Ze zeleného poslance je v europarlamentu těžká váha. Kdo je Yannick Jadot? | info.cz

Články odjinud

Ze zeleného poslance je v europarlamentu těžká váha. Kdo je Yannick Jadot?

Někteří ho obviňují ze sektářství, on sám tvrdí, že není ani vpravo, ani vlevo. Francouzský europoslanec a "zelený" aktivista Yannick Jadot se stal překvapivě úspěšným aktérem evropských voleb.

Po evropských volbách padaly hlavy neúspěšných politiků, ať už je to šéfka německých sociálních demokratů Andrea Nahlesová, nebo vůdce francouzských Republikánů Laurent Wauquiez. Zároveň ale také hlasování zrodilo nové hvězdy – ve Francii slaví úspěch ekolog Yannick Jadot, což se odráží i na jeho popularitě.

Yadotova strana EELV (Evropa, ekologie, Zelení) je pro mnoho lidí největším překvapením voleb. Průzkumy jí přisuzovaly mezi sedmi až osmi procenty, volilo ji nakonec přes 13 procent Francouzů a ekologové tak předstihli nejen krajně levicovou Nepoddajnou Francii, ale i Republikány. Navzdory tomu, že se Jadot odmítl v kampani spojit s podobně smýšlejícími partajemi.

Ekologie není levice

Jadot - podobně jako prezident Emmanuel Macron - tvrdí, že není ani vpravo, ani vlevo. „Ekologie, to není levice. Ekologie musí v politické debatě zaujímat hlavní místo. Je to mnohem víc, než levice,“ citoval ho časopis Le Nouvel Observateur.

Třetí místo s 13 poslaneckými křesly nečekal snad nikdo a Jadot se rázem vyšvihl mezi nejsledovanější francouzské politiky, a zároveň „těžké váhy“ nového europarlamentu. V něm ostatně není žádný nováček – jeho výstup na plenárním zasedání proti smlouvě o volném obchodu EU s Kanadou (CETA) zhlédlo na internetu více než milion lidí.

Jednapadesátiletý Jadot pochází z malé obce Clacy et Thierret na severu země. Oba rodiče byli levicově smýšlející učitelé: „V roce 1980 jsem v Laonu (nedaleké město) viděl Mitterranda, můj otec v kampani rozdával letáky. Jeho vítězství jsem silně prožíval, trochu jako fotbal, jako porážku Francie proti Německu v roce 1982,“ citoval jeho vzpomínky deník Libération.

Pozdější europoslanec měl k fotbalu vždy blízko, stěny jeho pokoje tehdy zdobily plakáty Kevina Keegana nebo Dominika Rocheteaua. Veřejně se poprvé začal angažovat na univerzitě Paris Dauphine, kde studoval ekonomii. Stejně jako mnohé další ho silně zasáhla smrt Malika Oussekina, který zemřel 6. prosince 1986 na následky policejního zásahu proti studentské demonstraci, jejíž účastníci protestovali proti plánovaným školským reformám. Jedním z organizátorů následných manifestací byl právě Jadot.

Inspiroval ho boj s pytláky v Africe

K ekologii ho v 17 letech přivedla četba knihy „Kořeny nebe“, která popisuje příběh Francouze bojujícího proti pytkákům slonů v Africe. Možá i proto odjel po studiích s neziskovkou Solagral do Burkiny Faso, kde se dva roky věnoval rozvojové pomoci. Poté následovala Bangladéš, kde pracoval s nejchudšími ženami. Po návratu do Francie zakotvil v další neziskovce, v níž se seznámil s Josém Bovém, známým zemědělským bojovníkem proti globalizaci.

Ekologie v té době stále více a více ovlivňovala Jadotův život a následné angažmá v Greenpeace bylo logickým výsledkem. V Greenpeace to Jadot dotáhl na ředitele kampaní, odpor vůči jaderné energii nebo geneticky modifikovaným plodinám si zachoval i později v roli politika.

Během svého angažmá Greenpeace byl odsouzen za to, že v rámci operace Plutonium pronikl na základnu jaderných ponorek u Brestu. On sám se naopak ocitl v roli poškozeného, když se zjistilo, že bývalý policista najatý elektrárenskou společností EDF mu prohledával počítač. Firma odešla od soudu s pokutou, ta byla ale později zrušena a Jadot vysoudil odškodné 10 tisíc eur.

Greenpeace vyměnil za Zelené, na jejichž kandidátce se v roce 2009 dostal poprvé do Evropského parlamentu. Do něho byl nyní zvolen už potřetí – působil mimo jiné jako vicepředseda výboru pro mezinárodní obchod a člen parlamentního výboru pro energetiku, průmysl a výzkum.

S Cohnem-Benditem se rozešel

V parlamentních lavicích často sedával s veteránem evropského ekologického hnutí Danielem Cohnem-Benditem, s nímž ho spojovalo politické smýšlení i láska k fotbalu. Prezidentské volby v roce 2017 ale staré přátele poněkud rozdělily – zatímco Jadot se nejdříve rozhodl sám kandidovat (nakonec ale odstoupil ve prospěch socialisty Benoita Hamona), Cohn-Bendit podpořil Emmanuela Macrona, jemuž dělá příležitostně poradce. Před květnovými evropskými volbami pak Cohn-Bendit nabádal voliče, ať dají přednost vládní kandidátce před Jadotovými „sektářskými“ ekology.

Kromě Cohna-Bendita má Jadot složitý vztah i s další osobností francouzské levicové politiky, Cécilií Duflotovou. Když se měli společně v roce 2010 stát šéfy strany Zelených, Duflotová to odmítla. Když mu pak chtěl bývalý prezident Francois Hollande nabídnout místo ve vládě, jeho dlouholetá rivalka byla jako šéfka strany opět proti. Před třemi lety dosáhl ale Jadot svého a Duflotovou ve stranických primárkách porazil.

Po volbách se kromě úspěchu své strany dostal do novinových titulků ještě z jednoho důvodu – při oslavách se nechal fotit se svojí přítelkyní, kterou je investigativní novinářka rádia RTL Isabelle Saportaová. Novinářka krátce poté oznámila, že v rádiu končí a bude se věnovat politice.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud