Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zahraniční tisk: Čínské vojenské cvičení, rekordní počet cizinců v Německu a alkohol-zabiják

Zahraniční tisk: Čínské vojenské cvičení, rekordní počet cizinců v Německu a alkohol-zabiják

Světové deníky se dnes většinou věnují připravovanému útoku na Sýrii. Britská premiérka Theresa Mayová potvrdila, že Velká Británie se do vojenské akce zapojí, zatímco Německo své vojáky na Blízký východ nepošle. Čína chystá u Tchajwanu velké námořní cvičení, kterým chce podpořit v této napjaté situaci Rusko. A německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung uvádí, že množství cizinců v Německu prudce stoupá. Důvodem ale není jen migrace válečných uprchlíků, ale především příliv přistěhovalců z východní Evropy.

The Times

The Times, 13. dubna 2018The Times, 13. dubna 2018autor: The Times

Hlavním tématem britských Timesů je potenciální útok na Sýrii, který by se měl uskutečnit “v řádu několika dnů”. K syrským břehům nyní míří největší armáda od dob války v Iráku v roce 2003. Kabinet britské premiérky Theresy Mayové podpořil zapojení Británie do vojenské akce a na Blízký východ tak míří i vojáci Commonwealthu.

List také píše o výzvě stínové ministryně zahraničí, která apeluje na premiérku Mayovou, aby se omluvila jménem Británie zemím Spojeného království za historické křivdy. Před Mayovou to udělal například už David Cameron, který se omluvil Nelsonu Mandelovi za to, že v době apartheidu v JAR neuvalila Británie na zemi žádné sankce. Podle stínové ministryně Emily Thornberryové “to ale bylo málo”. Zmiňuje například dosud nekomentovaný nucený odsun obyvatel Čagoských ostrovů, které jsou součástí Britského indickooceánského území. Vláda v 60. a 70. letech obyvatele násilně vysídlila na sousedící Mauricius, aby na místě mohla vzniknout americká letecká základna Diego Garcia.

 

South China Morning Post

South China Morning Post, 13. dubna 2018South China Morning Post, 13. dubna 2018autor: South China Morning Post

Deník se na titulní straně nezmiňuje jako většina novin o útoku na Sýrii, ale zaměřuje se na oznámení Číny, která chystá vojenské cvičení v Tchajwanském průlivu. Prezident Si Ťin-Pching uvedl, že chce z Číny vytvořit vojenskou námořní velmoc. Už nyní je čínská armáda nejsilnější od roku 1949. Cvičení by mělo začít příští středu a Si Ťin-Pching chce na něm předvést první čínskou letadlovou loď Liaoning, dalších padesát válečných lodí a kolem deseti tisíc vojáků. Podle odborníků je přehlídka čínské síly ale také demonstrací podpory Rusku ve chvíli vyostřené situace v Sýrii.

Frankfurter Allgemeine Zeitung

Frakfurter Allgemeine, 13. dubna 2018Frakfurter Allgemeine, 13. dubna 2018autor: Frakfurter Allgemeine

Británie se rozhodla do vojenské akci v Sýrii zapojit, německá kancléřka Angela Merkelová ale dle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung zapojení Německa naopak odmítá. Aniž by to konkretizovala, přislíbila ale kancléřka podporu dalším činnostem USA, Francie a Velké Británie. Zároveň uvedla, že musí být učiněno vše proto, aby bylo jasné, že "toto použití chemických zbraní je nepřijatelné."

List dále přináší informaci o tom, že množství cizinců v Německu stoupá. Podle statistik ve srovnání s rokem 2016 loni přišlo méně uprchlíků z válečných oblastí Sýrie a Iráku, vzrostl naopak počet migrantů z východní a jihovýchodní Evropy. V zemi je v současnosti už každý osmý obyvatel původem z jiné země. Počet cizinců se za loňský rok zvýšil o 5,8 %.

The New York Times

The New York Times, 13. dubna 2018The New York Times, 13. dubna 2018autor: The New York Times

Americký deník The New York Times uveřejnil informaci, že Donald Trump zvažuje opětovný vstup země do takzvaného Transpacifického partnerství (TPP). Obchodní dohodu 12 tichomořských zemí uzavřela v roce 2016 vláda Baracka Obamy. Trump podepsal příkaz k odchodu z TPP několik týdnů po svém nástupu do funkce hlavy státu. Ve čtvrtek ale dle informací listu svým spolupracovníkům sdělil, že mají hledat způsoby, jak se k dohodě opět připojit. Důvodem jsou také stále napjatější obchodní vztahy s Čínou. "Pokud opravdu chcete opravdu získat pozornost Číny, jedním ze způsobů je začít obchodovat s jejími konkurenty,” uvedl k tomu senátor John Thune.

The Guardian

The Guardian, 13. dubna 2018The Guardian, 13. dubna 2018autor: The Guardian

Britský The Guardian se také věnuje zapojení Británie do bojů v Sýrii. Zároveň přináší také zprávu o soudu zpěváka Cliffa Richarda, který se soudí s televizí BBC. Ta v roce 2014 v rámci probíhajícího vyšetřování uvedla, že Richard je obviněn z pedofilie. Odsouzen ale nebyl a nyní tvrdí, že “BBC mu zničila život”. Deník také na titulce uvádí novou studii, podle které konzumace alkoholu prokazatelně zkracuje život. Maximální bezpečná konzumace alkoholu zahrnuje dle odborníků 175 mililitrů vína maximálně pětkrát týdně. Každá sklenička nad tuto míru zkracuje život čtyřicátníka o půl hodiny.




 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1