Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Žantovský: Klaus nebyl ohledně EU úplně mimo. Dnes už v Bruselu nikoho nezajímáme

Žantovský: Klaus nebyl ohledně EU úplně mimo. Dnes už v Bruselu nikoho nezajímáme

Česká republika měla Evropě vždy co nabídnout. Zajímavý byl její přístup k zahraniční politice a lidským právům. To už prý dnes neplatí: „V posledních letech se střetáváme s pokrčováním ramen a pochybnostmi,“ myslí si bývalý velvyslanec ve Spojeném království a spisovatel Michael Žantovský, který dnes vede Knihovnu Václava Havla v Praze. Jak se do vztahů mezi Českem a Evropskou unií zapsal bývalý prezident Václav Klaus? Jaké je místo České republiky v EU a co jí čeká, pokud se rozhodne zařadit do rychlejšího proudu evropské integrace po bok zemí, jako je Německo nebo Francie? Čtěte rozhovor INFO.CZ. 

V první části našeho rozhovoru jsme hovořili o tom, že se Česko kvůli jednání prezidenta Miloše Zemana ocitlo v nebezpečné ústavní krizi. Do toho je tu pořád nevysvětlený závažný případ, kdy Andrej Babiš mohl "svá" média ovlivňovat a využívat v politickém boji. V rámci své profese se stýkáte s celou řadou lidí, kteří žijí v zahraničí. Co oni o Česku říkají? Jsou vývojem u nás znepokojení? Nebo je už nemůžeme ničím překvapit i třeba proto, že žijeme v regionu, který s podobnými problémy bojuje?

Jsou tu určité signály, které svědčí o tom, že skutečně zapadáme do obrazu regionu. Nemůžeme za to ale pouze my, ale i zahraniční pozorovatelé, kteří nás často kvůli povrchnímu vidění házejí do jednoho pytle. Na druhou stranu pořád platí, že svoboda tisku může být u nás sice zkreslovaná, ale není ohrožená. Mohou tu teoreticky hrozit pokusy o ovládnutí celého politického a ústavního systému, ale realita to není. Pořád ještě máme kam klesat. Mnohem více mne mrzí, že i přesto, že je na tom naše země dobře ekonomicky, je tu bezpečno a žijí tu výborní lidé, tak už nikoho nezajímáme.

Říkáte už? Dříve to bylo jinak? Proč?

Dříve bylo na naší republice vždycky něco zajímavého a originálního. Projevovalo se to třeba v našem přístupu k zahraniční politice EU a lidským právům nebo i v provokativních vyjádřeních bývalého prezidenta Klause, která vyvolávala další reakce. V posledních letech se spíše střetáváme s pokrčováním ramen a pochybnostmi. Nemůže za to nikdo jiný než my sami.

Kdo je Michael Žantovský?
Michael Žantovský (nar. 1949) je český diplomat, politik, psycholog, překladatel z angličtiny, tlumočník, publicista, spisovatel a také textař. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a mezi lety 1973 a 1980 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém při bohnické léčebně, kde se zabýval psychologií motivace a sexuálního chování. V roce 1980 z výzkumného ústavu odešel a pracoval na volné noze jako překladatel, tlumočník, autor písňových textů. V letech 1988 a 1989 pracoval pro agenturu Reuters jako pražský dopisovatel. Od října 2009 do srpna 2015 působil jako velvyslanec ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Od září 2015 je ředitelem Knihovny Václava Havla.

Pokud mluvím s lidmi v Bruselu, tak na éru Václava Klause nevzpomínají v nejpozitivnějším světle. Naopak často připomínají, že tam po něm zůstala pachuť, se kterou se dodneška nedaří vypořádat. Česko má od té doby nálepku remcajícího a nekreativního partnera.

Ano, ale to říkají vysoce postavení politici, kteří měli s Klausem a jeho někdy nepopiratelně nesnesitelně provokativními vyjádřeními osobní problém. Já s Klausem nesouhlasím prakticky ve všem, ale ukazuje se, že některé pochybnosti, které ve své době měl, například ohledně eura, vývoje eurozóny nebo tendencí ke stále těsnější EU, nejsou úplně mimo. Možná bychom měli nyní méně problémů, pokud bychom v integraci postupovali pomaleji. Na stranu druhou, i když se Václav Klaus považuje za zapřisáhlého nepřítele EU, tak premiér, který za Českou republiku podával přihlášku do EU, se jmenoval Václav Klaus.

Říkáte, že evropská integrace probíhá na váš vkus příliš rychle. V čem a jak se to projevuje?

V Evropě zažíváme krizi důvěry v mainstreamovou evropskou reprezentaci, která se projevuje nárůstem populismu. Je za tím potřeba hledat vzpouru valné části voličů proti procesu, který z jejich pohledu probíhá příliš rychle a příliš lhostejně k jejich zájmům, způsobu života a tradicím.

Příkladem je migrační krize. Spoustu lidí cítí, že to ohrožuje jejich tradiční způsob života. Mnohem více si to uvědomují lidé třeba v Kuřimi u Kolína než v Bruselu, který je z pohledu národností velmi pestrý a rozmanitý. Může to být i proto, že to neznají. Všichni v sobě máme podvědomý strach z neznámého, tak se toho lidé bojí. Není to pouze o špatné komunikaci, která se v tomto případě někdy zmiňuje. Je potřeba lidi vzdělávat a dát jim čas, aby si na to zvykli. Čas je nutný také k tomu, aby si uvědomili, že to nepřináší jen negativní změny, ale i příležitosti se obohatit.

Myslíte, že by se mělo zpomalit i v jiných oblastech integrace, například ekonomické?

Integrace podle mne postupuje chaoticky – rychle v otázkách, kde to není tolik nutné, ale příliš pomalu tam, kde by to bylo zapotřebí.

Můžete uvést příklady?

Hovoříme o společném trhu jako o jednom z největších výdobytků EU, ale ve skutečnosti ho nemáme. Není v energetice, službách, v digitální oblasti nebo intelektuálním vlastnictví. Je to proto, že velké státy EU nejsou zajedno a často si chrání své zájmy. Může to jít i proti svobodnému trhu nebo obchodu. Tady mluvím například o požadavcích na minimální mzdu. Tohle všechno pak může vést k tomu, že členské země, které považují svobodný trh za nesmírně důležitý a nadřazený, se cítí odříznuté od integračního procesu. Podle mne to byl jeden z aspektů, který vedl k brexitu.

Proč je pořád pro některé země stále důležitější si chránit vlastní trh, a podkopávat tím snahy o dokončení jednotného trhu EU? Vždyť mnohdy jde o země, které stály na začátku integračního procesu v Evropě.

Dělají to proto, aby si získaly politickou podporu doma. Mohou si to dovolit, protože při hlasování v Radách EU spoléhají na kvalifikovanou většinu a to i v situacích, kde se dříve hlasovalo jednomyslně. To, že některé státy se chovají prointegračně tam, kde je to pro ně výhodné, a ochranářsky tam, kde není, není dlouhodobě udržitelné. Vede to také k tzv. vícerychlostní Evropě, u níž si ale nejsem jistý, zda je to cesta správným směrem. Na stranu druhou je to možná lepší varianta, než násilně trvat na plné integraci, protože to by vzbudilo obrovský politický odpor. Je to ale určitě horší, než se řídit principem nejmenšího společného jmenovatele.

Jak by se k tomu mělo postavit Česko?

Česká republika by se neměla nechat vmanévrovat do pozice, kdy o tom už nerozhoduje. S odkazem na objem obchodu s Německem a EU se někdy říká, že nemáme jinou volbu. Myslím si, že země, která si je vědoma své totožnosti, volbu vždycky má a musí vycházet z toho, co je pro ni důležité i z dlouhodobého hlediska. Pokud se vrhneme do hlavního proudu, tak to ještě neznamená, že nás to automaticky zachrání. Ono se také může stát, že nás ten proud naopak vyvrhne.

V minulosti jste působil jako český velvyslanec ve Velké Británii. Překvapilo vás, když se Britové v referendu, které proběhlo před rokem, rozhodli vystoupit z EU?

Doufal jsem, že se něco takového nestane, ale v posledních týdnech před referendem jsem už pochyboval. V Knihovně Václava Havla jsme dlouho do noci diskutovali o tom, co by se všechno mohlo přihodit. Kolem druhé hodiny ranní jsme si šli lehnout s tím, že to vypadá optimisticky, avšak ráno jsme po prvním pohledu na mobil zažili šok. Překvapení jsem ale tehdy necítil.

Proč?

Něco už naznačovaly průzkumy a varovné signály vysílala i proevropská kampaň ve Spojeném království, která ale ve skutečnosti neměla žádnou opravdovou tvář. Tehdejší premiér David Cameron, jeho nástupkyně Theresa Mayová a vedení labouristů se proti vystoupení stavěli pouze formálně, ale lehnout přes koleje si kvůli tomu nikdo z nich nešel. Dokonce jsem měl pocit, že i pokukovali tím druhým směrem. V momentě, kdy tu máte jednu straně kampaně, která je odhodlaná a zapálená, a druhá působí rozpačitě, tak lze lidi jen velmi těžko přesvědčit.

Dalším důvodem bylo to, že EU v tomto ohledu selhala. Některé výroky z Bruselu, které padaly těsně před referendem, byly hrubě kontraproduktivní. Vzpomeňte si, jak tři dny před hlasováním o brexitu předseda Komise Juncker na adresu Britů prohlásil, že pokud odejdou z EU, tak se s nimi bude zacházet jako se zrádci. Říct něco takového Britům, kteří si prožili válku a pamatují si ji, bylo pro mne něco nepochopitelného. Nebo jinak, obávám se, že jsem to chápal. Jsem totiž přesvědčený o tom, že pan Juncker a celá řada lidí ve vedení EU si přáli, aby Velká Británie vystoupila.

Proč si to myslíte?

Velká Británie pro ně byla konstantním rušivým prvkem v EU. Něco, co překáželo europeizaci, rychlejší integraci, harmonizací daní nebo vytvoření bankovní unie. Svou roli sehrála i atlantická orientace Británie. Nemluvíme tady o jednom vyjádření, ale o několika. Vždy, když jsem to slyšel, tak jsem si říkal: proč se proboha chovají tak nediplomaticky? Jediná odpověď je, že nechtějí. Nemyslím si tedy, že Juncker nebo Evropská komise jako celek může za odchod Británie z EU, ale určitě to k tomu přispělo.

Jak dopadnou vzájemná jednání o dalších vztazích? Podaří se najít oboustranně výhodnou dohodu?

Věřím, že lidé jsou racionální bytosti a vždy se to nakonec projeví. Tato hra s nulovým součtem má totiž jediné řešení. Je potřeba, aby to bylo co nejméně bolestné a co nejvíce výhodné pro obě strany. Pokud se totiž nedohodnou, tak za to obě zaplatí. Můžeme to přirovnat k rozchodu manželů. Buď si ti dva řeknou, že budou myslet na to, co spolu vytvořili, a může to fungovat, nebo si řeknou, že si to ukáží. Člověk, který se tím zabývá, potvrdí, že v takovém případě ti lidé natropí obrovskou zkázu všude kolem sebe. Doufám, že v případě EU a Velké Británie půjde o ten první případ.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1