Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Život po Trumpově „zákazu muslimů“. Rozhovor INFO.CZ s Íránkou žijící v New Yorku

Život po Trumpově „zákazu muslimů“. Rozhovor INFO.CZ s Íránkou žijící v New Yorku


Íránka Leila Mouriová přijela do Spojených států před devíti lety. Vystudovala blízkovýchodní studia na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Do rodného Teheránu se ale po dokončení školy už nevrátila. Založila neziskovou organizaci, která zprostředkovává školám a vzdělávacím institucím dokumentární filmy zaměřené na sociální témata. Jako držitelka zelené karty považovala Spojené státy za svůj nový domov. Páteční rozhodnutí prezidenta Trumpa o dočasném zákazu vstupu do USA všem lidem pocházejícím ze sedmi zemí spojovaných s terorismem obrátilo i jí život vzhůru nohama.

Proč jste se rozhodla přestěhovat do Spojených států?

Přijela jsem v roce 2008 studovat na Kolumbijskou univerzitu. V Íránu jsem pracovala jako novinářka a hodně jsem se zabývala ženskými právy. Mnoho mých kolegyň a kamarádek, které dělaly podobné aktivity jako já, ale skončilo ve vězení nebo musely z Íránu odejít. Odešla jsem nakonec i já. Teď žiju i se svým manželem v New Yorku a mám zelenou kartu.

Nařízení Donalda Trumpa se vás týká i jako držitelky zelené karty. Co všechno se ve vašem životě mění?

Dotklo se mě hodně. Už jsem měla objednané letenky, že poletím za svými rodiči oslavit íránský Nový rok. Neviděla jsem se s rodinou dlouho a Nový rok, což je taková naše obdoba Vánoc, jsem s nimi neslavila 10 let. Moc jsem se na to těšila.

„Od roku 1975 občan z žádné z oněch sedmi „zakázaných“ zemí nespáchal jediný teroristický čin na území Spojených států.“

Rodiče sice žijí v Holandsku, ale když za nimi odletím, už bych se nemusela do Spojených států dostat zpátky. A ani rodiče mě tu teď nemůžou jako Íránci navštívit. Nedostali by víza. Takže za stávajících podmínek vůbec nevím, kdy se budu moct s rodiči setkat.

Nařízení je prezentované jako dočasné opatření. Myslíte, že může nějak pomoct zabránit případným teroristickým útokům nebo to vnímáte jako čistě populistické gesto?

Nedomnívám se, že by prezidentovo nařízení jakkoliv pomohlo s prevencí terorismu a to z jasného důvodu. Od roku 1975 občan z žádné z oněch sedmi „zakázaných“ zemí nespáchal jediný teroristický čin na území Spojených států.

Napadlo vás v posledních dnech, že byste se třeba přestěhovala jinam? Podobné plány neskrývají ani někteří rodilí Američané...

Ne. Spojené státy jsou teď můj domov. Mám tu byt, dvě kočky. Nemám kam jinam jít. Do Íránu bych měla strach se vrátit, protože by mě tam mohli zavřít. Navíc se tu ke mně lidé vždycky chovali moc hezky. Nikdy jsem neměla žádné problémy. Teď, ale možná nastává nová éra. Trochu strašidelné.

Máte tedy pocit, že se lidé v současné atmosféře začínají chovat nebo by si mohli k lidem z Blízkého východu dovolit něco jiného než dosud?

Ne. Zatím ne. A jsem si jistá, že tady v New Yorku to ani nenastane.

„Zvolila jsem si Ameriku jako svůj domov, protože jsem věřila ve svobodu. Představovala pro mě svobodnou zemi, kde můžu říkat, co si myslím, nemusím se bát obtěžování nebo politického pronásledování. Od pátku se moje víra sice trochu otřásá v základech...“

Změnily poslední události nějak významně váš pohled na Ameriku?

Zvolila jsem si Ameriku jako svůj domov, protože jsem věřila ve svobodu. Představovala pro mě svobodnou zemi, kde můžu říkat, co si myslím, nemusím se bát obtěžování nebo politického pronásledování. Těšila jsem se ze života v demokracii. Od pátku se moje víra sice trochu otřásá v základech, ale jsem moc vděčná té ohromné spoustě Američanů, kteří se v posledních několika dnech ozvali na podporu lidí, jako jsem já. Američané mi dávají naději. Budoucnost samozřejmě není úplně jasná, to je fakt. Nerada bych žila ve strachu. Ale nechci si zatím připouštět nějaké černé scénáře.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744