Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ZAHRANIČNÍ TISK: Kim se chce zachránit, vrchní Ajatolláh čte americkou poštu a vězeň žádá eutanázii

ZAHRANIČNÍ TISK: Kim se chce zachránit, vrchní Ajatolláh čte americkou poštu a vězeň žádá eutanázii

Dvě témata dominují dnes světovým médiím: schuzka amerického prezidenta DonadlaTrumpa a severokorejského diktátora Kim Čong-una a přestřelka Izraele a Íránu. Došlo ale i na znásilnění, cizí poštu a dinosauří stopy a eutanázii pro vězně.

Financial Times 

Financial TimesFinancial Timesautor: Financial Times

Britské noviny Financial Times se kromě plánované schůzky Donalda Trumpa a severokorejského vůdce Kim Čong-una věnují i malajsijským volbám a izraelskému úderu na íránské cíle v Sýrii. Připomínají, že před útokem se setkal izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Rusko je spojencem syrského diktátora Bašára Asada, ale Netanjahu si, jak píší Financial Times, s Putinem „kultivuje“ dobré vztahy.


The Wall Street Journal 

The Wall Street JournalThe Wall Street Journalautor: The Wall Street Journal/Kiosko.net
 

Americký list The Wall Street Journal píše o prvních sankcích, které uvalily USA na Írán poté, co americký prezident Donald Trump oznámil odstoupení od jaderné dohody s touto zemí. Cílem sankcí je několik íránských firem i jednotlivců, kteří se podíleli na pašování dolarů pro Íránské revoluční gardy a íránské spojence na Blízkém východě. The Wall Street Journal ale upozorňuje na možnost zavedení amerických sankcí včetně vysokých pokut proti evropským bankám, které obchodují s Teheránem.


The Washington Post

The Washington PostThe Washington Postautor: The Washington Post

Včerejší The Washington Post – kvůli časovému rozdílu dnešní číslo dosud nevyšlo - se věnuje propuštění tří Američanů ze Severní Koreje. Také Íránu - Americký prezident nedávno odstoupil od jaderné dohody s Íránem, íránský nejvyšší vůdce Ajatolláh Alí Chameneí to odsoudil, ale zároveň se ukázalo, že čte i americkou diplomatickou poštu. Citoval totiž z Trumpova dopisu americkým spojencům na Blízkém východě. A The Washington Post spekuluje, jak se k němu dostal. Možná prý i přes Rusy.

List přináší i reportáž o tom, jak turisté ničí v utažském Red Fleet State Park zkamenělé stopy dinosaurů a přitom si ani neuvědomují, že páchají trestný čin. Většinou je ale nikdo nechytí a tak byli zatím obžalováni jen tři skauti a to ještě před lety.


The Jerusalem Post

 

The Jerusalem PostThe Jerusalem Postautor: Jerusalem Post/Kiosko.net

Izraelský The Jerusalem Post přináší satelitní snímky cílů, na které v Sýrii zaútočilo izraelské letectvo. Jde o íránská zařízení, která byla podle představitelů izraelské armády zcela zničena. Zároveň upozorňuje, že Teherán má rakety, kterými může zasáhnout Izrael.

The Jerusalem Post také uvádí, že většina Izraelců nebere státní svátek Den Jeruzaléma, tedy připomínku dobytí jeho starého města Izraelem, jako skutečný svátek. Slaví ho hlavně ortodoxní Židé.


South China Morning Post

 
South China Morning PostSouth China Morning Postautor: South China Morning Post/Kiosko.net

South China Morning Post komentuje plánovanou schůzku korejského vůdce Kim Čong-una a amerického prezidenta Donalda Trumpa v Singapuru, jejímž výsledkem má být odstranění jaderných zbraní ze Severní Koreje. Cituje bývalého amerického diplomata, podle kterého si chce Kim Čong-un v klidu dožít jako severokorejský diktátor a tak je zřejmě ochoten změnit své chování. A podotýká, že o jednání mezi Severní Koreou a USA se zajímá také Japonsko. Nejen kvůli tomu, že ho ohrožují severokorejské jaderné rakety ale také kvůli tomu, že chce „vyřešit“ problém svých občanů unesených do Severní Koreje. Ta přiznala, že unesla 11 japonských občanů.


Hindustan Times

Hindustan TimesHindustan Timesautor: Hindustan Times/Kiosko.net

Indický Hindustan Times také upozorňuje na schůzku amerického prezidenta a severokorejského diktátora. Cituje přitom amerického prezidenta Trumpa, který věří, že severokorejský diktátor konečně přivede svoji zemi „do reálného světa“.

Hindustan Times upozorňují na případ gangstera, který žádá ve vězení v Bombaji o eutanázii. Je totiž ochrnutý na půl těla a má prý deprese. O eutanázii žádá poté, co ho soud odmítl propustit z vězení ze zdravotních důvodů. 34letý profesionální zločinec je v kriminále kvůli vraždě dvou lidí, ke které se přiznal.


Al-Jazeera

 

Al-JazeeraAl-Jazeeraautor: Al-Jazeera

Web katarské televizní stanice Al-Jazeera se obsáhle věnuje konfliktu mezi Íránem a Izraelem v Sýrii. Podle Al-Jazeery šlo především o to ukázat svaly, ale na rozdíl od mnoha jiných médií, Al-Jazeera předpokládá další ozbrojené srážky mezi Izraelem a Íránem a jeho spojenci v příštích týdnech a měsících. A to jak v Sýrii, tak izraelských Golanských výšinách. Al-Jazeera se dále věnuje případu Núry Husejnové, která byla v Súdánu odsouzena k trestu smrti za vraždu svého manžela. Husejnovou její manžel znásilnil za pomoci svých příbuzných. Husejnová byla totiž provdána násilím a od manžela uprchla. Její vlastní otec jí ale nakonec vylákal zpět do manželova domu, tam došlo ke znásilnění a následné vraždě manžela.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1