Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zinscenovaná fraška jménem egyptské volby. Největší výzvou Sísího byly prázdné lístky

Zinscenovaná fraška jménem egyptské volby. Největší výzvou Sísího byly prázdné lístky

Dopadlo to podle očekávání, tedy výborně. Nebudeme si muset pamatovat a učit se psát jméno nového prezidenta, nebudeme muset složitě spekulovat, co s sebou jeho příchod do čela jedné z nejvlivnějších arabských zemí přinese, ani jestli bude bezpečné o prázdninách vyrazit do Hurghady. Abdalfattáh Sísí hladce obhájil egyptský prezidentský úřad. Volební komise napočítaly přes 24,2 milionu platných hlasů v jeho prospěch. Za svého prezidenta jej zvolilo 97 % všech účastníků voleb.

Sísího jediného protikandidáta Músu Mustafu Músu porazily i prázdné hlasovací lístky. Jako formu protestu je naházelo do uren přes 1,7 milionu voličů, tedy téměř 7,3 % všech zúčastněných, a kdyby se započítávaly do celkových výsledků, Sísí by se stovce ani nepřiblížil. Holt ne každý si to umí zařídit třeba jako bývalý irácký diktátor Saddám Husajn, jehož v prezidentském referendu v roce 1995 volilo impozantních 99,99 % hlasujících. Oficiálně se proti němu postavilo pouhých 3052 osob z toho 45 v Bagdádu. Otázka byla také položena mnohem srozumitelněji: „Souhlasíte s tím, že je prezident Saddám Husajn prezidentem země?“ Ano/Ne. Pamětníkům voleb za komunistického režimu to bude něco velmi okatě připomínat.

Sísího protikandidát Músá ale nemusí věšet hlavu. Není jediný, koho v Egyptě porazily prázdné hlasovací lístky. S lehkou nadsázkou můžeme říct, že druhý tedy skončil kandidát Tabula Rasa. Stejně dopadl i Músúv mnohem známější kolega, jenž se zúčastnil boje o prezidentské křeslo v předchozích volbách v roce 2014, politik, novinář a básník Hamdín Sabáhí. Tehdy bylo neplatných hlasů sice „jen“ milion, ale Sabáhí si odnesl podobný počet hlasů jako Músá – necelého tři čtvrtě milionu. „Podle předběžných výsledků jsem prohrál. Jsem nicméně spokojený s výsledkem, ať je jakýkoliv,“ ujistil Músá, předseda strany Ghad (Zítřek) po telefonu moderátora televizní stanice CBC Extra. Zjevně ho to nijak zvlášť nezdrtilo. Za vítěze voleb označil především egyptský lid a zdůraznil, že s prezidentem Sísím bude s potěšením další čtyři roky spolupracovat. Zjevně by se nerad ocitl mezi těmi, kteří posloužili a dál nejsou zapotřebí.

Za kolik

Hlasování o novém egyptském prezidentovi se konalo minulý týden a Egypťané měli na vhození lístků celé tři dny. Dostatečně dlouhá doba na jejich zpracování zajistila mimo jiné i opadnutí zájmu o výsledek, jenž byl v podstatě předem jasný. Otázkou poté, co Sísí s dostatečným předstihem zlikvidoval všechny potenciální konkurenty, nebylo zda, ale za kolik.

Předseda Národní volební komise, soudce Lášín Ibráhím, si na tiskové konferenci během pondělního oficiálního vyhlášení výsledků pochvaloval, kolik Egypťanů žijících v zahraničí se dostavilo k volbám, a vyzdvihl také dohled justice nad hlasováním. Z průběhu voleb byl nadšený i sám prezident, který na svém twitterovém účtu zveřejnil poté, co se minulý týden ve středu uzavřely volební místnosti, dojemnou koláž nadšených voličů ze všech koutů země se slovy: „Hlas Egypťanů je bez vší pochybnosti svědectvím nepolevující vůle našeho národa rozhodovat sám o sobě. Pohled na Egypťany před volebními místnostmi mě naplňuje pýchou a hrdostí a je to nezvratný důkaz velikosti našeho národa, jehož synové prolili mnoho krve, abychom my mohli zamířit do budoucnosti.“

Zprávy o průběhu voleb se poměrně zásadně rozcházely v závislosti na tom, kdo o nich referoval. Katarská televizní stanice al-Džazíra, která není zrovna velkým fanouškem egyptského prezidenta, hovořila o tom, že hned po skončení pátečních kázání a modliteb v mešitách 23. března, tedy čtyři dny před začátkem voleb, vyrazily do egyptských ulic náklaďáky, které z tlampačů voličům připomínaly, že se mají po neděli dostavit k urnám, že je to jejich národní povinnost. Byly vypsány odměny pro okrsky s největší volební účastí a probíhala dokonce i loterie pro hlasující – kdo hlasoval, mohl se zúčastnit slosování o finanční zajištění ‘umry, neboli malé cesty do Mekky. ‘Umra je v islámu považována za chvályhodný čin a pro mnohé muslimy, kteří na velkou pouť do Mekky nemají dostatek prostředků (nebo na ní už byli), je to skutečně něco, za co má smysl se „porvat“. Z venkova svezly voliče autobusy a náklaďáky, aby jim hlasování „usnadnily“, a ženy radující se na fotkách údajně dostaly pár liber, aby zatančily a zazpívaly.

