Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zahraniční tisk: Austrálií otřásá sexuální skandál a čínský gigant vstupuje na burzu

Zahraniční tisk: Austrálií otřásá sexuální skandál a čínský gigant vstupuje na burzu
 

I dnes vám přinášíme přehled zahraničního tisku. Podíváme se do Číny na konkurenci oblíbené hudební platformy Spotify i na to, jak vnímají evropské řešení přistěhovalectví za oceánem.

 

The Wall Street Journal

The Wall Street Journal (23. 4. 2018)The Wall Street Journal (23. 4. 2018)autor: The Wall Street Journal/ en.kiosko.net

The Wall Street Journal věnuje pozornost největší čínské společnosti, která nabízí streamování hudby Tencent Music Entertainment Group. Čínský gigant se dle WSJ chystá ke kroku, jež by po úspěšném vstupu na burzu jejího evropského protějšku Spotify, mohl být jedním z největších technologických IPO (první veřejná nabídka akcií, pozn. red.) vůbec.

S akciemi čínského gigantu by se dle WSJ mohlo začít obchodovat v druhé polovině roku 2018 a očekává se, že celý podnik bude podobně jako Spotify ohodnocen na více než 25 miliard dolarů.

The Daily Telegraph

The Daily Telegraph (23. 4. 2018)The Daily Telegraph (23. 4. 2018)autor: The Daily Telegraph/ en.kiosko.net

The Daily Telegraph rozebírá kauzu, která v těchto dnech otřásá Austrálií. Sériový sexuální násilník Graham Kay, který v 90. letech opakovaně sexuálně napadal ženy a strávil za to osmnáct let ve vězení, v úterý zaútočil v supermarketu na šestnáctiletou dívku. Jen měsíc poté, co mu úřady sejmuly sledovací náramek. Kay byl zadržen a následně propuštěn na kauci. Podle The Daily Telegraph je ale znovu ve vězení. Porušil totiž podmínky, když strávil noc s prostitutkou. 

Generální prokurátor Mark Speakman pro The Daily Telegraph uvedl, že vinu necítí. „Nemám se za co omlouvat. Nebylo nic, co bych mohl udělat. Nejsme diktatura jako Severní Korea nebo Zimbabwe,“ řekl s tím, že o sejmutí náramku rozhodly soudy. 

The New York Times

The New York Times (23. 4. 2018)The New York Times (23. 4. 2018)autor: The New York Times/ en.kiosko.net

Americký deník věnuje pozornost způsobu, jakým se Evropská unie snaží zastavit příliv migrantů do Evropy. Poukazuje na skutečnost, že peníze, které z EU proudí států jako je Súdán, Libye či Turecko, často končí v rukách osob s pochybným morálním kreditem, které sice zabraňují migrantům v opuštění země, ale často uprchlíky mučí a páchají další zločiny. 

The Star

The Star (23. 4. 2018)The Star (23. 4. 2018)autor: The Star/ en.kiosko.net

Jihoafrický The Star věnuje na své titulce velký prostor velké bitce, která vypukla v sobotu na fotbalovém stadionu v Durbanu. Fanoušci Kaizer Chiefs neunesli prohru svého celku s Free States Stars a po závěrečném hvizdu rozpoutali peklo. Stovky jich vtrhly na hrací plochu, ničily zařízení a napadaly pořadatele. Policisté se snažili nastolit pořádek ohlušujícími granáty. Násilí si vyžádalo řadu zraněných a rezignaci hlavního trenéra týmu Kaizer Chiefs. 

De Telegraaf

De Teelgraaf (23. 4. 2018)De Teelgraaf (23. 4. 2018)autor: De Teelgraaf/ en.kiosko.net

Nizozemský deník řeší znepokojivý trend. V zemi je prý dnes mnohem snazší dostat se ke střelné zbrani, což vede nejen k nárustu počtu zbraní v populaci, ale negativně se to projevuje i ve frekvenci střelných incidentů. Podle deníku se jeden takový odehrál zrovna o víkendu. Experty znepokojuje rovněž skutečnost, že se rychleji než kdy dříve dostávají ke zbrani mladí Nizozemci, což mívá tragické následky. Deník poukazuje na čtyři nejmenované teenagery, kteří sedí ve vězení za střelbu se smrtelnými následky. 

Financial Times

Financial Times (23. 4. 2018)Financial Times (23. 4. 2018)autor: Financial Times/ en.kiosko.net

Britský deník se věnuje ožehavému unijnímu tématu, které se dotýká i České republiky. S odkazem na návrhy dokumentů Evropské komise, jejichž finální podoba by měla být zveřejněna už za pár týdnů, píše, že v rozpočtu EU pro období 2021 až 2027 by mohly být desítky miliard eur z fondů Evropské unie odkloněny od zemí střední a východní Evropy do Španělska a Řecka – států těžce zasažených nedávnou finanční krizí. 

Změny zřejmě nejtvrději dopadnou na Polsko a Maďarsko, které EU kritizuje kvůli narušování právního státu a demokratických principů. Rozdělování pěněz z kohezních fondů by totiž nově nemělo vycházet výlučně z výše hrubého domácího produktu na obyvatele, ale mělo by v sobě zahrnovat širší kritéria, jako je vzdělávání, životní prostředí či přístup zemí k migraci. 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1