 2017 uhrazeny v dohodnutých termínech (v roce 2017 splaceno 162 milionů 450 tisíc Kč).

Írán

Zůstávají nedořešeny dvě otázky, dlužná suma ve výši cca 2,3 mil. USD (nedoplatek pohledávky, jejíž zbývající část Írán dříve uhradil), a pohledávka ve výši cca 59,7 mil. USD. Česká strana se v posledních letech soustředila na přehodnocení postoje íránské strany, která řešení obou pohledávek v zásadě odmítala. Na základě urgencí z počátku roku 2017 íránská strana vloni v dubnu souhlasila s dalším jednáním se zástupci Ministerstva financí.

Oběti komunismuOběti komunismuautor: INFO.CZ

Jugoslávie (bývalá SFRJ)

Ministerstvo financí postoupilo v roce 2000 společnosti Rondex Finance Inc. (Britské Panenské ostrovy) 25% pohledávky evidované ČR za bývalou SFRJ za úplatu 5% z hodnoty jistiny. Dluh bývalé SFRJ vůči bývalé ČSFR má být odsouhlasen co do celkové výše a poté rozdělen na jednotlivé nástupnické státy. Mezi jednotlivými nástupnickými státy bývalé SFRJ panuje v této věci dlouhodobá neshoda, dosud nebyla politická vůle problém vyřešit. Srbsko a Černá Hora již před určitou dobou projevily ochotu tímto způsobem postupovat, proto s nimi ČR v posledních letech jedná samostatně.

Kazachstán

Vznik dluhu souvisí s dohodou mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o spolupráci při osvojování Jamburgského naleziště plynu. ČSSR tehdy zajišťovala dodávky strojního zařízení. ČR se dlouhodobě snaží jednat o řešení dluhu na různých úrovních státní správy, na úrovni prezidenta republiky či premiéra, v posledních letech však byla reakce kazachstánské strany spíše vlažná. Řešení pohledávky průběžně nabízejí soukromé společnosti i jednotlivé osoby, návrhy řešení však nedosahují potřebné konkretizace a dostatečné záruky pro českou stranu. Od roku 2014 o problému jednali prezidenti obou zemí. Ze strany Kazachstánu byl v roce 2017 pověřen jednáním ministr energetiky, na straně ČR ministr financí. V současné době Ministerstvo financí analyzuje možnosti dalšího postupu.

Kuba

Ministerstvo financí nadále pokračuje ve snaze o řešení pohledávek ČR za Kubou. Jednání byla po mnoha letech nečinnosti (způsobené politickou i ekonomickou situací) obnovena v roce 2015. Česká strana v dopise z května 2017 rekapitulovala svou pozici s tím, že navrhla v souvislosti s řešením dluhu v XTR vytvoření česko-kubánského fondu, který by svojí činností přispíval k rozvoji česko-kubánských vztahů. Další jednání se uskutečnilo v prosinci 2017 v Bratislavě, na kterém kubánská strana opětovně vysvětlila svůj postoj při řešení dluhu. Kubánská strana přislíbila zaslat v nejbližší době konkrétní představu o řešení depozita (jak jistiny, tak úroků).

Ukrajina

I vznik tohoto dluhu souvisí s někdejší spoluprací na Jamburgském nalezišti plynu. V roce 1997 byla podepsána smlouva mezi ČR a Ukrajinou, na základě které je dluh dosud evidován v pomocných jednotkách URE (91,1 mil.). Nyní ukrajinská strana informovala, že za současné situace neuzná (popř. nemůže uznat) dluh jako státní, nicméně otázku chce řešit. Ve hře je možnost řešení dluhu formou předání budovy/budov české straně pro zastupitelský úřad, který je např. v Kyjevě dlouhodobě umístěn v nevyhovujících prostorách. Ukrajinská strana se do současné chvíle k návrhu nevyjádřila.

Text původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.cz ho publikuje se souhlasem redakce. 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1