Co bylo kritiky egyptského režimu vykládáno jako zaplacená šaráda, o tom vládní zdroje hovořily jako o spontánní radosti. Stejně tak to bylo s volební účastí. Podle jedněch se dveře volebních místností netrhly, již zmiňovaná al-Džazíra naopak v úterý hovořila o jednom až dvou voličích za hodinu v káhirských volebních okrscích. Nakonec dorazilo 41 % všech Egypťanů oprávněných volit, což je sice o 6 % méně než v předchozích prezidentských volbách, nicméně je to stále vysoké číslo (nemá cenu připomínat, kolik voličů chodí v Čechách třeba ke druhému kolu senátních voleb). A ať už přitančili skutečně s nadšením nebo proto, že jim někdo řekl, aby to udělali, na výsledném počtu hlasujících to nic nemění.

Zneplatňovači na vzestupu

Podle Dáliji Zijád z egyptského Liberálního demokratického institutu – jedné ze 48 neziskových organizací, jež dostaly nakonec oprávnění na volby dohlížet (přičemž pouze čtyři byly mezinárodní) – proběhlo vše v naprostém pořádku. „Egypťané nevolili jen proto, že je to jejich ústavní právo, volili proto, že jsou rozumní a zodpovědní,“ pochvalovala si v rozhovoru, který po volbách poskytla televizní stanici ON Live. Institut podle Dáliji nezaznamenal žádné vážnější narušení průběhu voleb a vysoká účast je podle ní jasným vzkazem teroristům a zemím, které terorismus podporují – což je podle Egypta například právě Katar a zmiňovaná stanice al-Džazíra. Ta byla také spolu s tureckými televizními stanicemi podle Mohammeda Imána ze Státní informační služby jedinou, která na mezinárodním poli nereferovala o volbách v „pozitivním a objektivním“ duchu.

Už před volbami si úřady došláply na média a dokonce vyzývaly veřejnost, aby informovala policii o každém, kdo by mohl mít tendenci zobrazovat Egypt ve špatném světle. Způsob, jakým se režim vypořádal s reálnými protikandidáty, neměl podle novináře Hamzy Hendawiho obdoby ani za třicetileté vlády autokrata Hosního Mubáraka. A přestože se všichni v egyptských médiích snaží tvářit, že bylo vše v naprostém pořádku, ozývají se i jiné hlasy. „Rozhodl jsem se, že volit nebudu, ale nakonec jsem na poslední chvíli šel, protože nám hrozili, že jinak budeme muset zaplatit pokutu 500 egyptských liber (zhruba 580 korun),“ vyprávěl nezaměstnaný, šestadvacetiletý Káhiřan Mohammed Mustafa reportérům The Times of Israel. „Lístek jsem ale zneplatnil, protože to nebyly žádné opravdové volby. Sísí věděl, že vyhraje ještě dřív, než to celé vůbec začalo.“

„Ti, kdo zneplatnili hlasovací lístky, nám poslali vzkaz, jejž je nutné přečíst a na který je nutné odpovědět. Můžeme říct, že momentálně máme v Egyptě politickou stranu nazvanou ‚zneplatňovači‘, kteří dostali víc hlasů, než vůdci existujících stran,“ konstatoval Imád Husajn z deníku aš-Šurúq.

Zneplatněné hlasovací lístky nejsou nic nového. Už po volbách v letech 2012 a 2014 se na sociálních sítích objevily fotky zneplatněných lístků. Na jeden z nich dopsal volič tužkou „Hlasuji pro tebe, Batmane.“ A jiný: „Sáro, vážně tě moc miluji.“ Na lístku, jehož fotka obletěla svět po těchto volbách, vyjádřil hlasující touhu zvolit si za prezidenta země hvězdného Mohameda Salaha, káhirského rodáka kopajícího za britský Liverpool. Podle Michaela W. Hanna, odborníka na Egypt z newyorského think-tanku The Century Foundation, sice lidé mohli zůstat doma, nicméně mnozí z nich, například zaměstnanci státní správy, volit prostě museli. Zneplatnění lístků se tak stalo jedinou formou protestu.

Abdalfattáh Sísí se v posledních letech dočkal na mezinárodní půdě uznání za uzákonění dlouho odkládaných ekonomických reforem, jako bylo omezení subvencí na základní zboží a zavedení volné směnitelnosti egyptské libry. Reformy ale vyšponovaly ceny a tvrdě zasáhly především chudé Egypťany. Sísí navíc v posledních letech přišel s celou řadou megalomanských projektů, které mají přebudovat a rozšířit infrastrukturu země, ale jejichž případný pozitivní efekt drtivá většina Egypťanů neměla šanci pocítit.

„Chtěl jsem k volbám jít, protože mi záleží na budoucnosti Egypta,“ vysvětloval zhruba padesátiletý káhirský lékárník Chálid al-Fíqí novináři z agentury AP. „Svůj lístek jsem ale zneplatnil, i když Sísího podporuji. Chtěl jsem totiž, aby počet neplatných lístků byl co nejvyšší a jemu došlo, že existuje dost věcí, se kterými nejsme spokojení. Třeba skutečně špatný stav veřejného školství.“

Těžko říct, jestli si prezident Sísí ty necelé dva miliony neplatných lístků skutečně „přečte“, respektive jestli si je vyloží tak, jak by nejspíš nejen pan lékárník chtěl. Přece jen z ulice do prezidentského paláce v Heliopoli je to dost daleko.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5019, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4399, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);