Články odjinud

Ze sirotčince, kde zachraňují děti džihádistů: Táta použil malého syna jako návnadu, zmrzačil ho pes

Ze sirotčince, kde zachraňují děti džihádistů: Táta použil malého syna jako návnadu, zmrzačil ho pes

Můžou děti za hříchy rodičů? Rozumní lidé pravděpodobně odpoví, že ne, protože každý by měl být zodpovědný pouze za to, co sám způsobí. Co když jsou ale ty děti potomky džihádistů? V Mosulu pro opuštěné děti bojovníků Islámského státu (IS) existuje speciální sirotčinec. Jeho ředitel ale čelí výpadům těch, kteří si myslí, že pomoc by měl raději věnovat někomu, kdo si ji zaslouží.

„Mí přátelé se mě ptají, proč pomáhám těmto dětem, když je tu plno jiných lidí v nouzi. Odpovídám jim, že když se je nepokusíme změnit dnes, zítra z nich mohou být vojáci IS,“ vysvětluje pro list The Telegraph ředitel Al-Zahour Centra Zahar al-Atheel. Zdejší děti si totiž prošly peklem.

Jednoročnímu Hamoudimu chybí ruka. Jeho otec bojovník IS ho totiž použil jako léčku na irácké vojáky. Nechal ho ležet uprostřed sutin, a když se k němu dostali vojáci, aby mu pomohli, začali na ně džihádisté střílet. Chlapce mezitím odtáhl hladový pes. Přestože vojáci ho posléze z jeho tlamy dostali ven, ránu napadla infekce a přišel o ruku.

V sirotčinci jsou také děti, které opustily vlastní matky. Část z nich byly jezídky, které džihádisté unesli a donutili je vdát se za bojovníky IS. Jedna taková žena v sirotčinci nechala dvě malé děti, protože zpátky ke svému jezídskému manželovi by je prý nemohla přivést a nechtěla se o ně starat. Jiné zdejší děti zase celé dny mlčí. Tři sourozenci za více než čtvrt roku v zařízení zatím na nikoho nepromluvili.

V sirotčinci se nachází i starší děti, kterým se několik let pokoušel Islámský stát do hlavy vtloukat extremistickou ideologii. „Viděl jsem věci, které by nikdo neměl vidět. Skoro každý den jsem viděl mrtvá těla – ženy s uřezanými hlavami, muže, které mučili… nejdřív jsem se zbraní a násilí bál, pak jsem si na ně už zvyknul,“ popisuje například 11letý Ahmed. Když přišel do sirotčince, modlil se pětkrát denně. Když ale zjistil, že už nemusí, přestal.

Kromě psychické újmy často ale dětem v rozjezdu nového života brání i administrativní obtíže. Mnohé z nich totiž fakticky neexistují. Rodiče je totiž po narození nikam nenahlásili a pro stát tak nejsou iráckými občany. Nemohou tak chodit do školy, pracovat, žádat o pas, ani využívat lékařskou péči.

Centrum Al-Zahour je testovacím zařízením, které má zjistit, jak nejlépe se o sirotky Islámského státu starat. Zatím je zde 65 dětí. To je přitom úplný zlomek těch, které by potřebovaly pomoci. „V ulicích je dalších 17 tisíc z nich. Žebrají a předpokládám, že by byli ochotní vás zabít pro pár dolarů,“ vysvětluje vedoucí místního úřadu pro ženy a děti Sukayna Mohammed Ali Younesová a dodává: „Nemůžeme pomoci všem, ale děláme, co můžeme.“

 

Články odjinud