Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zlámané ruce a nohy jako symbol lásky. Mauritánské ženy jsou hrdé, že je muži bijí

Zlámané ruce a nohy jako symbol lásky. Mauritánské ženy jsou hrdé, že je muži bijí

Salimatě vždy říkali, aby byla hrdá na to, že pochází z rodiny, kde muži bijí své ženy. „Jsi dcerou ženy, jejíž manžel jí zlomil ruce. Děda tvé babičce zlomil nohy. Musíš být přece milována,“ cituje podle agentury Reuters Salimata svou matku.

Devatenáctiletá Salimata z Mauritánie se provdala za muže, který ji také bije. Prý se to naučila vnímat tak, jak jí to učila matka. „Cítila jsem se jako zvíře, které učí disciplíně. Postupem času jsem si ale začala říkat, že mne manžel bije jen ve chvílích, kdy mne miluje nejvíce,“ říká Salimata, která patří k etnické skupině Soninke.

 

Mauritánie je chudá země, kde většinu populace tvoří muslimové. V zemi jsou velké ekonomické a společenské rozdíly a každá etnická skupina má své vlastní manželské tradice, píše Reuters. Většina Maurů nevnímá rozvody jako problém. Mezi Mauritánci s africkým původem například skupinami Soninke a Fulbe jsou rozvody téměř nemožné. Zatímco Maurové, kteří mají arabské a berberské kořeny, domácí násilí netolerují, mezi lidmi patřící ke skupině Soninke je bití vnímáno jako známka lásky.

Aichetou Sambaová je šedesátiletá babička, která žije v skromném domečku v hlavním městě Nuakšott. „V minulosti se dívky vdávaly v osmi letech a většinou si braly své bratrance,“ říká a kolébá přitom svá vnoučata. Mauritánská ústava stanoví, že k manželství je zapotřebí, aby partneři měli dostatečný věk a byli duševně zdraví. Mnohdy o splnění těchto kritérií rozhodují prarodiče.

Podlitinami se chlubí ostatním

Usmívající se Sambaová, která na sobě má barevnou šálu, tvrdí: „Žena ze skupiny Fulbe je vždy hrdá na to, že ji manžel bije. O své zkušenosti s násilím se často dělí s ostatními ženami, aby se pochlubila, jak ji manžel miluje. Je to jedna z našich tradic. Bití manželek je časté a vnímáme to jako normální. Muži někdy ženy polévají ledovou vodou.“

Mariem Jalloová, které je 25 let, je výjimkou. Už pět let je rozvedená. „Manžel mne pořád bil. Hluboce mne miloval, ale to mu nebránilo mě bít kvůli úplným blbostem,“ říká. Jallová jednou sledovala doma televizní seriál, když přišel domů její manžel, surově ji zbil. Poté se jí omlouval, prý se nedokázal smířit s tím, že by se zajímala o něco jiného než o něj. Snažil se zabránit rozvodu a její rodina ji nakonec obvinila z toho, že si zničila manželství.

 

Sedmadvacetiletý Alyoun Idi, který patří ke skupině Fulbe, říká, že svou manželku bil mnohokrát, protože ho neposlouchala. Jejich vztah to ale podle něj nikdy neovlivnilo. „Miluji svou manželku natolik, že bez ní nedokážu žít. Tento zvyk jsme ale převzali od našich předků. Je to tradice. Bití je výborným lékem na mnoho rodinných problémů,“ říká.

Domácí násilí páchané na ženách je v Mauritánii od roku 2001 nezákonné. Za bití manželky hrozí mužům až pět let za mřížemi. Mnoho žen ale ze strachu násilí úřadům nehlásí. Situace se postupně mění. Organizace pomáhající ženám Household Women Association v první polovině loňského roku zaznamenala 2000 stížností na manžely násilníky. V roce 2014 organizace zaznamenala 1700 stížností za celý rok. Mauritánské ministerstvo spravedlnosti ženám, které se stanou obětí domácího násilí, poskytuje bezplatné právní poradenství a zdravotní péči. V současné chvíli se projednává nový návrh zákona, který zakáže lidem, kteří o domácím násilí vědí, aby to tajili. Nový zákon by měl rovněž zakázat ženám stáhnout stížnosti na domácí násilí. Mnoho žen v zemi však nadále vnímá bití jako projev lásky, uzavírá Reuters.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744